Pulčínsko - Sluneční kámen
Turistické cíle • Skalní útvar
Už jsem to psal vícekrát, ale tady je to nutno zopakovat: pro všechny návštěvníky NPR Pulčín - Hradisko by bylo velikou chybou se domnívat, že veškeré ty pískovcové a slepencové skály jsou k vidění jen a jen v této přírodní rezervaci. Čtenáři mých starších příspěvků už dobře ví, že směrem od Čertových skal k Pulčinám se také táhne pás pískovců, které tu a tam vystupují nad zemský povrch natolik zajímavými skalními útvary, že si ode mne zasloužily pojmenování. V těchto článečcích jsem se ale zabýval jen těmi, které tvoří takové vnitřní skalní pásmo, rozložené nad levým břehem potoka Pulčiňáku, a tak nastal čas, abychom se podívali i na druhou vzdálenější stranu údolí. Jedny z nejzajímavějších skalních útvarů jsem "objevil" pod vrcholem kopce Stráž I, který tvoří se stejnojmenným vrchem Stráž II, jakousi přírodní uzávěru do toho největšího moravského pískovcového ráje. (Článek o těchto zajímavých skalách nese titul Pulčínsko - Skalní stráž vrchu Stráž).
Dalším zajímavým skalním útvarem už nad boční, ale ve skutečnosti hlavní větví potoka Pulčińáku, je Slunečný kámen. Já jej přitom znám už léta. Při mé první návštěvě byl mohutnější skalní blok, nacházející se ve svazích odnože vrchu Radošov (757m) asi 800 m na jih od stejnojmenného sedla s tur.rozcestníkem, spolu s okolím odlesněn. Skalní stěna, obrácená k východu a Vysoká bezmála 8 m, se s rozkoší vyhřívala v teple slunečních paprsků, v jejichž světle zářila jako vybroušený diamant. A její vrcholek s úctou vzhlížel ke svým vysoko položeným bratříčkům a sestřičkám, nacházejícím se NPR ve skalním městě.
Po asi 15 letech, kdy jsem tu byl naposled, se jeho okolí samozřejmě změnilo: údolní nejvyšší stěna, tvořená jedinou skalní lavicí, je do dvou třetin zastíněna korunami rychle rostoucích jehličnanů. Sluneční kámen tak nyní rychle ztrácí svůj půvab a též odůvodnění pro své jméno. Příchod k úpatí skály je v současnosti novou lesní divočinou naprosto neprostupný. Já jsem se k němu ale naprosto nechtěně dostal z jeho opačné strany: při průzkumu nezajímavého, asi 4 m vysokého a zarostlého skalního hřebene nad lesní cestou, stoupající do svahů za potokem, jsem sešel na jinou lesní cestu. Ta mírně stoupala napříč svahem ke skupině skalek, a od nich se velkou serpentinou vzdalovala dál do radošovských svahů. Při průzkumu skalek a výstupu na jejich zubatý hřeben jsem pak s úžasem zjistil, že stojím na samé špici Slunečního kamene!
Oddělen roklinkou, stoupá - na dohled od něj - prudce do svahu další skalní výchoz, dosahující ve skalních stěnách výše až 6 m. Ale na nich už není nic zajímavého, čeho by se mohlo zachytit oko romanticky založeného poutníka... (Cestu k hlavnímu "Kameni" nemá cenu podrobně popisovat: v této oblasti je docela hustá síť nepřehledných lesních cest, a tak je k jeho nalezení třeba intuice, neboť od potoka u hlavní asfaltky už téměř není vůbec vidět).