Rybník Skříň

Pokud nahlédneme do „Encyklopedie vodních ploch Čech, Moravy a Slezska“ od Stanislava Štefáčka, tak se o tomto rybníku dozvíme toto: „Skříň (26 ha) VČ u Neratova 2,8 km SZ od Lázní Bohdaneč na pravém přítoku Opatovického kanálu ve Východolabské tabuli, je průtočný a rybochovný. Obdélná plocha je téměř ze všech stran obklopena lesy. Nedaleko S břehu vede silnice z Lázní Bohdaneč do Chlumce nad Cidlinou. Okolí: Na Samotě, Rváče, Na Smíchově; rybníky ⸕Rozhrna, Horní a Dolní Jílovky, Tichý, Trhoňka, Truhličky, Nadýmáček. Lokality: Lázně Bohdaneč viz Bohdanečský.“

Stejně jako sousední rybník Rozhrna, od něhož je oddělena pevnou hrází se zbytkem staletých dubů, patří i Skříň k vodním plochám, na jejichž vzniku má podíl šlechtický rod Bukovských z Hustířan, čehož nepřímým důkazem je i to, že neleží na Opatovickém kanálu jako většina Pernštejny vybudovaných rybníků (v roce 1563 bylo na pardubickém panství 238 rybníků, roku 1651 262 rybníků, v roce 1688 238 rybníků, roku 1783 213 rybníků, v roce 1795 154 rybníků, roku 1859 235 rybníků a v roce 1948 32 rybníků), i když zásadní úprava Skříně proběhla až právě za nich. Jednou z prvních zmínek o její existenci je listina z 11. listopadu 1535, v níž Jan z Pernštejna dává městečku Bohdanči potvrzení na 14. května 1514 zakoupenou od Viléma z Pernštejna ves Jilůvku a pastviny u rybníka Skříně. Tento rybník měl sloužit jako ochrana stejnojmenné tvrze, jak tvrdí administrátor dašické fary P. Josef Nechvíle v „Methodu“, který vyšel 28. února 1881:

„Na ostrůvku rybníka Skříně, po straně silnice k Chlumci vedoucí stával hrad Jilovka. Ostrůvek ten vejčité podoby jest 45 kroků dlouhý a 30 kroků široký, otečen příkopem, se Skříní souvisícím a 27 kroků širokým, který se dá naplniti vodou. S tímto příkopem stýká se na druhé straně násep částečně zachovalý a 15 kroků široký, 100° v objemu mající. Na pahorku tvrze samé nalezají se střepiny, cihly, kamení a jiné věci. K tvrzi této řadí se jiho-západně druhý, čtverhranný násep, nyní močálem naplněný. Místo to, kde stával hrad, náleží obci, ale rybník Skříně je stále více zatápí. Hrad tento patřil bratřím Majnušovi, Petrovi a Bavorovi Chvalkovským z Hustiřan, kteří r. 1508 pustou tuto tvrz za 2500 kop gr. prodali Vilému z Pernštýna. Taktéž Johanka z Dobřenic, choť Bavora z Hustiřan, která na pusté tvrzi Jilovce a vsi věno 250 kop gr. pojištěno měla, právo k této tvrzi r. 1508 Vilémovi z Pernštýna prodala. Ale r. 1514 prodal Vilém z Pernštýna tvrz Jilovku městu Bohdánči, které z ní dalo nadělati pastvin.“

Stejně jako rybník měnil své vlastníky, tak obdobně se obměňoval jeho název – Křín, Kříně, Skřín, Skříně, Skříň, Jílovský (do roku 1952) apod. Časem zanikl i onen ostrůvek Jílovka, neboť materiál z něho byl využit při stavbě hráze rybníka Tichého, který byl napuštěn v letech 1926-1927. Poslední zbytky pak zanikly s odbahněním a vyčištěním rybníka v 70. letech 20. století. Zbyly tak pouze nálezy z let 1915-1920, mezi něž náležely také 3 koňské podkovy, 2 švédského a 1 španělského typu. Sám rybník měl štěstí v tom, že nebyl nikdy zrušen, ať již v pobělohorském období, tak v časech tereziánských reforem. V indikační skice stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 1. třídy Johanna Rebla a geometra 2. třídy Josepha Gsunda vidíme, že oproti předchozímu stavu, zaznamenanému v mapách I. vojenského mapování, zvětšil svou plochu na téměř trojnásobek. V roce 1881 se stal součástí majetku, jenž byl zakoupen Richardem Draschem von Wartinbergem (přebral 21 rybníků o katastrální výměře 726 ha) a po pozemkové reformě po vzniku ČSR byl odkoupen pardubickým okresem.

Roku 1899 provedl průzkum zdejších rybníků Karel Thon, a to v rámci „Hydrachnologického výzkumu Čech“, na který mu byla udělena subvence 2. třídou České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. V roce 1901 o tom napsal: „Zvláštní výlet podnikl jsem do okolí Bohdanče, kde pěstuje se rybniční hospodářství. Pohlédl jsem tu pět rybníků. První dva »Rozhrna« a »Skříň« jsou rozlehlé, leží v lukách lesem vroubených. První má chudý, travnatý porost litoralní, druhý téměř bez porostu. Zvířena pobřežní je charakterisována značnou hojností Cypris pubera Müll. Ostatní zkoumané menší rybníky leží v lese u vesnic Bělé a Bukovky, jsou částečně lakušníkem, rdestem a přesličkou zarostly. Z vodulí uvésti dlužno vedle několika forem zajímavého rodu Oxus Kramer druh Hydrochoreutes krameri Piersig.“ Podle vojenské topografické mapy z roku 1961 od F. Floriána měl rybník v roce 1959 maximální hloubku 2 m. Z toho je vidět, že postupně byl zanášen bahnem, neboť počátkem 20. století měl na některých místech i dvojnásobnou hloubku. V letošním roce bude provedeno odbahnění rybníka, rekonstrukce hráze, sanace požeráku a bezpečnostního přelivu, a to společností Amitera s. r. o.

Po hrázi 290 780 m2 velké Skříně, jež slouží stále chovu ryb (v roce 1951 zde začalo hospodařit Státní rybářství Litomyšl a od roku 1993 je jejím vlastníkem a správcem Rybniční hospodářství, s. r. o. z Lázní Bohdaneč), dnes vede Naučná stezka Pernštejnskými rybníky. Nejedná se však o jedinou významnou věc ohledně této vodní plochy, neboť spolu s přilehlými rybníky – Dolními Jílovkami, Horními Jílovkami, Rozhrnou a Tichým – tvoří významnou ornitologickou oblast vodního ptactva. Neopomenutelná jsou však rovněž okolní slatinná luka se vzácnou květenou. Prostě každý si zde může najít to své, co ho zajímá, ať již jde o flóru, či faunu. Více o zdejších rybářích se dá najít zde: https://www.rybnicnihospodarstvi.cz/rybnicni-hospodarstvi.