Růžďka - pomníky obětem
Turistické cíle • Památky a muzea • Pomník
Tak jako v jiných obcích, nechybí ani ve valašské Růžďce Pomníky padlým obou světových válek. Já viděl jen ten, stojící u základní školy. Díky počtu mužů, padlých za císaře pána, je jeho kamenná desky s jejich jmény hodně Vysoká, neboť by se tam jinak ani všechna nevlezla!
V horní části dědiny jsem pak narazil na další, mnohem starší pomník obětem, vystavěný zde až v roce 1927, ale připomínající událost mnohem starší.. Na tomto byla vyryta sice jen čtyři jména, ale ta jsou připomínkou kasakru, který se zde odehrál LP 1777.
Viníky byla trojice bývalých jezuitů, kteří v přestrojení za církevní misionáře procházeli na jaře toho roku valašskou krajinou a důvěřivým obyvatelům zvěstovali zprávu, že císařovna Marie Terezie vydala (zvláště pro Valachy) speciální patent o náboženské svobodě.
Tehdy stále ještě platil přísný zákaz proti každému, kdo šířil zakázané knihy či byl evangelickým kazatelem a viníci mohli být potrestáni ztrátou hrdla.
Této trojici podvodníků „naletělo“ a uvěřilo okolo patnácti tisíc Valachů!
Když pak v rámci vyšetřování přišlo dne 9.června 1777 vojsko do Růžďky, aby zatklo kazatele Pavla Hořanského a jiné evangelické předáky, obyvatelé se vojákům postavili na odpor. Velitel dal střílet do davu a přitom byli zabiti - Jiří Čaník, Štěpán Kapitán, Václav Žamboch a jeho dcera Kateřina.
Kazatel a další vůdci odporu byli spolu s rodinami za trest posláni do vyhnanství do Sedmihradska. Děti jim ale byli odňaty na náležitou katolickou převýchovu a majetek rozprodán v dražbě.
Událost významně přispěla k pozdějšímu vydání pravého Tolerančního patentu (císařem Josefem II. V říjnu 1781), který všem kalvinistům, luteránům a pravoslavným dovolil svobodné vyznání své víry.
Po jeho vydání se mohli vyhnanci ze Sedmihradska vrátit do svých domovů. Pro kazatele Pavla Hořanského ale přišla svoboda pozdě, neboť mezitím ve vyhnanství zemřel...