Sendražický potok

O tomto potoku se nikde mnoho nedočteme, protože jeho délka je pouze 5,1 km, pokud k němu ještě nepřipočteme úsek jeho druhé zdrojnice, která má do soutoku délku 1,8 km. Theodor Zouzal ve svém článku „Příspěvky k přírodovědeckému popisu okresu Jaroměřského“, který vyšel v „Hradeckém kraji“ 1. září 1906, napsal o tomto toku toto:

„14. Potok Sendražický.

Jeden jeho pramen přichází z východní stráně Máslovědské, druhý pak z jižního svahu „Rejdiště“ Hořiňovského; bera se směrem východním obcí Sendražickou opouští okres, aby dostihl Labe na Lochenicemi.“

Na rozdíl od jiných vodních toků, tak u něho tato slova platí dodnes. Skutečně jeden pramen vzniká ve svahu pod Máslojedy, a to mezi lokalitami „Sendražická stráň“ a „Světná“. Odtud teče jihovýchodním směrem k Sendražicím, kde je na něm zřízen rybník. Z rybníka teče na východ, kde přes silnici proti obecnímu úřadu přibírá druhý zmíněný tok, jenž pramení pod lokalitou „Pod sendražickými horkami“, plyne východním až jihovýchodním směrem k Sendražicím, nad nimiž na něm je rovněž malá nádrž a z ní teče obcí podél hlavní silnice. Za sportovním hřištěm opouští jižním směrem Sendražice, křižuje silnici do Nedělišť, teče mezi místy zvanými „U sendražického háje“ a „Nad drážkami“, podtéká dálnici D11 od Hradce Králové do Jaroměře, bývalou okresní silnici z Hradce Králové do Náchoda a železniční trať mezi Hradcem Králové a Jaroměří, za níž vtéká do Trotiny, jejímž je tím pádem pravobřežním přítokem.

Sendražický obecní kronikář se o něm zmiňuje takto: „Obcí protéká struha, která se pramení za vsí na louce p. Jana Kadečky ve studánce. Struha je posílena asi uprostřed obce malým potůčkem, jenž vytéká ze studánky na lukách u Máslojed. Za velikých bouřek a průtrží mračen rozvodní se tak, že voda přetéká dosti vysoko přes silnici a ohrožuje domky při vodě, zvláště však domek obecní č. 83, kde bydlí strážník.Vody z potůčku i struhy používá se k zavodňování tzv. louček, sahajících až k státní silnici u Lochenic. Také v sušírně na čekanku, kam se voda z potoka vede, čistí se čekanka v pračce od hlíny a voda vypouští se po upotřebení zase do struhy zpět. Struha vlévá se nad Lochenicemi do potoka Trotinky, který protéká údolím mezi Sendražicemi, Račicemi a Rodovem a vlévá se za Trotinou u Lochenic do Labe.“

Podle tohoto potoka bylo nazváno v josefinském katastru z roku 1788 III. položení, které neslo pojmenování „Na potokách“, začínalo od louky Jana Kauckého a končilo na hranici lochenického katastru. Podle mostku přes něj bylo pojmenováno IV. položení - „U mostku“, jež mělo svůj počátek od mostku podél lochenických hranic a končilo pod rolí Doroty Pilnáčkové u Lochenic. Oba názvy se vyskytují jako polohy rovněž v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Brabetze a geometra 2. třídy Wilhelma rytíře z Hillmayrů (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA446018400). Právě jeho srovnáním s mapou I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c096) zjistíme, že jeho tok byl za celá staletí změněn téměř minimálně.

Potok, o jehož existenci se z dějin dozvídáme tak prostřednictvím zpráv z prusko-rakouské války roku 1866, sloužil již od dávných dob jako zdroj vody pro panské rybníky. Ty byly podle josefinského katastru čtyři – 1. o výměře 1 jitra 905 čtverečných sáhů, 2. o výměře 1 jitra 520 čtverečných sáhů, 3. o výměře 1 jitra 814 čtverečných sáhů a 4. o výměře 1 jitra 827 čtverečných sáhů, v němž se již od dávných dob držely ryby jen v zimě. Tyto rybníky však byly postupně zrušeny, vysušeny a na jejich místě vysázeny jabloně a hrušně. Na místě posledního z nich proti hornímu hostinci bylo postaveno stavení čp. 91. Kromě toho je ještě třeba zdůraznit, že od 19. století byla v jeho nivě objevena řada archeologických artefaktů, např. severně od Lochenic šlo o bronzovou sponu, jež je datována do 5. století, ale nacházely se zde i věci až z doby kamenné.

Jak bylo výše zmíněno v úryvku z obecní kroniky, býval od dávných dob rovněž zdrojem mnoha pohrom, z nichž zmiňme povodeň o pouti v roce 1875, kdy se Sendražický potok díky velké bouři s přívalovými srážkami a krupobitím rozvodnil tak, že v místech, kde později vznikl strážní obecní domek, šla voda tak vysoko přes silnici, že tudy jdoucí Josefa Tvrdá málem utonula, ale díky odvážným spoluobčanům došlo k její záchraně.

Jedinou výraznou změnou od dob minulých se stalo postupné zatrubení části toku v Sendražicích ve 2. polovině 20. století. Dále šlo o úpravu toku za bývalou sušárnou v roce 1972, kde bylo vyhloubeno mezi silnicí Sendražice-Neděliště a Lochenicemi nové koryto v nejnižším místě Louček a rozšíření vodní nádrže u čp. 57 roku 1973, kde byly břehy navíc zpevněny betonovými panely a dno vybetonováno. V následujících letech došlo i na tok Sendražického potoka uvnitř obce. V letech 2018-2021 pak bylo přes dolní tok potoka postaveno firmami Eurovia, Metrostav a Swietelsky pokračování dálnice D 11.

Sendražický potok na mapě