Rokytno

Své jméno měla obec získat od toho, že se nacházela poblíž potoka mezi rokytím, což byl staročeský název pro ostřice, rákosí a dokonce i pro vrby, prostě pro vše, co rostlo po jeho březích. To potvrzuje rovněž dílo prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř":

"1. Rokytno (lid. v Rokytně, do Rokytna, Rokyteňák), ves 10 km sv. od Pardubic: 1436 Rokytno, Bohumileč, AČ. 4/175 n.; 1560 zámek Konieticzkau horu .. ves Drzitecz, Rokytno, Drazkow, DZ. 54 F 7.

Nablízku vsi teče strouha."

Tato obec byla stejně jako její současná místní část Bohumileč poprvé zmíněna 21. září 1436, kdy císař Zikmund Lucemburský vystavil Diviši Bořkovi z Miletínka zástavní listinu na majetky bývalého kláštera benediktinů v Opatovicích nad Labem, který byl v roce 1421 vypálen husity a srovnán se zemí. Její osídlení je však staršího data, neboť v obci samé i v jejím okolí byla objevena řada nálezů z doby kamenné, doby bronzové i doby železné. K největším objevům došlo roku 1884, kdy došlo k vykopání akvamanile ve tvaru bronzového lvíčka ze 13. století, schránky na hostie a kadidelnice ze stejného materiálu a nejspíše i téže doby, z čehož mnozí autoři usuzují, že zde stával buď samostatný klášter nebo filiálka toho opatovického. V roce 1955 bylo naopak při stavbě hospodářských budov JZD zničeno sídliště z pozdní doby halštatské. Za Pernštejnů se obec dostala pod pardubické panství, s nímž sdílela jeho osudy až do přijetí Stadionova prozatímního obecního zřízení. Podle urbáře z roku 1588 náležela ves k dřítečské rychtě.

Za zmínku stojí to, že koncem 18. století se v Rokytně a ve Chvojenci objevili náboženští sektáři, tzv. deisté (též zvaní jako adamité), kteří odmítali křest, křesťanskou formu uzavírání sňatků, desatero a další církevní bohoslužby i jiné záležitosti. Po vyhlášení tolerančního patentu roku 1781 se k nim celkově přihlásilo 52 rodin, jejichž duší byli Kašpar Provazník a bývalý rychtář Mazura. Zmiňme něco z toho, v co veřili: „Věříme v boha stvořitele nebes i země. Trojice jest mnohobožství, a proto boha uráží. Věříme v Krista, učitele lidu, který jako mistr Hus, za své přesvědčení byl utracen; nevěříme však, že by byl synem božím, protože bůh syna nemůže sploditi, nevěříme, že by byl za nás zemřel a smrtí nás vykoupil.“ Nic nepomohlo přesvědčování sezemického faráře Koutského a děkana Hurdálka. Nastalo tak jejich vyšetřování, různé perzekuce a později byli potrestáni ranami holí a ještě jinými tresty. Rokytnem často projížděl císař Josef II. při svých cestách z Chotče do Hradce Králové.

Důležitou věcí pro rozvoj obce se stalo založení školy. Původně se v Rokytně učilo v obecní pazderně, ale vyučujícími byli různí řemeslníci a vysloužilí vojáci. Ti děti učili náboženství, čtení a počítání. V roce 1794 zde byla navíc vystavěna škola a o 2 roky později v ní vyučoval zkoušený učitel Jan Špaček. Tehdy se vyučovalo česky i německy, protože přiškolené vsi Drahoš a Hrachoviště byly osídleny německým obyvatelstvem. V souvislosti se školstvím musíme zmínit rovněž to, že do roku 1824 patřila ves k sezemické farnosti a od té doby náleží k Býšti. V roce 1843 měla ves 65 domů a 483 obyvatel.

O 6 let později se Rokytno stalo samostatnou politickou obcí. Roku 1851 byla postavena nová škola. V letech 1857-1897 tu fungovala pobočka státního hřebčína v Nemošicích, jejíž chod zabezpečovala armáda. V roce 1860 byl vybudován na tzv. Bejšťačce vodní mlýn, který fungoval do roku 1923. Tehdy vznikl tzv. Havlíčkův rybník. Roku 1876 byla otevřena druhá třída. V roce 1877 se odškolila Hrachoviště k Borku a roku 1878 Bohumileč k Újezdu, jenž si zřídil vlastní školu již v roce 1863. Roku 1881 došlo ke stavbě nové školní budovy, jež byla vysvěcena 18. září 1881. 3. února 1882 vyhořelo hospodářství Matěje Čapka. V roce 1882 byl ustaven SDH a následujícího roku byl zřízen Obecní rybník. 5. února 1883 se uskutečnilo 1. cvičení SDH. V roce 1889 byla postavena pazderna, k jejímuž zbourání došlo roku 1924. V letech 1891 a 1906 byly postaveny zdejší cihelny. V roce 1897 byla stavebně upravena škola. Roku 1901 byla při SDH zřízena lidová knihovna, a to jen díky jednateli Františku Sikáčkovi. 30. března 1902 se oběsil z bídy starý žebrák a jednonohý mrzák J. Ježek. 2. dubna téhož roku ho na onen svět následoval z nešťastné lásky 26letý čeledín Rychter. 13. srpna 1904 vyhořela 4 stavení. Roku 1909 došlo k založení Spořitelního a záložního spolku pro Rokytno. 21. dubna 1911 se oběsil 13letý Rudolf Nešetřil. Před 1. světovou válkou byl založen SDO Jirásek, který hrál do roku 1946. Z 1. světové války se nevrátilo 14 zdejších mužů.

V roce 1920 vznikla TJ Sokol. 15. srpna 1902 zasáhla obec větrná smršť, při níž bylo bleskem zapáleno 1 stavení. 30. dubna 1923 byla zrušena zdejší poštovna. V letech 1923-1924 proběhly v okolí vsi největší meliorační práce. Roku 1925 byla do celé obce i školy zavedena elekřina. Po roce 1925 hrálo školní loutkové divadlo. Roku 1931 vznikl fotbalový klub a o 10 let později HC Rokytno. 13. června 1932 vyhořela cihelna Františka Krátkého, jež byla předmětem exekučního řízení. O 4 roky později ministerstvo zemědělství schválilo projekt na rekonstrukci zdejších rybníků. Roku 1939 byla SDH pořízena motorová stříkačka. Za německé okupace nesla obec pojmenování Rokitno. 16. června 1940 vyhořel malý stateček bývalého pardubického poslance a senátora Františka Váchy a sousední dům Emanuela Jedličky. V květnu 1945 byl partyzány zastřelen při zatýkání německý esesman, který byl následně pohřben v Lorencově lese za cihelnou. V roce 1949 bylo založeno JZD, zřízeno kino a o 3 roky později byla otevřena MŠ. Roku 1953 svedli družstevníci hovězí dobytek do společného kravína a prasata do družstevního vepřína. V roce 1955 byla dokončena stavba nového družstevního vepřína, roku 1959 byl postaven sál hostince, v roce 1962 JZD odvodnilo 11,8 ha půdy, roku 1963 došlo k rekonstrukci školy, v roce 1964 byl postaven první obytný dům pro členy JZD, v letech 1964-1967 bylo vybudováno koupaliště, roku 1970 se obec dočkala veřejného osvětlení, v následujícím roce došlo k rekonstrukci sálu hostince, v letech 1975-1977 byl vystavěn nový hostinec, v letech 1979-1984 byl zaváděn vodovod, v roce 1982 byla zrušena škola, o rok později byla dokončena kanalizace, 18. prosince 1988 byla uvedena do provozu nově postavená prodejna Jednoty v hodnotě 1 622 000 Kčs, roku 1991 došlo k plynofikaci obce a znovuotevření školy, takže místní děti již nemusely jezdit do Býště, a o 5 let později byla dokončena přístavba školy. V letech 2014-2015 proběhla rekonstrukce domu čp. 48 na 4 pečovatelské byty.

Ze zdejších pamětihodností je třeba vyjmenovat: kamenný kříž od pardubického sochaře Antonína Staudeho v parku proti školnímu areálu z roku 1871; kamenný kříž proti čp. 121, který postavil nedaleko svého rybníka mlynář František Havlíček 28. září 1887, pomník padlým v 1. světové válce z roku 1922 a ze zvoničky stojí jen dřevěná rozsocha bez stříšky a zvonu. Za zmínku stojí též přírodní rezervace „Přesypy u Rokytna“, která byla vyhlášena 12. května 1982. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je spisovatel, pedagog, filolog, komunální politik a nositel zlatého záslužného kříže s korunou Jan Konečný (1815-1887) a rolník František Čapek byl od roku 1903 členem pardubického okresního zastupitelstva.