Prostějov-kostel sv. Petra a Pavla

Kostel sv. Petra a Pavla byl považován za nejstarší v Prostějově na základě domněnky, že v jeho okolí stávala původní ves Prostějovice, ze které se koncem 14. století stalo město Prostějov. Archeologický průzkum však nezjistil v blízkosti kostela stopy po osídlení z té doby. První písemná zmínka o kostele sv. Petra a Pavla je z roku 1475.

Původní podobu kostela neznáme. Založen byl pravděpodobně ve 12. až 13. století. U kostela byl nejstarší prostějovský hřbitov. Až do roku 1763 se pohřbívalo také v kostele. Význam kostela klesl koncem 14. století po založení augustiniánského kláštera s kostelem. V 15. století kostel vyhořel. Po dokončení obnovy kostela sv. Kříže byla samostatná farnost u sv. Petra a Pavla v roce 1588 zrušena a kostel se stal filiálním.

Zděný kostel měl rozměry 22,5 x 7,5 m, výška byla 9,4 m. Měl nízkou věž se třemi zvony, sedmi okny, čtyři v lodi a tři v presbytáři. Strop byl dřevěný, rovný a malovaný. Také kůr byl dřevěný. Kněžiště bylo klenuté. Kromě hlavního oltáře byly v lodi ještě dva boční oltáře. Bylo v něm také několik náhrobků a na zdech byly nápisy. V kostele bylo rozvěšeno 15 obrazů.

V letech 1728 až 1730 byl původní kostelík celkově přestavěn a rozšířen. Pod kostelem byla při přestavbě vybudována krypta a nová vysoká věž. Hlavní oltář byl dřevěný a v roce 1731 na něj bylo umístěno vzácné sousoší Poslední večeře Páně. Za oltářem byl obraz Panny Marie svatotomášské. Později byl nahrazen oltářním obrazem sv. Petra v okovech. Teprve v roce 1736 byl první boční oltář na evangelní straně lodi zasvěcen patronům kostela sv. Petru a Pavlu. Kostel byl po přestavbě vysvěcen prostějovským děkanem Janem Birhelem dne 29. 6. 1731. Svědčí o tom nápis nad hlavním vchodem do kostela.

V roce 1740 byla věž kostela stržena silnou vichřicí. Místo ní byla postavena jen věžička ve tvaru nízkého čtyřbokého jehlanu, která byla na kostele dvě stě let. Až v roce 1940, při celkové opravě kostela, byla tato věžička nahrazena současnou zvýšenou věží s kopulí.

Starý prostějovský hřbitov, který se rozkládal kolem kostela byl obehnán zdí. Byl několikrát rozšířen a v roce 1726 byla u severozápadní strany kostela vybudována hřbitovní kaple sv. Lazara. Jde o volně stojící stavbu, šestiúhelníkového půdorysu v raně barokním slohu. Na starém hřbitově se pohřbívalo až do roku 1900, kdy byl otevřen nový hřbitov na Brněnské ulici.

V roce 1941 byl dřevěný hlavní oltář nahrazen novým mramorovým oltářem dle návrhu K. Madlmayra. Na věži kostela je nejstarší zvon v Prostějově z roku 1506 vážící 300 kg. Na věži byly celkem čtyři zvony, tři z nich však byly zrekvírovány za 1. a 2. světové války. Od roku 1934 působí při tomto kostele Společnost Božského Spasitele – salvatoriáni. Ti dosáhli obnovení samostatné farnosti v roce 1938. Jejich působení bylo násilně přerušeno za 2. světové války a za komunistického režimu, kdy jejich správu přerušila násilná likvidace řádů v roce 1950. Samostatná farnost a salvatoriánská správa byla obnovena v roce 1990.

Kostelní loď má sedm oken, v presbytáři nalezneme tři. V roce 1945 při bombardování Prostějova byly téměř všechny vitráže zničeny. Ty byly později opět poničeny a jejich celková oprava byla provedena až po pádu komunistického režimu v roce 1989.

Hlavní oltář Poslední večeře Páně byl nově zřízen po přestavbě kostela v roce 1731. Umístění Poslední večeře Páně na oltář je neobvyklé a velmi vzácné. Sousoší se skládá z postav dvanácti apoštolů s Ježíšem uprostřed v životní velikosti. Sochy jsou z lipového dřeva a jsou polychromované. Na mírně nakloněném mramorovém stole je na míse položený beránek, chleby, misky a slánka. Vedle Krista sedí po pravici sv. Petr, po levici sv. Jan. Poslední na epištolní straně sedí Jidáš, který v ruce drží měšec s penězi. Nad hlavním oltářem se nachází velký obraz sv. Petra v okovech.

Oltář sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1731. Dominantou je obraz sv. Jana Nepomuckého, vznášejícího se v oblacích. Jedná se o olejomalbu malíře Františka Velehradského. Uprostěd menzy je soška sv. Josefa s Ježíškem a po bocích dva adorující andělé se zlatými křídly.

Oltář Panny Marie s Dítětem je z roku 1737, dříve zasvěcený sv. Valentýnovi. Uprostřed stojí soška sv. Terezie. V dřevěníém tvarovaném rámu se nachází obraz Panny Marie

Oltář sv. Petra a Pavla byl dříve zasvěcen Panně Marii Ustavičné ppomoci. Jde o výtvarně hodnotný barokní oltář z roku 1731. Je stejně výtvarně řešen jako oltář sv. Jana Nepomuckého. Autorem obrazu sv. Petra a Pavla je František Velehradský.

Oltář sv. Krišpína a Krišpiniána byl zřízen v roce 1737. Autorem oltáře je sochař Karel Vyšehradský. Po bocích oltáře jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše. Na oltářním obrazu jsou znázorněny klečící postavy sv. Krišpína a Krišpiniána. Nad nimi se sklání ježíš Kristus - Salvátor. U nohou světců je anděl s atributy meče a s obuvnickým náčiním a s párem opánků.

Oltář sv. Kříže je v klasicizujícím stylu s umělecky cennými plastikami. Byl postaven v roce 1732 nákladem Matěje Alberta, prostějovského měšťana a radního. Nalézají se zde sochy sv. Dominika a sv. Kateřiny Sienské. Uprostřed je monumentální obraz Ukřižovaného Krista od Jana Prachaře. Na vrcholu oltáře je v oválném rámu obraz Boha - Otce, který má na prsou holubici, znázorňující Ducha svatého.

Kazatelna je zavěšena na pilíři Vítězného oblouku. Je dřevěná, mramorovaná, zdobená zlatými řezbami a pochází z roku 1874. Má volně zavěšenou ambonu, přístupnou dřevěným schodištěm. Parapet ambony je dělen na sedm polí, v nichž je šest obrazů. Jedná se o olejomalby na plechu s výjevy ze života Ježíše Krista. Na prvním obraze je narození Páně, na druhém Ježíš s učiteli v chrámu, na třetím Ježíš s andělem na hoře Olivetské, na čtvrtém je Ježíš Ukřižovaný, na pátém je znázorněno Zmrtvýchvstání Páně a na šestém je Ježíš při Posledním soudu. Na Kazatelně na pozadí řečniště je obraz Svaté Anny s Pannou Marií. Na podhledu Kazatelny je holubice Ducha Svatého.

Nový presbitář byl vytvořený v roce 2010 podle návrhů Ing. Josefa Indry. Posvěcen byl téhož roku biskupem olomoucké arcidiecéze Mons. Josefem Hrdličkou.

Křtitelnice se nachází v kněžišti na epištolní straně. Byla vyrobena z šedého mramoru. Jde o novou křtitelnici z roku 1943 od prostějovského kameníka Václava Becka.

Pod hudebním kůrem jsou zasazeny do stěn dva náhrobní kameny. Na evangelní straně je pískovcový náhrobník Jana Lhotského ze Ptení. Zde je postava rytíře v brnění hledící k oltáři. Na epištolní straně se nachází mramorový polychromovaný náhrobník patřící vladykovi Janu Matouši z Bystřice. Je na něm postava stojícího rytíře v brnění, s nepokrytou hlavou.

Hudební kůr se nachází se na stlačeném klenutém oblouku. Přístup na něj je zvenčí vchodem v severní zdi lodi. Vede k němu vřetenovité schodiště s dřevěnými stupni. Na kůru jsou nové varhany, které vyrobila místní rodinná firma Vladimíra Grygara z Prostějova Vrahovic. Nové varhany byly požehnány olomouckým pomocným biskupem Mons. Josefem Hrdličkou 9.12.2001. Varhany mají dva manuály a pedály.

Přímo u kostela se nachází kaple sv. Lazara je jednoduchá, volně stojící stavba šestiúhelníkového půdorysu. Byla postavena v roce 1726. Sloh je raně barokní. Stěny mají po jednom okně oválného tvaru s profilovanou šambránou. Na severozápadě má malou pravoúhlou apsidu. Vchod je z jižní strany, je pravoúhlý, má dřevěnou zárubeň. Kaple má klenutý strop a valenou klenbu s výsečemi.

Pod Kaplí se nachází hrobka, která sloužila jako kostnice. Strop hrobky má v šesti trojúhelníkových polích mezi žebry klenby tyto obrazy: sv. Jana Sarkandera, sv. Maří Magdalény, sv. Marka, sv. Anny, sv. Terezie od Ježíše a sv. Stanislava. Na stěnách jsou čtyři obrazy: Pohřeb Páně, Vzkříšení Páně, Smrt salvatoriána a Vzkříšení dcery Jairovy. Dnes jsou tyto malby v havarijním stavu, což způsobuje silná vlhkost zdiva.

Dnes je kaple využívána především pro zkoušky scholy a chrámového sboru a pro různá setkání.

http://www.petrskafarnost.cz/

http://www.hrady.cz/index.php?OID=4695