Výhledy ze Skaličí nad samotou Ezechýle
Červená turistická trasa z Pulčína na Makytu vede po hřebenech javornických vrchů, které se chlubí názvy, při jejichž vyslovení je jazyk pošimrán příjemnou pachutí starých časů. Šerklava, Butorky a Valašská Kyčera... tak se ty kopčiska jmenují. Mezi prvními dvěma se na hřebeni nachází velikánská pastvina a pod jejím spodním okrajem nad lesem trčí střechy pasekářské usedlosti Ezechýle. Pastvina se nazývá Senickými lúkami a otevírá se z ní skvělý výhled jak do hluboké doliny říčky Senice, tak i na pásma příhraničních kopců i slovenských hor.
My dnes ale navštívíme skalní vyhlídku, která je od okraje louky vzdálena jen pár minut chůze směrem k Butorkám. Nad pastvinou narazíme na okraji lesa na skalky z tvrdého pískovce, podobné se vypínají i nad lesní cestou s rudým turistickým značením přibližně o čtvrt kilometru dál. Tyhle už jsou nejvyššími útvary prudkého skalnatého svahu, který domorodci pojmenovali Skaličím. To proto, že zde nevidíme jednolitou skalní stěnu, ale prozatím je stráň rozježena rozdrobeným „kamením“, které se se ještě skrze zeminu celé neprodralo na zemský povrch. (Podobné Skaličí se nachází i na Pulčínsku, dokonce v dvojím různém provedení, neboť Máti příroda bývá občas hravá...)
Ezechýlské Skaličí je dnes už hodně zarostlé mladým jehličnatým porostem, takže balvanů pod námi moc nevidět, jen ta omezená vyhlídka na okolí zatím zůstala. Směrem k jihu je jako z ptačí perspektivy vidět celá pasekářská usedlost, za ní klesají svahy s pastvinami, háji a lesíky do údolí s obcí Valašská Senice. Nad ní se táhne pohraniční hřeben k hoře Makytě, kterou odsud kvůli kopci Butorkám nevidíme. Zato na obzoru spatříme pásmo „československých“ Bílých Karpat a ta poslední modrá kulisa za nimi už patří Strážovským vrchům. Úplně napravo pak vidíme rozcuchaný vrchol pulčínského Hradiska, který se vypíná nad údolíčkem, jímž nyní do Valašské Senice prochází nová žlutá turistická trasa.
Přímo pod námi se na úpatí Skaličí nachází malý lesní rybníček, který v současnu bohužel už není kvůli vzrostlé mlazině vidět, ale kdo by jej chtěl navštívit, dostane se k němu po nejvýchodnějším okraji Senických lúk.