Ratiboř - busta T.G.Masaryka a Pomník padlým

Hlavní údolí, které vyhloubil potok Ratibořka, spolu s boční dolinkou s přítokem Kateřinky téměř celé pokrývá zástavba jakési vesnické aglomerace. Osídlení se nenachází jen v údolní nivě, ale je ve formě pasekářských usedlostí rozhozeno také po okolních stráních a hřebenech, přináležících Hostýnským vrchům. Kromě rozsáhlé a největší obce Hošťálkové a menších Kateřinic je tady druhou největší dědinou Ratiboř, která má katastr o rozloze 18.75 kilometrů čtverečních (s nejvyšším kopcem Drastihlavou o výšce 695 m) a počtem obyvatel dosahujících bez dvou stovek numera dva tisíce.

V análech je obec poprvé vzpomínána v listině Václava III. z roku 1306, kdy zde chtěl panovník založit cisterciácký klášter, ale kvůli jeho vraždě v Olomouci už k tomu bohužel nedošlo. Údolí osídlili původní osadníci, živící se chovem dobytka, prací na poli a těžbou dřeva. Po příchodu Valachů se rozšířilo pastevectví ve formě salašnictví. Krom toho si místní přivydělávali tkaním plátna, výrobou křiváků (kapesních nožíků), dřevěného nářadí a nástrojů, košů, špejlí a metel. Svého času tu byla v provozu i Thonetova parní loupárna proutí a vyráběl se nábytek. Dnes většina obyvatel dojíždí za prací do Vsetína.

 

U kostela se nachází historické centrum obce. Kromě ZŠ (ta první škola v Ratiboři vznikla už v roce 1781) se tu nachází farní zahrada a za chrámem se ve stráni rozprostírá hřbitov. V roce 2018 – ke stoletému výročí od vzniku Československa – byla část farské zahrady využita k založení parčíku Svobody. Ten ozdobila zasazená lípa Svobody a na vysokém podstavci umístěná zbrusu nová busta T.G.Masaryka, na niž se místní formou sbírky složili.

 

Na druhé straně přístupové komunikace ku chrámu je na nároží školy umístěn Pomník padlým z první světové války. Jeho plocha i sokl jsou zaplněny jmény i medailónky s podobiznami místních občanů, kteří své životy položili za císaře pána.