Růžďka - katolický kostel
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Zdálo by se, že se obec Růžďka před návštěvníky i v třetím tisíciletí stále se zdarem ukrývá. Je totiž rozložena v hlubokém údolí stejnojmenného potoka ve Vsetínských vrších a tam, kde on ústí do říčky Bystřice, údolím prochází hlavní cesta ke známé přehradě Bystřička a z očí natěšených turistů si jen málokteré z nich všimne odbočující cesty a cedule Růžďka – 1 km.
Přitom se jedná o dědinu prastarou, jejíž existence je připomínána už ze středověku (1504) a kdy spolu s takovou Jablůnkou, Ratiboří a Hovězím tvořila základní síť osídlení tehdejšího vsetínského panství. V době, kdy byly založeny například dnes mnohem známější a atraktivnější Karlovice v horním údolí Vsetínské Bečvy, mohla se Růžďka pochlubit historií starou už více jak 200 let.
Dnes v ní žije okolo 900 obyvatel a má rozsáhlý katastr, jehož součástí je i mnohem známější a rekreační část Dušná, nalézající se u horské silnice ze Vsetína na Bystřičku. Na samém vrcholu hřebene je poblíž sedla rozhozeno množství chat, chalup a najdeme tu i starou výletní restauraci. Nejdůležitějším je ale rozcestí za ní, kde z hlavní silnice vpravo odbočuje silnička ke Vsackému Cábu a nalevo krásná hřebenová trasa s výhledy, která přivede pěší i cykloturisty až ke břehům vodní nádrže Bystřička.
Hlavní část Růžďky zůstává i nadále před turisty tak trochu utajena, což je škoda, protože je to ves velmi malebná. Kromě několika dřevěnic, pomníků padlým a dvou kostelů je obklopena i velmi hezkým přírodním okolím. Dokonce i jakási ta Skalka se tu najde. Navíc silnice k nejzaššímu koutu dědiny stále stoupá a návštěvníku se při zpětném pohledu nabídne hezké panoráma údolí.
Pokud intimněji nahlédneme do historie obce, v první řadě vás možná překvapí její neobvyklý název. Ano, máte pravdu – osídlení s takovýmto jménem je u nás opravdu jediné. Vysvětluje se, že vzniklo od splétání růžic či podle jakéhosi starého názvu roští. Je ale dost možné, že půvabná dědinka jméno dostala od divoce rostoucích planých růží, kterých je i v současnosti v okolí víc než dost.
Růžďka spadala od středověku až do roku 1850 pod vsetínské panství a při jejím založení čekal první osadníky nelehký úkol: napřed bylo nutno vyklučit hustý pralesovitý jedlobukový prales, který tehdy pokrýval celé údolí. Za ta léta se jim dílo dokonale podařilo. Podstatnou měrou k němu přispěli i tehdejší migranti – Valaši, který brzy splynuli s původními starousedlíky a díky nimž se už od poloviny 17.století všichni v kraji nazývali Valachy.
Kromě pastevectví (hlavně chov ovcí a koz)se ale růžděčtí živili i prací v mlýnech, v lese a na pilách, mnozí byli tkalci anebo řemeslníky. Aby vládl v obci pořádek, na to dohlížel místní rychtář – po valašsku fojt.
Co se týče náboženské otázky, původním náboženstvím byli všichni až do Bílé hory protestanty, v rámci násilné rekatolizace jim ale byla víra předků odepřena. První dřevěný kostelík (bez věže) byl v Růžďce vystavěn už v roce 1605 a ještě téměř o třicet let později zde sídlil protestantský kněz Rafael, který byl živ z desátků, odváděných farníky v naturáliích.
Když se od roku 1644 na Vsetínsku výrazně „zviditelnila“ katolická správa, převzala i kostelík v Růžďce. O víc jak dvacet let pozdějí byl opraven a zasvěcen svatému Bartoloměji. Současný pěkný zděný kostel v pozdně barokním (dnes díky opravám už málo zřetelném) slohu byl na místě starého dřevěného vystavěn až v roce 1807 a je nejstarší stavbou celé Růžďky. Nejstarší kamennou památkou je ale kříž z roku 1777, stojící před chrámem. Letopočet připomíná dobu, kdy bylo v obci zřízeno kaplanství.
Závěrem jedna zajímavost: ještě v tom starém dřevěném kostele se začal okolo roku 1750 na mších používat tzv.Růžděcký kancionál (dílo učitele Martina Mužikovského z Pržna) a tahle vzácná rukopisná památka nejenže byla zachována až do dnešní doby, ale můžeme ji na vlastní oči spatřit při návštěvě muzea v Olomouci...