Loading...
Rakousko – YbbstallskéAlpy (2): Dürrenstein, Lunzer Obersee (05/2022)
Ybbstallské Alpy jsou nižší hory, tedy alespoň v měřítku Rakouska, ale jejich výrazné vrcholy Ötscher a Dürrenstein, navíc tak dobře dostupné z ČR, jsou atraktivními cíli s nádhernými výhledy. Po podzimním výstupu na Ötscher jsme pro jarní prodloužený víkend zvolili oblast městečka Lunz am See s výstupem na Dürrenstein a procházkou k jezeru Obersee.
Ke konci května už začalo být v horách tepleji, sníh téměř roztál a pastevci chystali přesun kravích stád z nížin do hor. Na zdejších podhorských loukách (nespásaných) kvetly bílé narcisy a fialové orchideje a ráno člověka budil neuvěřitelný ptačí koncert. Každý rok si říkám, že právě toto roční období je nejkrásnější a navíc je před námi léto, turistická sezóna.
Lunz am See je malé dolnorakouské městečko ležící na řece Ois v nadmořské výšce 600 m. Procházka městem je poměrně krátká a jak jsme v Rakousku zvyklí, všude je čisto, domy i jejich okolí jsou udržované. K historickým památkám patří gotický kostel Tří králů (Heilige Drei Könige) z roku 1392 a raně renezanční dům Amonhaus, ve kterém je dnes muzeum hamernictví. Amonhaus je velmi krásná budova s typickou renezanční výzdobou a složitou střechou. Dům patřil hamerníkovi Martinu Ofnerovi, byl postaven v roce 1551, po roce 1770 se dostal do majetku rodiny Amonů a od roku 1960 je v majetku města.
Za městem, cca 2,5 km jižním směrem, se na řece Ois v místní části Kasten nachází historický most Töpperbrücke. Andreas Töpper byl významný rakouský průmyslník, který ve svých válcovnách železa v Scheibbsu a u Lunzer See zaměstnával až 800 dělníků. V roce 1855 nechal postavit tzv. Töpperův most, který byl vyzdoben litinovými postavami odlitými ve slévárně v Mariazell. Po povodních v roce 1861 se most zřítil, ale byl okamžitě obnoven a nové sochy byly odlity na Moravě v Blansku v salmovských železárnách.
Doporučovanou atrakcí oblasti Lunz am See je Seetal (Jezerní údolí), vyhloubené v dávných dobách ledovcem. Jedná se o údolí, ve kterém se za sebou nachází tři jezera (Lunzer See, Mittersee a Obersee) a kolem vede značená turistická trasa, která se dá natáhnout až na vrchol Dürrensteinu. Jelikož nám přišla tato trasa už moc dlouhá s velkým převýšením, rozhodli jsme se toto rozložit do dvou dnů. Jeden den jsme šli na Dürrenstein, ale z opačné strany (nejkratší z možných jednodenních tras), a druhý den k jezeru Obersee. Trasa je doporučována také jako dvoudenní s přespáním na chatě Ybbstalerhütte, ale o této variantě jsme neuvažovali.
Výstup na Dürrentein jsme zahájili na malém neplaceném parkovišti u silnice B71 vedoucí z Gamingu do Mariazell. Trasa má číslo 17 a na mapách.cz je zakreslená modrou barvou. Stezka vede kolem potoka Taglesbach chvíli po pěšině, chvíli po lesní cestě. Asi po 3,3 km se odpojí a stoupá do kopce po "kraví" stezce. Touto cestou chodí krávy na léto na horní pastviny a na podzim zase zpět. Stezka je místy ohrazená dřevěným zábradlím, aby zvířata nesešla z cesty, a na jejím povrchu jsou po pohybu zvířat uvolněné kameny.
Otevře se první výhled, jak jinak – na Ötscher, míjíme vodopád padající v korytě potoka a přes branku se dostáváme k salaši Herrenalm. Krásný starý kamenný dům, postavený snad ve středověku, je umístěn v dolině na pěkném závětrném místě. Zrovna zde probíhají přípravné práce na sezónu a dopravují sem proviant vrtulníkem. Jsme v nadmořské výšce 1 327 m. Chata poskytuje malé občerstvení, ale pouze v letní sezóně, obvykle v období červen – září.
Od salaše vede stezka nahoru k rozcestníku a kříži Leonhardikreuz. Toto místo již poskytuje opravdu nádherné výhledy jak na Ötscher a Dürrenstein, tak dolů k salaši. Tady se napojuje turistická stezka z opačného směru, z údolí od Obersee a dále pokračují společně na Dürrenstein pod č. 2. Trasa vede přes pastviny a neustále se kocháme výhledy, následně vstoupí do chráněné oblasti Dürrensteinu, kde je již pastva vyloučena.
Asi ze dvou míst v pásu kosodřeviny se otevře krásný výhled na údolí Seetal a hlavně dechberoucí letecký pohled na Obersee. Následně již přicházíme do náhorní části Dürrensteinu plné kvetoucích skalniček, procházíme kolem hlubokého závrtu naplněného zčásti sněhem a již míříme k vrcholovému kříži, který je úplně jiný než kříže, které jsme zatím na rakouských vrcholech viděli.
Výhled z vrcholu Dürrensteinu (1 878 m n.m.) je velkolepý, kruhový. Máme sice trochu oblačnost, ale je naštěstí poměrně vysoko. Severovýchodním směrem se tyčí výrazný kužel Öscheru, jihovýchodním směrem vystupují masívy Schneebergu, Raxu, Hohe Veitsch, směrem na jich hřeben Hochschwabu. Jihozápadně se zvedá blízký Hochkar s lyžařským střediskem a mezi ním a Dürrensteinem se krajina dramaticky propadá do velkého zalesněného kotle – přísně chráněná oblast divočiny. Směrem na západ se samozřejmě otevírá panorama vyšších částí rakouských Alp. Například hradba Ennstálských Alp a jejich výrazná krásná špice vrcholu Lugauer, Hochtor, Großer Pyhrgas, pohoří Totes Gebirge - Spitzmauer, Großer Priel, vrchol Hoher Nock, a další.
Dolů jdeme stejnou cestou. Rodina, která ráno opravovala zábradlí kolem chodníku k Herrenalmu, je už doma, práci mají hotovou a další den mohou hnát krávy na horské pastviny. Trasa na Dürrenstein je z popisovaného parkoviště 9 km dlouhá s 1 150 m převýšením (pouze cesta tam). Na stezce nejsou žádná záludná nebo hůře schůdná místa.
Další horu se jménem Dürrenstein najdeme v Itálii v Dolomitech na území Jižního Tyrolska. Má výšku 2 839 m a italské jméno Picco diVallandro. V překladu název Dürrenstein znamená něco jako suchý nebo neplodný kámen.
Výlet údolím Seetal k Obersee. Druhý den je více oblačnosti, ráno dokonce prší. Auto jsme zaparkovali na placeném parkovišti za Lunzer See v blízkosti zámečku Schloss Seehof. Zámeček je v soukromých rukou a je využíván jako sídlo pro správu majetku, především lesního hospodářství, rodiny Kupelwieserů. U prvního, největšího jezera údolí - Lunzer See se zastavíme až odpoledne po túře.
V podstatě celá trasa od Schloss Seehof až k Obersee je vedena po pohodlné lesní cestě. Hned za zámkem je však zákazová značka pro jízdu na kole. Pravděpodobně tu bývá v létě hodně pěších. My jdeme v této předsezóně téměř sami. Prostřední jezero Mittersee je vlastně umělá vodní nádrž na potoce Seebach a nepředstavuje z přírodního hlediska žádnou zajímavost. V místě označeném jako "klause" je další malá vodní plocha s kamennou hrází – klaus. Klausy kdysi sloužily k zadržování vody pro jednorázové plavení dřeva.
Přicházíme k nejzajímavější části trasy. Cesta se točí podél skal a začínají vyhlídky na vodopád Ludwigfall, který se řítí z výšky 60 m. Vodopád je pojmenován po arcivévodu Karlu Ludvíkovi, mladším bratrovi rakouského císaře Františka Josefa I. Výhledy na vodopád nejsou nijak dobré, vodopád je od stezky poměrně daleko a údolí potoka před ním je zarostené vegetací. Po cestě přijdeme až nad vodopád, odtud již ale vidět není. Nad cestou je však na potoce další, menší, ale velmi pěkný vodopád.
Cesta se stáčí k Obersee, míjíme jeskyni (krátká odbočka), ve které hučí v podzemí protékající voda potoka - Brüllender Stier (Řvoucí býk), není nic vidět, ale po přiložení ucha k otvoru je hukot vody opravdu slyšet. Těsně pod jezerem si můžete nabrat vodu u pramene Rainerquelle, a konečně jsme u jezera Obersee. Toto nejvýše položené jezero na trase (1 114 m n.m.), na které byl tak úchvatný pohled ze stezky na Dürrenstein, je přírodním skvostem. Jezero je lemované starým lesem a uprostřed je ostrůvek s pár stromy. Ve vodě se pohybuje podle ročního období různě veliký přirozený plovoucí porost vegetace (schwingrasen).
U jezera je pěkně, klid, jen ty mraky jsou dnes poměrně nízko. Kdybychom však den předtím neviděli jezero shora, jeho podivný tvar s ostrovem a plovoucí trávou, asi bychom nebyli tak úplně v obraze, jak jezero vlastně vypadá. Z břehu toto vidět opravdu není.
Název pro vodní plochu - Obersee (Horní jezero) se vyskytuje na území německy mluvících zemí mnohokrát. Nejznámější je asi Obersee v Berchtesgádenských Alpách. Proto je někdy zde popisované jezero označováno jako Lunzer Obersee.
Zpět k autu jdeme stejnou cestou. Jednosměrná trasa k Obersee je cca 7 km dlouhá s převýšením 660 m, které naberete vesměs až těsně před jezerem v úseku kolem vodopádu. Zastavíme se pak ještě u dolního jezera Lunzer See. Toto jezero je využíváno k rekreaci, koupání, plavbě na lodičkách. V sezónu je zde otevřeno občerstvení, restaurace je na kůlech přímo nad vodou. Zaparkovat se dá na placeném velkém parkovišti před jezerem po levé straně při příjezdu z Lunz am See.
Nakonec je stihneme ještě zajet podívat na vrchovištní rašeliniště Leckermoor nad městečkem Göstling an der Ybbs. Silnice k němu vede právě přes ty krásně rozkvetené podhorské louky a přes pastviny kolem osamocených statků. Rašeliniště je vesměs zazemněné, malé jezírko s hnědou rašeliništní vodou zůstává v severovýchodní části a vede k němu dřevěný chodník. Během přírodovědných průzkumů byla v rašeliništi identifikována řada chráněných živočišných a rostlinných druhů. V roce 1984 bylo rašeliniště Leckermoor vyhlášeno přírodní rezervací.
Závěrem: Oblast Ybbstallských Alp je krásná jak za podzimních barev, tak v jarní zeleni. Na jaře je více vody ve vodopádech a kvetou podhorské louky. Dürrenstein je impozantní hora s krásným výhledem dostupná po poměrně pohodlné stezce. Na atraktivitě oblasti přidávají vodní plochy - horská jezera.
Výstup na Dürrenstein na mapy.cz: Výstup na Dürrenstein
Trasa k Obersee na mapy.cz: Lunz am See - Obersee
Rašeliniště Leckemoor na mapy.cz: Rašeliniště Leckermoor
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další naše články z Ybbstallských Alp: