Tento rybník patří stejně jako Trhoňka ke katastru obce Bukovky a je zásobován vodou z téhož potoka, a tudíž nemá nic společného s Opatovickým kanálem, který byl jinak zřízen na zásobování jiných rybníků vodou v okolí Lázní Bohdaneč. Od sousedního rybníka Skříně (původně zvaného i jako Skřín, Křín či Skříňa) je oddělen pouze hrází, po níž vede cesta a zbytky staletých dubových alejí.
Jeho pojmenování má pocházet od staročeského slova „rozhrna“, což se dá do dnešního jazyka přeložit jako plýtvání, nehospodárnost či marnotratník. Jiná teorie hovoří o tom, že byl takto nazván podle toho, že se původně nacházel na rozhraní dvou šlechtických panství. Pokud nahlédneme do knihy „Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR“, jejímž editorem byl Vladimír Vlček, zjistíme o něm pouze toto: „Rozhrna r. v okr. Pardubice 2 km sv. od Přelovic, 23 ha, průtočný na pravém přítoku Opatovického kanálu, rybochovný.“
K jeho založení muselo dojít někdy v období kolem poloviny 15. století, přičemž jeho zřízení neměli na svědomí ani opatovičtí benediktýni, natož Pernštejnové (i když je řazen mezi pernštejnskou rybniční soustavu), neboť ho vybudovali vlastníci Bukovky – Bukovští z Hustířan. Jednu z prvních zmínek o jeho existenci nalezneme ve smlouvě mezi Vilémem z Pernštejna a Bavorem z Hustířan z 26. září 1491, v níž se navzájem vypořádali s tím, že Vilémův Bohdanečský rybník působil škody na Bavorově majetku a Bavorova Rozhrna naopak na Vilémových gruntech:
„Léta božieho MCCCCLXXXXI. v pondělí před svatým Václavem mezi pán[em] a panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině najvyššiem hofmistrem královstvie Českého s jedné, a urozeným vladykú panem Bavorem z Hustiřan a na Bukuovce s strany druhé, stala sě jest smlúva o rybník veliký Bohdanecký, kterýmž sě panu Bavorovi i jeho lidem nětco dědiny topí, a zase pan Bavor pánu Jmti rybníkem Rozhrnú kruntu nětco topí, o to mezi pánem Jmtí a Bavorem svrchupsaným stal sě jest konec, že jest jedno místo oddáno za druhé, a když by byl rybník Bohdanecský na místo pln, tak jakž má plný býti, a páně Bavoruov Rozhrna teež, tehdy obědvě straně mají na meze vyjeti a meze zdělati, aby na věčnost a budúcně tak stály pro potomní zmatky.
A jestliže by pán Jmt rybníkem Bohdanecským co více topil, když by plný stál, tehdy svrchupsaný pan Bavor nemá proti tomu býti ani co říkati ani jeho budúcí ani jeho lidé. A teež také jestliže by svrchupsaný Bavor co více rybníkem Rozhrnú topil pánu Jmti, proti tomu pán JMt nemá býti ani jeho budúcí potomci ani Jmti lidee. A tuto smlúvu svrchupsanú slíbili sme sobě obapolně věrně, právě, křesťansky beze všech forteluov zdržeti a zachovati, tak jako sě svrchu píše. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu, pevnost i zdržení své sme vlastní pečeti k tejto smlúvě přitiskli; a připrosili jsme urozených vladyk, pana Jana Špetlě z Prudic a na Frydnavě, a pana Jindřicha Březnického z Náchodu, a pana Bočka z Zabídovic, že jsú podle nás k tejto smlúvě pečeti své přitiskli, jim a jich erbóm bez škody. Actum anno et die ut supra.“
Jak vidět z pozdějších záznamů, tak se oproti minulým letem nic nezměnilo, protože oba rybníky působily nadále řadu škod. V Registře rybníčné panství pardubického z let 1518-1520 můžeme nalézt zmínku o dohodě s přelovickými hospodáři z 24. června 1518, která měla vyřešit náhradu škod, jež jim vznikaly díky Rozhrně. Z ní také můžeme vidět, že v sousedství Rozhrny hospodařil jakýsi Kalhaus (na pernštejnské straně), který obdržel náhradní pozemky (role Hlouškovské) za ty zatopené (kromě lesa). V roce 1560 se do Rozhrny dávalo 400 kop násady. Rybník měl to štěstí, že nevzal za své jak v období třicetileté války, tak v čase hospodářských reforem Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Důkazem budiž nejen zmínka o něm v tereziánském katastru, nýbrž i to, že roku 1743 se v tomto dosavadním výtažním rybníku nacházela dvouletá kapří násada a zaznamenán je i v mapách II. vojenského mapování z roku 1853.
Po pozemkové reformě po vzniku ČSR se dostal rybník do majetku okresního velkostatku a v roce 1925 činila jeho plocha 35 ha, takže náležel mezi největší na Pardubicku, před ním byly tehdy pouze: Bohdanečský rybník (176,66 ha), Soprč (85,54 ha) a Oujezd (36,71 ha). Od svých počátků však nesloužil jen k chovu ryb, ale při jeho březích byl vysázen rákos a orobince, jež po úpravě sloužily jako střešní krytiny stavení po celém okolí. Ve 2. polovině 20. století se tu též chovaly kachny domácí, jen kolem roku 1968 jich tu bylo na 5 000. V současnosti má též s Trhoňkou funkci dočišťovací, neboť leží na toku Bukovky pod čistírnou odpadních vod.
Středem zájmu však nebyl jen ohledně chovu ryb, ale studiu jeho fauny a flóry se věnovali různí badatelé již od konce 19. století. Jedním z nich byl např. zoolog Karel Thon, jenž se rybníku věnoval při obsáhlejším výzkumu celého okolí v roce 1899. V 70. letech 20. století byl v rybníku nalezen růžkatec ponořený, který se tehdy v jiném z okolních rybníků nenacházel. Na své si zde přišli vždy nejen ornitologové, nýbrž i herpetologové a entomologové. Rozhrna o výměře 388 645 m2 spolu s přilehlými plochami a břehovými porosty dnes tvoří regionální biocentrum 9007 a vlastníkem rybníka je Rybniční hospodářství, s. r. o. z Lázní Bohdaneč.
Na závěr ještě musíme dodat, že o rybníku i jeho vodníkovi píše Karel Šípek ve své „Novele z rybníka“ z roku 1889, zmiňuje ho též Josef Loukový ve své turisticko-literární stati „V zajetí víly Lužanky“, jež vyšla v „Československé republice“ 2. září 1926, a 14.-15. července 1956 se u něj uskutečnil velmi navštívený sraz pardubických turistů.
Poslední aktualizace: 12.1.2024
Rybník Rozhrna na mapě
Diskuse a komentáře k Rybník Rozhrna
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!