Schwaigrovo náměstí v Bystřici pod Hostýnem
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Náměstí
Troufám si tvrdit, že většina návštěvníků Bystřice o něm nemá ani tušení. Od hlavního náměstí – Masarykova, je přitom vzdáleno jen asi 200 m. Je ale fakt, že se tak trochu ztrácí v okolní zástavbě a ani žlutá turistická značka, vedoucí z vlakového nádraží do centra města přes něj neprochází...
Na straně druhé nemá ani moc proč, jelikož náměstí žádné významné historické památky k vidění nenabízí. a přestože je poměrně rozsáhlé (asi 120 x 120 m), je poněkud nepřehledné, neboť většinu jeho plochy zabírá park. Ze třech stran je ohraničeno ulicemi Tyršovou, třídou Legií a ulicí 6.května. Jen ten spodní jižní konec nemá pevnou hranici a zeleň parku zde přechází do obytné městské zástavby. I když nejsou místní budovy památkově chráněné, přece jen zaujme pohled na historizující, kdysi asi honosné patrové stavení, stojící v severním čele náměstí, dnes patrně sídlo nějaké instituce. Společnost mu zleva dělá poněkud omšelá budova Sokola, u které se na Sokolské ulici nachází hospůdka.
Další budovy rynku se už ukrývají v zeleni parku. Ať už je to Dům s pečovatelskou službou a sídlem Charity, anebo Mateřská školka s přilehlým dětským hřištěm. V čase, kdy jsme parkem procházeli i my, byl zrovna v květu a naše zraky tu zahlédli také exotický okrasný strom – katalpu.
I když se zdá dnešní Schwaigrovo náměstí nevýznamné a je spíše oázou klidu, přec jen se může pochlubit jednou historickou skutečností: na rozdíl od hlavního a mnohem známějšího městského rynku dokonce ani za bývalého režimu nezměnilo jméno, kdežto dnešní Masarykovo tehdy neslo název prvního dělnického prezidenta – Klementa Gottwalda.
Postava, které se dostalo té cti, že po ní bylo pojmenováno Schwaigerovo náměstí, kupodivu nebyla žádným komunistickým pohlavárem, ale „jenom“ malířem! I když neobyčejným...
Pokud uvedu celé jeho jméno – Hanuš Schwaiger, mnozí z vás jsou jistě už „doma“, neboť jim díla tohoto světoznámého umělce nejsou neznáma. A ti, kteří jsou znalci výtvarného umění, jistě vyzdvihnou jeho neotřelý pohled na svět. Malíř vše viděné (ale také lidové a historické náměty) zpracovával s nadhledem a jakousi parodií. I když vycházel především z naturalismu, tíhla jeho fantaskní díla k dekorativismu a symbolismu.
Vy, kdož si v jeho životopisu přečtete, že se umělec narodil roku 1854 v Jindřichově Hradci a zemřel 1912 v Praze, se možná podivíte, proč je po něm pojmenován rynek města kdesi na východní Moravě.
No proč - když sedmatřicetiletý Hanuš vstoupil do svazku manželského s učitelkou Josefínou Kučerovou, chtěl se odstěhovat kvůli klidu při tvorbě z Prahy někam na venkov a rozhodl se právě pro Bystřici pod Hostýnem. I když se do „matičky stověžaté“ často (hlavně na zimu) vracel, mezi léty 1893 a 1900 se jeho domovem stalo město pod památným Hostýnkem.
V něm vytvořil např. freskový návrh slavné Loudonovské kaple anebo jeden z nejlepších náboženských obrazů – portrét Panny Marie Hostýnské...
Z posledních dvanácti roků svého života strávil první dva jako učitel kreslení na české brněnské technice a ve zbytku byl profesorem na pražské AVU.
Jen tak mimochodem – při procházce Bystřicí a jejím centrem narazíte na ulici Čs.brigády na sympatickou restauraci (i s venkovní zahrádkou), kde velmi dobře vaří. Hospůdka se jmenuje U Hanuša.
Schválně – jestli uhodnete, na čí počest asi nese tohle jméno..?