Ruda nad Moravou – naděje pro zdejší zámek?

Loučná nad Desnou, Branná, Janovice u Rýmařova, Třemešek, Bludov, Skalička, Nemile, vlastně i Šumperk a konečně Ruda nad Moravou. To je takový krátký výčet zámků v okolí autorova bydliště. Trošku z toho zmizely zámky Velké Losiny a Sobotín, které měly poněkud šťastnější osud (i když o posledním období v Sobotíně to neplatí úplně).

A co že tedy spojuje výše zmiňované objekty? Samozřejmě problematická péče, které se všem památkám dostalo v období socialismu a vlastně i pokračování v porevolučním období. Některé sice měly šťastnější osud (Šumperk je školou, v Bludově sídlilo MNV, Třemešek fungoval jako ubytovna).

A se zbývajícími objekty to šlo většinou z kopce, protože leckdy se v nich usídlilo hned několik institucí (statky, JZD, sklady, dívčí internát, kanceláře, byty apod.). Co se dalo odnést zmizelo dosti rychle, pokud to zavčas nebylo odvezeno do nějakého depozitáře (povětšinou do Velkých Losin).

Nicméně jak nám vzkvétá kapitalismus, zdá se, že řada zdevastovaných památek přeci jen ještě povstane ze zmaru a přijdou zase lepší časy.

Zásluhu na tom kupodivu mají noví majitelé (případně restituenti, ale těch je tady v Sudetech málo).

Poměrně dlouho z výše uvedeného výčtu vypadával zámek v Rudě. V posledních letech v něm sídlilo ředitelství společnosti Lesy Ruda a.s. Mimo to zde byly byty zaměstnanců tohoto podniku. Nicméně podnik podle všeho přišel na buben a co šlo se rozprodalo. Zi draženým majetkem se ocitl i zámek a ten našel svého majitele. Zámek, ač blízko centra obce a u průjezdní silnice byl pro mnohé projíždějící poněkud záhadou. Povětšinou totiž na bráně visel zámek a do již vybydleného objektu se skoro nedalo nakouknout (pokud jste nechtěli přelézat zeď).

Zámek i přes tristní úpravy z období reálného socialismu (ale i před tím) stále připomínal období svého vzniku. Tou je totiž renesance. A renesance na severní (severozápadní) Moravě to jsou Žerotínové. Panství Ruda od roku 1596 patřilo Janu ml. Na Velkých Losinách. Ten je přenechal svému synovi Bernardovi. Ten se rozhodl učinit z Rudy své sídlo. Traduje se, že zámek postavil na haldách strusky ze zdejších hutí (původně byla Ruda Železná). Letopočet na arkýři hlásá rok 1610, kdy měla být vyhotovená většina stavby. Na stavbě se měli podílet italští stavitelé (Balcar Vlach). Bernard náhle zemřel v roce 1614 a panství odkoupil Ladislav Velen ze Žerotína. Nějakou dobu tak zámek sloužil panstvu, ale jako protestant, musel majitel opustit zemi a celé panství lacino získali Liechtenštejnové. Nutno zmínit, že již za třicetileté války velkou část výbavy zabavili Švédové a zámek už nikdy nesloužil jako sídlo šlechty. Jedinou významnější změnou byla stavba zámecké kaple a někdy mezi 18. a 19. století střelnice a kuželna. Zámek sloužil již jen jako správní objekt.

I přes zmíněné peripetie je ještě pár prvků, které se dají na zámku obdivovat. Hlavní budova je totiž téměř kompaktní budova postavená kolem čtvercového nádvoří. A právě na tomto dvorku je všude kolem asi největší paráda celého zámku. Celé nádvoří je lemováno dvoupatrovými arkádami. Zřejmě z důvodu, že na zámku dlouho nesídlilo panstvo, zůstal tento prostor beze změn. Jinde se arkády často v pozdějších dobách zazdívaly – protože z táhla zima. Arkádové chodby sloužily jako komunikační prostory, z nichž se vcházelo do jednotlivých místností. Proto se později různě zakrývaly, zejména v oblastech pod horami, kde bylo chladněji než ve slunné Itálii, odkud móda arkád přišla (zazděné jsou např. v Loučné, Bludově, částečně v Branné apod.).

Ostatní prostory už bohužel tak obdivuhodné nejsou. Nicméně za zmínku stojí klenuté místnosti v přízemí. V patrech byla stropy ploché. Je-li na stěnách nějaká původní malba, musí zjistit sondy, zatím můžeme obdivovat jen optimistické porevoluční válečky.

V několika místnostech se dochovaly lustry z 20. století ala Brusel, případně instalace ústředního topení s kotlem. V patře můžeme najít i nějaká kachlová kamna, ta ale určitě renesanční nejsou.

Pokud původní okna měla nějaká renesanční ostění, se můžeme jen dohadovat. Povětšinou všude jsou nahrazeny okny z 20. století, snad až na dvě pseudogotická (kaple). Pod okrově-žlutou omítkou můžeme stále najít obrysy nějakých sgrafit, který zámek zdobily v prvních létech. Z vnějších ozdobných prvků asi nejvíc zaujmou znaky Liechtenštejnů nad vstupem do zámku i na břizolitové bráně do areálu.

Momentálně je zámek prázdný, nicméně nový majitel již konzultoval první kroky s architektem. Určitě se dočkáme časem i částečného zpřístupnění. Prostor nádvoří je jako stvořený k různým kulturním akcím (hrálo se tu prý divadlo). Doufejme, že tedy podhůří Jeseníků (Hanušovická vrchovina) získá další lákadlo.