Ředický rybník

Jedná se o průtočný rybník na sever od Horních Ředic, který se stejně jako rybníky Smilek a Mordýř nachází na bezejmenném toku, jenž teče od Vysokého Chvojna a pod rybníkem se vlévá do Ředického potoka čili Ředičky, jehož regulace proběhla již v letech 1928-1931. Jednalo se totiž o reakci na časté povodně, které způsoboval sám potok, ale mnohdy i rybník, jenž nedokázal pojmout vydatné vody z lesů pod Vysokým Chvojnem. Ta nejhorší povodeň na Ředickém potoku přišla 16. dubna 1928, kdy byla více než polovina obce pod vodou. Následujícího dne navíc začala prosakovat voda u výpusti Ředického rybníka, který byl naplněn až po okraj. U rybníku tak celou noc hlídkovali místní lidé, aby včas upozornili ostatní na nebezpečí. Propust se však podařilo opravit a zamezit tak velké katastrofě.

Udává se, že náleží mezi nejstarší vodní plochy na Holicku, protože byl zmíněn již v roce 1588, kdy se spolu s ním na Holicku nacházely ještě 2 vodní plochy - Novoveský rybník a Šmatlan. Další zmínku o jeho existenci najdeme v urbáři pardubického a kunětickohorského panství po roce 1494, kde se zmiňuje rolník Vašek, jenž měl "příloh v chobotě rybníka Ředického". V regestech rybničních z roku 1511 je zapsáno, že 160 ředických osadníků obdrželo náhradu za škody, které jim byly způsobeny, když se dělaly strouhy z rybníka u Holic, přičemž Martin Houžvík, Matěj (Macas) Lorek, Šach a vdova Vlková obdrželi kus lesa v tu stranu, kde byl Hluboký rybník. Jak vidět, tak i tento rybník a jeho slávu měl na svědomí Vilém z Pernštejna, jemuž se dašické zboží dostalo do rukou v roce 1507, ale vyloučit se nedá, že sám rybník byl vybudován již ve 14. století.

Když nahlédneme do knihy "Zeměpisný lexikon. Vodní toky a nádrže", tak se o něm dozvíme pouze toto: "Ředický rybník v okr. Pardubice 0,5 km sv. od Horní Ředice, 27 ha, průtočný na pravém přítoku Ředického p., rybochovný, závlahový." Poměrně skoupá je též Štefáčkova "Encyklopedie vodních ploch Čech, Moravy a Slezska", v níž se píše: "Ředický rybník (27 ha) VČ mezi Holicemi a Horní Ředicí na Ředickém potoce ve Východolabské tabuli, je průtočný, rybochovný a závlahový. Plocha tvaru mořské paryby má uprostřed malý zarostlý ostrůvek. Břehy jsou porostlé místní vegetací, nedaleko V břehu je silnice Holice - Vysoké Chvojno, při J břehu vede silnice Holice - Sezemice. Okolí: Žernov (276 m); rybníky Mordýř, →Smilek, →Hluboký. Lokality: Dolní Ředice (832) v okolí Fomberka (257 m), Drahoš, Holice a Horní Ředice viz Hluboký."

Na přelomu 18. a 19. století byl rybník veden jako periodický, což znamenalo, že v určitou dobu byl využíván k chovu ryb a posléze po svém vypuštění na něm byla provozována zemědělská výroba, ať již přímo pole nebo pastviny a tak se to opakovalo. Měnila se též jeho výměra, což můžeme zjistit již letmým nahlédnutím do mapy I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c130) a do mapy II. vojenského mapování z let 1836-1852 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_8_IX), z nichž vidíme i to, kolik jiných vodních ploch po celém okolí tehdy zaniklo. Od té doby se mnoho nezměnilo, což zase prokazuje indikační skica stabilního katastru z roku 1839 a jeho reambulace z roku 1879 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR39401879). Svého času byl též využíván jako přírodní koupaliště, kam směřovaly děti i dospělí z celého okolí. Díky tomu se zde udála řada neštěstí. K jednomu z největších došlo 4. července 1890, kdy se v rybníku koupalo asi 20 dětí ve věku 8-9 let. Nejprve se máchaly na mělčině u břehu, ale pak si všimly lodě, jíž se používalo při lovu divokých kachen. Děti ji odstrčily od břehu a do lodi nastoupilo 7 děvčat. Chlapci loď odstrčili tak silně, že se dostala na hlubokou vodu a děvčata ze strachu začala skákat z lodi ven. 9letá Anna Kulhavá se dostala šťastně ke břehu, menší Albína Štěpánková však začala tonout a na pomoc jí skočil 9letý Vojtěch Pucek. Oba se však utopili. Než doběhl ze vsi kovář Menhart, tak utonuly ještě 2 děvčata - 8letá Marie Bartošová a 9letá Marie Machatá. V loďce zbylá trojice děvčat pak byla zachráněna již zmíněným hornoředickým občanem. Jiné nešťastné události naopak dopadly dobře. Příkladem budiž bruslení na rybníce v roce 1978, kdy se pod žákem Milošem Elsnerem prolomil led, ale z vody ho zachránili jiní žáci - Petr Mansfeld a Petr Tomášek. Ti byli za své hrdinství navrženi pionýrskou skupinou při ZDŠ v Dolních Ředicích na vyznamenání okresní radou pionýrské organizace v Pardubicích. Kdybychom však za ta staletí dali k rybníku za každý zmařený život 1 křížek, tak by jeho okolí vypadalo jako hřbitov, ale to není nic divného, protože tak se dělo, děje a dít stále bude, neboť lidé jsou nepoučitelní.

Původně patřil rybník pardubickému panství a do první pozemkové reformy byl majetkem dašického velkostatku Alexandra markraběte z Pallavicini. V roce 1917 měl celkem 36,7340 ha, z toho zavodněných bylo pouze 28,7732 ha. Následně se dostal do rukou okresu (viz jeho mapa z roku 1922: https://chartaeantiquae.cz/cs/maps/13795). Díky provedeným melioračním a regulačním pracím bylo celé okolí Horních Ředic odvodněno (v letech 1930-1931 byl upraven dokonce odpad u samého rybníka), že roku 1934 hrozil této vodní ploše zánik, protože kvůli nedostatku srážek byl obrovský nedostatek vody. Jak se změnily vodní toky na katastru obce, tak došlo rovněž ke zmenšení vodních ploch. To však nebylo naštěstí tak radikální, což můžeme vidět z toho, že zatímco v roce 1845 měly Horní Ředice 54 ha, 44 arů a 65 m2 rybníků a jezer (sama jezera bez rákosu činila pouhých 40 arů a 97 m2), tak roku 1948 jich bylo celkem 47 ha, 26 arů a 58 m2. Po únoru 1948 připadl Ředický rybník státu, čímž se dostal do správy Státního rybářství Litomyšl. Podle vojenské topografické mapy v měřítku 1 : 10 000 od P. Pavlovského z roku 1961 byla jeho maximální hloubka v roce 1959 1,5 m. V 90. letech 20. století se rybník dostal do správy a majetku firmy Rybniční hospodářství, s. r. o. z Lázní Bohdaneč. V současné době je udávána jeho plocha na 32,3863 ha, z toho je zavodněno přibližně 27 ha a rybník má celkový objem vody okolo 250 tis. m3.

Již od dávných dob se rybník dá zařadit mezi významné ornitologické lokality, takže podrobným průzkumem procházel již od konce 19. století. Zmínky o něm tak objevíme v takových knihách jako "Ptactvo Pardubicka", "Květena Pardubicka" a tak je tomu i dnes ("Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice"). Původně se tak uvažovalo o tom, že bude zařazen do přírodní rezervace Žernov, k jejímuž vyhlášení došlo v roce 1995, ale v průběhu její přípravy se od tohoto nápadu upustilo. Od konce 60. let 20. století byl rybník též využíván k závlahám polí, což nelibě nesli rybáři, z čehož vzniklo mnoho sporů s JZD Ředice, které potřebovalo k pěstování zeleniny velké množství vody. Podle něj měla produkce zeleniny větší národohospodářský význam než nějaký chov ryb. V následujícím desetiletí bylo navíc vybudováno náhradní čerpání vody do rybníka z řeky Labe.

Na závěr zmiňme ještě to, že se k rybníku vztahuje řada různých pověstí o zdejším vodníkovi, jenž býval podle většiny dochovaných skazek zlý. Jedna z nich vyšla v knize Jana Linharta "Pověsti z Pardubicka a z Hradecka", kde se hovoří o tom, že se jedné noci vydával za chlapce ze Starých Holic a chtěl lapit do svých sítí jednoho z trojice švagrů, kteří se vraceli po rybniční hrázi z dobytčího trhu v Hradci Králové. Místo, aby někoho z nich dostal, tak se sám dostal do sítí svých lží, které dotyční prohlédli, takže měl vodník smůlu a zmizel v rybníce s nepořízenou. Tuto verzi však nalezneme již v mnohem starší knize "Pověsti a báje z Pardubicka", kterou sepsal František Karel Rosůlek. Místo je však rovněž cílem řady malířů a fotografů, kteří obdivují všechna jeho zákoutí a živočišné obyvatele, např. Františka Koubka.