Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Hrádek
Býval kdysi v Rýmařově městský hrad, zvaný Hrádek, ale do dnešních časů z něj téměř nic nezbylo. Stával na pahorku nad Podolským potokem, jehož výhodnou polohu si uvědomili původní osadníci a zbudovali si na něm hradiště. V poslední třetině 13.století byli ke kolonizace kraje pod horami českým králem nalákáni němečtí osadníci, mající oproti starousedlíkům dostatek zkušeností s těžbou drahých kovů a jejich zpracováním. Němci postavili náměstí, obkroužené kol dokola jedinou ulicí a na místě starého hradiště též novou pevnost. A protože byla částečně vystavěna i z kamene, po vzniku městských hradeb se stala nejdůležitějším ochranným prvkem nového města. Na dobře opevněném Hrádku pak byla umístěna i tehdy supermoderní tavírna zlata. Časem se ale jeden z novodobých majitelů Hrádku o něco nepohodl s moravským markrabětem a při následné trestné misi byl Rýmařov i spolu s městským hradem do základů vypálen. Jak můžeme vidět dnes - město z popela znovu radostně povstalo, kdežto hrad ne. A jeho existenci potvrdil až rozsáhlý archeologický výzkum, který zde probíhal v letech 1969 – 1988.
Místo dnes požívá statutu chráněné archeologické lokality, ale z původní pevnosti toho moc neuvidíme. Nad jejími bývalými základy je umístěna replika vyhřívací pece z konce 13.století a zbytek plochy vyplňují esteticky rozestavěné balvany. Nejsou to ale kameny ledajaké – jsou totiž součástí geologické expozice městského muzea - a tyto, volně umístěné pod širým nebem - nás seznámí s ukázkou hornin, které jsou k vidění v nejbližším rýmařovském okolí – v Nízkém a částečně i Hrubém Jeseníku. Možná i laik užasne, kolik toho různorodého kamení se na tak malém prostoru KRAJINY vlastně vyskytuje. Procházejíce okolo vystavených vzorků, můžeme na cedulcích s popisky číst, že tenhle „obyčejný“ je olivnický bazalt (čedič), támleten poznáme – to je přece mramor (odborně ale nazývaný krystalickým vápencem) a s těmi různými neznámými druhy rul se tady snad roztrhl pytel: např. muskovit – chloritický fylit, fylitická břidlice či muskovitický fylit s grafitem. Ale setkáme se tu i s vápencem, biotickými granodiority, amfibolity, a tak bychom mohli ještě dlouho a dlouho pokračovat...
Pokud máte po prohlídce pocit, že jste z tohovšeho kamení už jacíci tumpachoví a o slovo se začínají hlásit dokonce už i vaše ledvinové kameny, doporučují odebrat se do blízkého nepřehlédnutelného stavení jménem Excelent. V příjemném prostředí si můžete rozhozené myšlenky srovnat při ochutnávce některého druhu moku, který se zde – v rýmařovském městském pivovaru – vaří, prodává a konzumuje. Možná, že vás při ochutnávce napadne, že tahle expozice hornin pod širým nebem je jedinou výstavou, které nehrozí zcizení: i tím nejmenším „šutrem“ by totiž nepohnul ani známý pojídač špenátu – Pepek námořník, o postavách z masa a kostí nemluvě. A tak jedinou újmou, které se Kamenná expozice dosud dočkala, je, že odtud zmizelo několik popisných cedulek. Možná, že zloděj trpí vadou řeči, logopeda se bojí a raději si sám v ústraní neohybný jatyk procvičuje koktáním názvů, jakým je třeba Biotitická rula migmatitická...