Loading...
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Na jih od sedla Radošov, které je na dohled od pulčínského Hradisk důležitým rozcestím turistických tras, se nachází zajímavé skalní seskupení. Je snadno dostupné - pokud půjdete od skalních měst z NPR, ještě před radošovským sedlem klesá napříč lesním svahem vlevo zpevněná lesní cesta. Když se po ní pěšky anebo na bicyklu pustíte, po pár minutkách vás z lesního svahu vpravo nad cestou, pozdraví prazvláštní skalní výchozy. Místní jim dalo jméno "Skaličí," neboť jak už tento lidový název mnohé napovídá, nejedná se o skály. Ale ony to nejsou ani jen tak volně rozhozené balvany... prostě, není to ani ryba ani rak! Docela by mne zajímalo, co by si o nich pomysleli, a do jakých škatulí by je zařadili, naši špičkoví geomorfologičtí odborníci skálomilci. Poněvadž ale tato místa ještě žádný z nich zřejmě nenavštívil, musíte se spokojit s mým skromným laickým popiskem. Než začnu "velebit" tato neznámá - a s ohledem na blízkost známějších skal v NPR Pulčín-Hradisko - na první pohled nijak zvlášť atraktivní místa, dovolte mi, abych vám prozradil, že se nejedná o útvar ojedinělý. V dosahu pulčínského skalního ráje je ještě jedno takové Skaličí, tam dokonce s funkční trampskou osadou... a to třetí, a asi nejmalebnější, se nachází poblíž výhledového místa u Senických luk pod vrchem Butorky. Nyní ale stojíme pod Skaličím 1, pozorujeme zvláštní skalní výchozy a pokoušíme se vylučovací metodou odborně zařadit to, na co to vlastně koukáme: o skalní hradby a ani hřebeny se nejedná. Připomíná to skalní stěny mrazových srubů, ale jsou to podivně rozdrobené a mozaikové stěny, tvořené jednak skálou, jednak zeminou s lesním porostem. Skoro by člověk řekl, že se tady z obrovského a rozpraskaného dračího vejce klube ven na svět pohádkový predátor...
Přiznám se, že jsem si v prvním okamžiku myslel, že se jedná o mrazové sruby a hradby, prošlé totální destrukcí,a nacházející se tedy ve finální části své existence. Protože ale na úpatí skalnatých srázů chybí výraznější kamenná či balvanitá suť, pravdou je naprostý opak: z hlubin země se pomaloučku, milimetr za milimetrem, dere na světlo boží kompaktní stěna mohutného výchozu flyšového pásma. A protože na ni souběžně útočí povětrnostní, erozní a jiné vlivy - (např. kořeny všemožného rostlinstva), ty prozatím viditelné skalní části mění podobu rychleji, než je jim milé... a tím zde došlo k přesněji nezařaditelné geologické raritě. No a co byste vlastně chtěli, vždyť je to "jenom" Skaličí...
(A ještě důležitá informace: na Mapách.cz je tato skalní zajímavost sice zobrazena, ale je nesprávně umístěna pod cestou!)