Rotštejn

Hrad Rotštejn se nachází nad obcí Mírová pod Kozákovem a i když se do dnešních dnů z jeho hradeb mnoho nedochovalo, určitě stojí za návštěvu. Hrad Rotštejn zde stál pouze 150 let a jeho vznik je možno klást do druhé poloviny 13. století, kdy držitelem celého rozsáhlého území pod Kozákovem byl Vok z Rotštejna. Jeho syn Vok držel Rotštejn v počátečních letech vlády krále Jana Lucemburského. S tímto Vokem je spjato první pohnuté období v dějinách hradu. Se svými sousedy nedovedl žít Vok ve shodě a nakonec se dostal do majetkového sporu se všemi svými příbuznými, jimž při přepadení a vypálení Rotštejna, vyplenění okolních vesnic a zajetí Vokova v roce 1318 pomáhalo vojensky několik desítek příslušníků nižší šlechty z širokého okolí. Soudní řízení, k němuž dal pak Vok podnět žalobou na útočníky, se protáhlo na několik let, až konečně v roce 1322 měl dostat zadostiučinění a odškodnění. Jeho odpůrci se však postavili výkonu práva na odpor nejen v Turnově, ale i na jiných místech, a tak muselo být zahájeno nové soudní řízení, jehož konečný výsledek již není známý.

Až do počátku 15. století vládli na Rotštejnu Vokovi potomci, ale již kolem roku 1415 jej koupil Ondřej Paldra. Bylo to již na samém počátku husitského hnutí, které se šířilo po celé zemi. Ondřej Paldra i jeho dědic Václav zůstali věrni císaři Zikmundovi a katolické víře. Václavova situace se však stala velmi svízelnou, když se husité v roce 1424 zmocnili Turnova i nedalekého hradu Valdštejna. Historici se domnívali, že na Rotštejn došla řada v roce 1426, kdy se předpokládalo, že byl v červenci husity dobyt a vypálen. Jsou to však pravděpodobně jenom dohady, protože žádný archeologický průzkum husity na Rotštejně nepotvrzuje ani písemné prameny se o dobytí či obléhání nezmiňují. V průběhu 30. let 15. století byl hrad opuštěn, proto, že jeho majitel Vaněk Paldra již v roce 1430 sídlil ve vsi Klokočí.

V roce 1514, když Jan z Boskovic postupoval své statky a mezi nimi i Rotštejn, svým věřitelům, uvádí se hrad jako pustý. Rotštejn byl typickým skalním hradem, jemuž mohutná skaliska poskytla nejen základní stavební materiál, ale také pevnost a bezpečí. To bylo ještě zajištěno tehdy obvyklými prostředky, branami, mostem, baštami. Jejich rozmístění lze však dnes již při pohledu na skalní bloky s výklenky a závrty jen tušit. Hradní budovy, postavené z mohutných trámů, na vrcholcích skalisek, však beze zbytku zanikly. Z fortifikací, obytných a hospodářských budov nezbylo nic a jen písemné prameny potvrzují významnou úlohu, kterou hrad Rotštejn po dobu svého trvání na Turnovsku sehrál.

POVĚST O HRADU

Dlouho, dlouho spočíval poklad na Rotštejně v hloubi země, než se našli odvážlivci, kteří jej chtěli mermomocí vyzvednout. Několik občanů se na to smluvilo. Nebyli to lidé s odulými měšci, jen tak tak bídu dřeli, všem by se dukáty hodily. Ale přece dlouho rozmýšleli, jak na to, vždyť při odkrývání pokladů často jde o kůži a každému je hrdlo milejší než peníze. Radili se, po mnoho večerů hlavy sestrkovali. Jeden navrhoval svěcené drobečky, jiný kousek provazu z oběšence a kdoví co ještě. Na jednom se však shodli: že půjdou na hrad o velikonocích, až bude na Velký pátek zpívat kněz v Loučkách pašije. Na tom zůstali a podařilo se. Sotva se všichni sešli, otevřela se před nimi zem a modré plamínky zasvítily nad hromadou peněz. Ano, ale kdo má pro ně jít? Teď, když měli bohatství na dosah ruky, ztratili všichni odvahu. Hledí žádostivýma očima do podzemní skrýše, ale nikdo se nehýbá. Až nějaký Tolar se přece osmělil a šel. A ne jednou - několikrát se odvážil do hloubi země a vyšel obtěžkán zlatem. "Už dost, už nechoď!" varovali ho společníci, když viděli, že čas pokročil a Tolar se přece ještě chystá dolů. "Času habaděj," namítl smělec, "však tam už jenom na chviličku skočím." Ale sotva zmizel v černé díře, země se za ním zavřela a Tolar v jeskyni u pokladu okamžitě usnul. Ani nevěděl, co se přihodilo. Když procitl, viděl před sebou východ z podzemí a domníval se, že únavou u peněz jen tak zdříml. Druhové naň jistě netrpělivě čekají a neumějí si vysvětlit, proč tak otálí. Spěšně vykročil Tolar na boží světlo a zůstal udiven stát. Na nádvoří rozvaliny nebyly ani hromádky peněz, ani jeho společníci. Naplněn nepěkným podezřením, že ho chtěli ošidit o spravedlivě zasloužený podíl, bral se domů. Tam se teprve dozvěděl, že si pospal celičký rok. Cesta za pokladem se mu ale nevyplatila. Dlouhý spánek v podzemí jakoby mu byl všechny síly vstřebal. Valem chřadl. Jen krátkou dobu se těšil z toho, co mu druhové poctivě odevzdali, a již se musel brát na věčnost, kde peníze nemají cenu a kam jen poklady srdce člověka doprovázejí.

http://www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/rotstejn/rotstejn.htm

Hrad byl poměrně složitou stavbou s výraznými prvky zděné architektury. Skály posloužily jako ,, podezdívka" a částečně jako součást zděného paláce. Součástí hradu byla také impozantní věž s dvou až třípatrovou hrázděnou nástavbou. Raritou hradu jsou v přízemí paláce pozůstatky černé kuchyně s obrovským dýmníkem a hradní studna a část původní chodby.

Hradní palác je přístupný pouze v řádné otevírací době památky,

Historie: Hrad nechal postavit v po polovině 13.století Jaroslav z Hrutwice(z Hruštice). První písemná zmínka pak pochází z roku 1312. Hrad je uváděn co ,, zámek pustý se zborcenými zdmi a skalami do nádvoří v roce1514.