Nový hřbitov v Lochenicích

Původní pohřebiště bylo u kostela Narození Panny Marie, kam od roku 1781, kdy byl zrušen starý hřbitov na Mýtském podměstí (dnešním Slezském Předměstí), museli pohřbívat své zesnulé obyvatelé Slatiny, Ruseka, Piletic a Svinar. V roce 1823 zde byly pohřbeny oběti cholerové epidemie, kterých bylo celkem 16, a to ze stavení čp. 17, 21 a 100. O 10 let později byla u starého hřbitova vystavěna ze zádušní kasy kostnice (umrlčí komora) a 4. listopadu 1833 byl do ní usazen hrobař Matěj Panenka.

Stejně jako u mnoha jiných pohřebišť, jež byla zřízena v obcích kolem kostela již ve středověku, tak i v Lochenicích začala být nouze o místo. Z tohoto důvodu bylo jednáno o tom, že se postaví nový hřbitov. Právo k vybírání poplatků mělo být přenecháno patronátu a hřbitov měl být podle usnesení obcí Lochenic a Předměřic nad Labem na pozemcích lochenických rolníků Boučka a Pospíšila u císařské silnice. Nakonec bylo pro hřbitov nalezeno místo na poli Josefa Dvorského při cestě od kostela k Nedělištím, jehož původní stav je vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA272018400) a v jeho reambulaci z roku 1873 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_3869_4). Jeho vybudování v roce 1885 vyšlo na 7 000 zlatých a při něm byla současně postavena márnice a byt pro hrobníka.

Starý hřbitov existoval ve své podobě dlouhou dobu, protože odolal dvorskému dekretu o zřizování hřbitovů za městskými hradbami z 9. října 1783 a guberiálnímu nařízení o pohřebních předpisech, týkajících se výběru lokality pro vybudování hřbitova, způsobu jeho vyznačení a vlastního pohřbívání ze 7. října 1784. Z jiných se však vycházelo, např. ze dvorského dekretu z 24. ledna 1785, jímž se stanovovala pravidla pro přebudování starých hřbitovů k jiným účelů (na zahrady, louky a pole, v žádném případě však na parcely pro výstavbu obytných domů; hřbitov musel být zrušený nejméně 10 let a bylo zapotřebí dobrozdání lékařské fakulty). Stejně tak se dbalo na litery dvorského dekretu z 1. července 1785 o zřizování nových hřbitovů na venkově a dalších následujících nařízení ohledně pohřebnictví. Teprve roku 1912 byla zbourána hřbitovní zeď, terén kolem kostela podle možností urovnán a oset trávníkem. K tomuto kroku došlo, aby místo naproti škole vypadalo mnohem lépe. Přeci jen parková úprava je mnohem lepší než hřbitov s ponurou kamennou zdí, o němž se i zde říkalo, že zde straší. O velikonočním pondělí v roce 1919 zde kolem kostela přibyly lípy Svobody.

Vznik ČSR však znamenal pro hřbitov další výraznou změnu, že se stal místem posledního odpočinku těch, kteří byli jiného vyznání nebo náleželi mezi ateisty. 17. února 1923 (v obecní kronice je nesprávně zapsáno datum 19. února) byl na novém hřbitově pohřben první příslušník Církve československé – dělník Jan Černý z čp. 40, kterého 3 dny předtím ranila mrtvice při cestě za prací do Smiřic. Pohřeb byl konán 2 kněžími tto církve z Hradce Králové a protože se jednalo o novinku, zúčastnilo se pohřbu velké množství místních i přespolních lidí, aby viděli, jak se jejich obřady liší od těch římskokatolických.

Postupem času přestal stačit rovněž nově vybudovaný hřbitov, a tak byl roku 1928 zakoupen pozemek na jeho rozšíření. Jednalo se o místo na západ od stávajícího pohřebiště. Rolník Josef Dvorský z čp. 17 získal za 1 korec 20 000 Kč a obec uhradila převodní poplatky a zemskou dávku. Teď již zvětšení hřbitova nic nebránilo. Zamýšlené rozšíření bylo zahájeno 9. března 1929. Po vypsané veřejné ofertě se sešlo celkem 7 nabídek, z nichž byla vybrána ta, jíž podal stavitel Václav Volt. Rozšíření hřbitova bylo nabídnuto za 60 446,96 Kč a kolumbárium za 14 525,61 Kč. Naopak domek a pitevna s příslušenstvím a oplocením byly zadány staviteli Františku Polesnému za nabídnutou částku 56 525,61 Kč. Během těchto prací se zjistilo, že vše není tak jednoduché, jak se dříve zdálo a došlo tak k vícepracím, jež byly způsobeny také známou vichřicí 4. července 1929. Nakonec účet stavitele Polesného činil 91 084,70 Kč a stavitele Volta 78 091,90 Kč. Celkový náklad tedy činil 169 176,6 Kč, po odečtení strženého obnosu za starý hrobníkův domek ve výši 2 000 Kč bylo zaplaceno 167 176,60 Kč. Tato částka byla rovnoměrně rozdělena mezi obě obce – Lochenice a Předměřice nad Labem.

Netrvalo však dlouho a přišly opět spory, z nichž nejvýznamnějším byl ten s předměřickým mlynářem Josefem Voženílkem, který trval přes rok a týkal se jeho hrobky. Teprve 31. května 1933 byl lochenickým obecním zastupitelstvem schválen smír se jmenovaným, jenž musel uhradit hřbitovnímu výboru dlužnou částku 8 000 Kč a zaplatit všechny soudní výlohy.

Od té doby se na hřbitově mnoho nezměnilo, protože přišlo období 2. republiky a pak ještě horší časy v podobě německé okupace, kdy směřovaly myšlenky obyvatel i vedení obce úplně někam jinam. Hned po válce se začaly obě obce opět pohřebišti věnovat. Jedním z nejvýraznějších změn se stalo zavedení vodovodu na hřbitov a do domku hrobníka roku 1946, které vyšlo na 50 000 Kč. Poté se obec věnovala jiným úkolům, z nichž zmiňme úpravu a rozšíření silnice u kostela, kde musela být v roce 1948 odstraněna část svahu. Všechny zde posbírané lidské pozůstatky byly dány dohromady a pietně byly uloženy do nově zřízeného hrobu asi 25 m od dveří na kůr. Odkopání svahu však způsobilo zánik trojice lip Svobody z roku 1919. Na tomto místě pak byla zřízena kamenná zeď s 1,4 m hlubokými základy, jež byla zhotovena Václavem Škodou z Rodova a osazena zábradlím od zámečníka Františka Hodyce. V roce 1949 se našlo 6 000 Kčs na opravu hřbitovního kříže, kterou provedl akademický sochař František Bartoš z Hradce Králové. Ta však nebyla hrazena obcí, ale sbírkou mezi místními obyvateli. Ti totiž dokázali mezi sebou vybrat 16 000 Kčs, aby byly opraveny všechny kříže po obci.

Poté nadešlo období, kdy byl hřbitov maximálně uklizen, takže začal postupně chátrat. Není se totiž čemu divit, protože MNV si stanovil ohromné množství investičních úkolů. Stejně tak areál starého hřbitova u kostela si užil svoje, protože v dubnu 1952 zde trojice mladíků rozbila pamětní desku Michala Máchy, bratra Karla Hynka Máchy. Obecní kronikář o tom tehdy napsal:

„Rozbití pamětní desky.

V měsíci dubnu, byla rozbita pamětní deska na místním chrámu, Michala Máchy, který zemřel v sousední obci v Předměřicích a pochován jest v Lochenicích, na bývalém hřbitovu u kostela.

Desku rozbili: 13letý Ladislav Špůr, 12letý Miloslav Chalupa a 12letý Miloslav Špaček. MNV pachatele zjistil a předseda NV Just Alois prohlásil, že za jmenované škodu musí nahradit rodiče.

Mnoho v této věci uděláno nebylo neboť pamětní deska, zatím zůstává rozbita.“

Velká rekonstrukce hřbitova tak proběhla až v roce 2016, kdy byla provedena oprava zpevněných ploch a chodníků v tzv. Novém hřbitově (rozšířená část). Rekonstrukci provedla firma Borta s. r. o., která v dubnu téhož roku vyhrála výběrové řízení s nabídkovou cenou 784 470,71 Kč bez DPH. Součástí rekonstrukce byla také výměna vodovodního řádu, který napájí hřbitovní kašny. Vyměněna byla též vodárna, jež zásobuje hřbitov vodou, a veškerá elektroinstalace. Následně začala firma Zahrady Topol s úpravou zelených ploch a s vysázením stromků kolem chodníků. Později prošel obměnou také mobiliář. Rekonstrukce původní části nového hřbitova (tzv. Starý hřbitov) byla provedena následujícího roku oběma zmíněnými firmami. Později ještě došlo k vybudování parkovacích míst před hřbitovem včetně úpravy vstupu a odvodnění prostranství před vraty hřbitova. Vše bylo dokončeno opravou příjezdové komunikace, jež byla vyasfaltována o rok později.

Na závěr musíme dodat to, že zde leží všichni, kteří zemřeli ve zdejší kolatuře, ať se jedná o prosté obyvatele, tak o výrazné osobnosti v podobě místních farářů a děkanů, z nichž vynikal Msgre. Alois Soukup, či jiných výrazných postav světského života všech okolních obcí, které sem patřily nebo patří, z nichž zaslouží pozornost např.: oční lékař a obvodní lékař v Předměřicích nad Labem MUDr. Josef Tichý († 19. srpna 1904), člen správní rady Agrární záložny v Hradci Králové a statkář Václav Koutník († 9. března 1930) a Josef Voženílek st., mlynář, statkář a zakladatel firmy Josef Voženílek, automatický válcový mlýn, Předměřice nad Labem († 5. ledna 1931). Avšak i u prostých, zde pohřbených obyvatel nalezneme různé zajímavosti. V roce 1899 zemřelá služka Anna Součková sloužila u Anny Svobodové více než 50 let a za svůj život si dokázala našetřit 1 200 zlatých, jež svým pořízením podělila mezi svou sestru a dosavadní hospodyni. Místo posledního odpočinku bratra Karla Hynka Máchy Michaela, který býval podúředníkem dráhy v Předměřicích nad Labem (nejprve hlídač a naposledy jako vydavač lístků), kde 1. září 1871 zemřel, však nenalezneme zde, nýbrž na zrušeném hřbitově u kostela, na němž mu nechal zasadit pamětní desku předměřický mlynář Josef Jarkovský. Mnohé pomníky jsou pak uměleckými památkami na mnoho sochařů a kameníků z celého širého okolí, zejména však z Hradce Králové a Hořic.