Rožnov pod Radhoštěm, Městský sad

Rožnov pod Radhoštěm, německy Rosenau je město na Vsetínsku ve Zlínském kraji. Rozkládá se na úpatí Vsetínských vrchů v nadmořské výšce 378 m n. m. na říčce Rožnovská Bečva a žije zde asi 17 tisíc obyvatel. Rožnov proslavilo hlavně Valašské muzeum v přírodě, které založili sourozenci Jaroňkovi.

Ze starší historie je zajímavostí vybudování dvoukilometrového kanálu známého jako „struha“. Část vody z Bečvy nad Rožnovem odváděl do městské zástavby, kde poháněl dva mlýny, dále sloužil jako zdroj užitkové vody pro domácnosti a k napájení koní a dobytka. Jedno z ramen strúhy napájí i rybníček v parku.

Téměř sto let byl pak Rožnov znám jako lázeňské město. Když si brněnský lékař František Kročák v roce 1796 uvědomil léčebné působení místního klimatu, poslal do města první čtyři nemocné s plicními chorobami. První oficiální lázně založil Josef Drobník a na světovou úroveň je později pozvedli lékaři František Polanský a Vladislav Mladějovský. Pacienti se léčili žinčicí, vycházkami, koupelemi a elektroléčbou. Za léčbou sem každou sezónu přijíždělo až 3000 hostů. Byli mezi nimi i Sigmund Freud nebo přírodovědec Gregor Mendel. Lázně byly zrušeny v roce 1953. Připomínkou tehdejších dob zůstal jen Společenský dům v městském parku. Když byla v roce 2010 Rožnovu navrácena tradice vaření piva a v městě byl otevřen zrekonstruovaný pivovar. Byly zde vybudovány pivní lázně a lázeňský provoz tak byl, byť jen částečně obnoven.

Přes park vedou tři chodníky, které jsou součástí naučné stezky, která spojuje historii lázeňství v Rožnově s architekturou Dušana Jurkoviče. Drobníkův chodník je věnován správci Rožnovského panství a podporovateli lázní Vilému Drobníkovi, Seichertův chodník je pojmenován po významném rožnovském lékárníkovi Hynku Seichertovi a Jurkovičův chodník nám prozradí, proč je slovenský architekt Jurkovič spojen s tímto krajem.

Další zajímavostí parku je evangelický kostel. Jedna z mála církevních staveb postavených v dobách tvrdé komunistické represe vůči církvím v padesátých letech 20. století. Kostel vznikl podle návrhu architekta Bohumila Bareše a v roce 1994 byl prohlášen za kulturní památku. Roubená stavba kostela obdélníkového půdorysu stojí na podezdívce z pískovcových kvádrů. Sedlová střecha je krytá šindelem. Vnitřní prostor kostela má dřevěný strop a je osvětlen trojdílnými bočními okny a vikýřovými okny ve střeše. Presbytář je zdoben malovaným textem apoštolského vyznání víry a symbolem beránka. Autorem výzdoby byl Jiří Zejfart, farář evangelické církve a výtvarník.

Před vstupem do Valašského muzea v přírodě stojí socha Rebela (zbojníka Ondráše) od sochaře Vladimíra Navrátila