Rumburk a jeho významné budovy...

Rumburk a jeho významné budovy.

Většinou když jedu za poznáním památek nebo přírody, píši pak o tom formou cestopisu. Tentokrát jsem ale volila jinou formu a to psaní jen o zajímavých místech a to proto, poněvadž jsem v Rumburku bydlela přes 55 let, takže jsem jela za synem, za hroby mých milých a drahých a též za přátely na 3 dny. A při této návštěvě jsem si řekla, že prochodím trochu město, na což jsem neměla nikdy čas při mých jednodenních návštěvách, abych si znovu oživila moje vzpomínky a na jeho žití v něm. Není to komplet prohlídka celého města, to jsem nestihla, takže se ještě někdy v budoucnu o Rumburku zmíním…

První zajímavá budova, kterou jsem míjela od Kamenného mostu z Horního Jindřichova byla Kulturní dům Střelnice. Tato budova byla postavena a otevřena 17.7.1864. Původně sloužila jako budova pro rumburské ostrostřelce. Válka zasáhla nejen do rodin a jejich příslušníků, jež ztratily své drahé, ale též i ničivými následky zlikvidovala buď úplně, nebo poškodila spoustu měst. A tak také i budova Kulturního domu byla poškozena a opravena. Sloužila nadále pak československé mládeži a v šedesátých letech byla nákladně opravena a od r.1965 už nesla oficiální název Dům kultury - Střelnice. Poté byla znovu v r.2004 zahájena další rekonstrukce, která trvala 2 roky a stála 75 milionů korun.

Další budova, o které se zmíním je Speciální základní škola (dřívější zvláštní škola) se základní školou, která stojí na Dobrovského náměstí naproti kostelu sv.Bartoloměje a vedle římskokatolické fary. Historii této budovy se mě nepodařilo zjistit, ani dobu jejího vzniku. Jen vím z řeči pamětníků a též i od mé tety, která tu žila, že kdysi v budově žily řádové sestry, což nasvědčuje podobný styl stavby vedlejší budovy fary. Podle mě si myslím, že měly spolu návaznost, navíc, když byl ještě vedle kostel. Jistě bych se dopátrala více v archivech města. Snad k tomu budu mít někdy příležitost.

O kousek dál u malé křižovatky stojí bývalá budova prokuratury, krásná vznosná vila, když bylo město Rumburk ještě okresem. Nyní je v soukromém majetku.

Naproti ní je budova zdravotní školy. Historie této školy je známá až od r.1947, kdy působila jako Veřejná odborná škola pro ženské povolání. Výuku zdravotních oborů zahájila až v r.1949. Výuku tohoto oboru umožnilo Gymnazium, které mělo tehdy společné ředitelství a sídlilo v jedné budově až do r.1958. Poté působila již samostatně.

Naproti této budově stojí Budova Pošty – tehdy Poštovního a telegrafního úřadu, která vznikla v letech 1903 – 1904. Budova byla do února 1984 soukromou institucí a v r.1874 byla zestátněna.

Dále za budovou Zdravotní školy je další budova Základní devítileté školy, do které já tehdy chodila. Tato budova byla původně měšťanská chlapecká škola. Byla postavena v novorenesančním slohu v r.1901. Během světové války sloužila jako ubikace pro vojáky 7.střeleckého pluku. Zde vznikla známá rumburská vzpoura, kdy byli popraveni její 3 hlavní hrdinové a sice, Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář za Městským hřbitovem, kde je na jejich počest postaven Památník. Tato vzpoura byla zfilmována pod názvem: „Hvězda, zvaná pelyněk“. Jako upomínka je u hlavní silnice vedle kláštera park „Rumburské vzpoury“, kde se nachází socha „Nepokořený“. Socha znázorňuje klečícího muže se zavázanýma očima jako jednoho z popravených hrdinů.

Škola v r.1919 začala fungovat jako česká menšinová škola, později základní.

Naproti budově školy se nachází v dost zchátralém stavu budova tělocvičny, kam jsme chodívali cvičit, která je ale stále funkční.

Za touto budovou je kruhák, kde je další zajímavá budova a to Gymnazium. Jak jsem již výše podotkla, bylo kdysi Gymnazium společně se Zdravotní školou v jedné budově. V r.1908 byla zahájena monumentální stavba ve stylu vídeňské secese Aloisem Kerberem podle návrhu architekta E.Schäfera. Tehdy stavba dostala název:“ Jubilejní gymnazium císaře Františka Josefa I.“. V r.1960 byla zbořena okolo gymnazia ohradní zeď s bránou. Budova má stále do současnosti autentický interiér. V době mého žití v tomto městě tam byly pořádány i koncerty, na které jsem chodila. Měla jsem tak možnost si v malém městě poslechnout Ivana Ženatého, Eduarda Hakena a další a další přední umělce z Prahy. Nyní nevím, zda tradice koncertů v Gymnáziu pokračuje.

Další vedlejší budovou byla kdysi za mých mladších let Hudební škola se zaměřením na další umělecké předměty, později přestavěna na Obchodní akademii, kam chodil tehdy můj vnuk, který již nežije. Jakému účelu slouží dnes nemohu říci, protože jsem viděla, že na Zdravotnické škole je i nápis Obchodní akademie.

Další zajímavou budovou je budova bývalého zámku, která je renesanční, bohužel nepřístupná a poškozená, nachází se v areálu Střední odborné školy polygrafické za křižovatkou na Jiříkov. Ještě o pár let dříve v areálu též působil rumburský pivovar, ze kterého jsou dnes ruiny. Jeho zbytky pochází z r.1579 a je to nejstarší stavba Rumburka.

Do dnešní doby se v budově zámku dochovala barokní přestavba z r.1724, kdy tady vznikl požár. Po roce 1850 tu sídlilo okresní hejtmanství a soud. V r.1918, kdy vznikla rumburská vzpoura tu zasedal mimořádný stanný soud, kde byli iniciátoři vzpoury odsouzeni ke smrti zastřelením.

Od r.2006 je budova prohlášena kulturní památkou.

Poslední budova, o které se chci zmínit, je budova Muzea, která se nachází na opačné straně než je zámek, pod náměstím směrem na Varnsdorf. Toto muzeum bylo založeno r.1902 jako Městské vlastivědné muzeum v Rumburku. O sbírky se starali dobrovolníci z řad místních učitelů. Muzejní sbírky se několikrát stěhovaly z důvodu okupace do různých budov jako do kláštera, budovy soudu a Pfeiferovy továrny (později Bytex – nyní tato budova již také neexistuje). Po válce byly muzejní sbírky zajištěny. Do muzea byly převezeny i sbírky ze zrušeného muzea v Krásné Lípě. V r.1949 byla slavnostně znovu otevřena poválečná expozice muzea. Statut Okresního vlastivědného muzea získalo v r.1951.

Muzeum stojí za to navštívit, byla jsem v něm již několikrát, ale přiznám se, že je to již mnoho let, chtělo by to zopakovat.

Do Rumburka stále jezdím a tak příště až tam pobudu více dní, zas navštívím další zajímavá místa a seznámím vás s nimi.