Rejvíz – vinárna ve stejnojmenném penzionu

V současné době se asi do penzionu jen tak nepodíváme. Doufejme, že všechna opatření vládních odborníků budou natolik účinná, že se restauranty, hostince bufety i vinárny opět otevřou. Nemusíme tam chodit jen kvůli konzumaci, ale i například i za uměním. Nakonec jsou známy různé občerstvovací podniky, hlavně kavárny a vinárny, které jsou leckdy výstavními prostory.

Takovým výstavním prostorem je bezesporu i vinárna penzionu Rejvíz ve stejnojmenné osadě.

Jak známo, osada mezi Jeseníkem a Zlatými Horami je nejchladnějším místem našeho Slezska a vlastně i nejvýše položeným trvale osídleným místem stejného území. Alespoň tak praví některé zdroje, v tomto tvrzené může totiž soupeřit s Karlovou Studánkou. Ale v těch zeměpisných údahích se počítá zřejmě se střední nadmořskou výškou.

Osada vznikla koncem 18. století jako zemědělské a dřevařské sídlo. To zemědělství se asi moc nevyplácelo, takže spíše se tu kácelo to dřevo. Dodnes je velká část chalup na Rejvízu ze dřeva velká část chalup a i díky tomu je zde vyhlášena vesnická památková zóna. Některé budovy jsou pak ve zvláštní památkové péči. K těm patří jednoznačně i penzion Rejvíz. Vlastně je to shluk různě velkých budov. Prapůvodně šlo o statek, který ale zřejmě nijak neprosperoval. Snad proto si majitel zřídil na přilepšenou i hostinec (tehdy to bývalo celkem běžní, že statkář i čepoval). Zřejmě i díky rozvíjejícímu se cestovního ruchu v druhé polovině 19. století získal hostinec U jezerního pastýře (Zum Seehirten) jistou proslulost.

V roce 1896 objekt zakoupila rodina Braunerů. Syna Alfréd se projevil jako zdatný řezbář samouk. Postupně vyzdobil hospodu i vznikající ubytovací prostory svou tvorbou. Největší proslulost získaly vyřezávané židle místních štamgastů. Mimo to ale řezbář vytvořil např. figurky bájných bytostí spojených s místními legendami, které souvisí se zdejším rašeliništěm a mechovými jezírky.

Slavné židle byly na opěradlech opatřeny zkarikovanými portréty svých majitelů. Portrétovaný si musel dílo zaplatit, ale když do hospody zavítal, měl své místo jisté. Židlí takto vzniklo údajně na 300, nebyli to tedy jen samí místní, ale i zřejmě pijáci od Dolního nebo Horního Údolí (NiederGrund, Ober Grund), z Jeseníku (tedy Frývaldova) apod. Poválečný osud Alfréda nebyl veselý, zařazen do odsunu, zemřel ve sběrném táboře u Brna v roce 1946.

Již velký penzion (80 ubytovacích míst) byl znárodněn a poskytnut potřebám ministerstva vnitra. Rekreovali se tu příslušníci SNB a na počest tehdejšího rezortního ministra Noska se chatě říkalo Noskova. Velká část výzdoby a hlavně těch židlí buď zmizela, nebo byla zničena. V roce 1962 byl penzion převeden do správy ROH a stala se z něj běžná zotavovna. To přeci jen začalo veselejší období, kdy se začalo i s opravou a renovací zbývající výzdoby. Po roce 1989 přešel penzion do soukromých rukou a dnes nese pojmenování Penzion Rejvíz (Chata Rejvíz nebo zotavovna byl už za doby ROH).

V restaurační části začaly vznikat nové „portrétní“ židle. Opět jde většinou o místní obyvatele nebo o zaměstnance penzionu. Bohužel ty novodobé židle jsou spíše realistické portréty (ačkoliv paní provozní jsem si spletl s Lou Reedem).

Ty dochované historické židle jsou k vidění většinou jen přes okénko ve dveřích v běžně nepřístupné vinárně naproti výčepu (někdy jsou otevřené i celé dveře se zábranou). Vinárna je asi nejlépe dochovaným interiérem penzionu. Mimo židlí si zaslouží pozornost dochované obložení stěn místnosti. To je většinou vyzdobeno rostlinnými ornamenty. Strop tvoří jednoduchá trámová konstrukce s prkny. Lustry jsou kombinací jeleních paroží s dřevěnými doplňky. Takže tu zřejmě vidíme i pana Braunera jako výčepního. Na dalším lustru houká sova. Dochované jsou i figurální výtvory. Jedním z nich je i pastýř Gill, děvečka s čeledínem apod. Další výzdobu tvoří obrazy s loveckou tematikou. Původního Gilla vytvořil známý řezbář Bernhard Kutzer z Horního Údolí, soška se ale ztratila, současná soška je kopie (dokonce se traduje, že originál byl v roce 1939 ukraden z muzea ve Frývaldově – Jeseníku – a věnován Hitlerovi k narozeninám, shořel zřejmě v říšském kancléřství).

Bohužel není přesně známo, koho ty původní židle znázorňují. Můžeme tušit, že někdo je řezník, , bláznivě zpívající Betty, kostelník, kominík.

Proslulost rejvízských židlí se ale rozšířila i jinam, takže dnes „portrétní“ židle najdeme klidně i někdy jinde, v Jeseníkách např. v Karlově pod Pradědem (U Bohouše).