Rýmařov-farní kostel sv. archanděla Michaela

Kostel sv. Michaela v Rýmařově vznikl v druhé polovině 13.století spolu se založením města. Byl postaven na významném a a nejlépe bráněném úseku města, na pahorku nad prudkým svahem. Tehdy byl svatostánek asi dřevěný, k úpravám došlo na počátku 15. století kvůli zničení města během válečných sporů Pročka z Vildeberka, zástavce rabštejnského panství, a moravských markrabat. Další osudy kostela již nejsou v 15. století nikde zachyceny, teprve v roce 1503 se objevuje jméno faráře Petra.

V 16.století byl kostel hned dvakrát zničen požáry, a to v roce 1559 a také o dva roky později. Kostel byl tehdy postaven jako jednoduchá halová stavba se stanovou střechou a nevysokou spíše hranolovou věží zakrytou jednoduchou jehlancovitou hlavicí.

V roce 1609 při bujných oslavách sv. Michala vznikl v domě pekaře Nikla Kunschera požár, který zcela zničil celé město i kostel. Bezprostředně po požáru došlo s významnou pomocí Ondřeje Hoffmanna k obnově kostela, který dostal renesanční podobu. Byla zřízena zvonice, původní gotická věž byla opatřena dřevěnou pavlačí a helmicí se čtyřmi věžičkami v rozích. Štíhlá gotická okna byla zčásti zazděna.

V noci 27. května 1668 postihl město opět děsivý požár a vedle téměř celého města vyhořel i kostel, kde se dokonce roztavily i tři bronzové Zvony. Tůstaly stát je tři holé zdi a jejich zbytky. Při opravě kostela došlo k mnohým změnám, byla upravena i věž, nebyla obnovena pavlač a původní členitá helmice byla nahrazena čtyřbokým jehlancem (věž měla výšku asi 47 - 50,5 m). Nově byl zařízen interiér kostela.

V roce 1681 olomoucký biskup Karel z Liechtenštejna ustanovil ochráncem města archanděla Michaela a tomuto patronovi byl zasvěcen i kostel.

Pro potřeby Růžencového bratrstva, které usilovalo o šíření používání růžence při modlitbách byla v roce 1688 vybudována na levé straně kostelní haly prostá barokní Růžencová kaple, která se dochoval v původní podobě až do dnešních a spolu s oltářem a tribunou patří k nejpůvodnějším částem chrámu. Oltářní olejomalba s postavami Panny Marie, svatého Dominika a Svaté Kateřiny Sienské je dílem významného rodáka z Janovic Jana Kryštofa Handka asi z roku 1725. Handkův je též obraz po pravé straně kaple a zobrazuje poprsí nejvýznamnějšího českého barokního světce Jana Nepomuckého. Celá kaple je vzácně jednotným barokním prostorem stylově velmi čistým a hodnotným, také obrazy patří k nejcennějším z celé výbavy farního kostela.

Již na konci 17. století ztratil svou funkci michaelský hřbitov u kostela a přesunul se do místa dnešního Střediska volného času. V letech 1711-15 byla v místě starší hrázděné kaple zřízena kaple Nanebevzetí Panny Marie (V Lipkách).

Poslední katastrofou, která dosud postihla chrám, byl patrně nejničivější požár 3. dubna 1790. Doslova celé město včetně hospodářských budov lehlo popelem. Kostel sice vyhořel, ale škody byly ve srovnání s předchozími tragediemi nesrovnatelně menší. Klenutí je možno považovat z větší části za původní a patrně i Růžencová kaple požáru odolala, včetně prací J. K. Handka. Náprava poškozených částí vedla k řadě adaptací v duchu klasicismu a historizujících slohů, nejčastěji s novorenesančními prvky. Úpravy byly dokončeny až v roce 1818 zrestaurováním kostelní věže do dnešní podoby. Od té doby již nebyl kostel významněji přestavován.

http://www.rymarovsko.cz/historicke-pamatky/kostely-a-kaple/24-kostel-sv-michaela-v-rymaov.html

Kostel v Rýmařově možná vznikl již se založením města v 70. letech 13. století, původní byl dřevěný, ve 14. století již byl zděný. V 15. století došlo ke stavebním úpravám po válečných škodách. V 16. století kostel patřil protestantům, posléze několikrát vyhořel spolu s městem (1609, 1668). V 17. století byl v Rýmařově farářem Jan F. Pabst, mj. přítel upáleného A. Lautnera. I jemu posléze hrozilo upálení, podařilo se mu však včas uprchnout na jižní Moravu, kde jeho stopy mizí.

Na výzdobě kostela se v r. 1725 podílel Janovický rodák J.K. Handke, který vymaloval Růžencovou kapli, přistavenou ke kostelu r. 1688. K dalšímu požáru došlo r. 1790, po němž dostal v přestavbě kostel dnešní podobu. (1818)

Kostel tedy nese podobu původní gotické dispozice i s žebry kleneb, kaple jsou pak barokní, ostatní prvky nesou znaky historizujícho slohu s novorenesančními prvky, případně klasicistními.