Siena – bazilika sv. Dominika (Basilica di San Domenico)

Jednou z mnoha výrazných a obdivuhodných staveb nádherného toskánského města Siena je dominantní cihelná bazilika sv. Dominika. Jedná se o gotickou stavbu, vybudovanou v letech 1226 až 1465 na vrcholku Camporegio. Většina výprav zde při sprintu ke katedrále a radničnímu náměstí ani nezpomalí, a přitom se v tomto případě jedná o jeden z nejvýznamnějších kostelů regionu, který skrývá relikvie sv. Kateřiny Sienské. Nachází se mezi náměstíčkem Piazza San Domenico a ulicí Via della Sapienza, jeho hlavní část byla postavena ve 13. století, největší rozšíření jej pak čekalo ve století následujícím. Další významnou změnou byla ještě stavba nádherné renesanční kaple, která vznikla jen pro uložení relikvie zmíněné patronky města a místní rodačky, tedy Kateřiny Sienské. Pozoruhodných děl však najdeme v interiéru monumentální baziliky více než dost.

Nejstarší historie baziliky téměř kopíruje dějiny dominikánského řádu. Dominikáni totiž přišli do Sieny v roce 1220, tedy rok před smrtí svého zakladatele Dominika de Guzman. V letech 1225 dostali darem pozemky na stavbu svého svatostánku, který se postavili v letech 1226 až 1265. Jednalo se ještě o stavbu víceméně románskou, která byla v průběhu 14. století rozšířena v gotickém slohu. A tak ji vidíme i dnes. Ještě před finálním dokončením v roce 1465 poškodily chrám dva požáry (1443 a 1456). Ohnivý kohout zaútočil na dominikánský kostel také v roce 1531, aby jej v letech 1548 až 1552 při poškozování svatostánku vystřídala armáda a v roce 1798 zemětřesení. Po tomto zemětřesení došlo ke snížení zvonice na současnou úroveň, k jejímu osazení cimbuřím a – ze statických důvodů - rovněž k zazdění středového průčelního kruhového okna i několika oken bočních. V průběhu 17. a 18. století prošla stavba mnoha úpravami barokními, včetně doplnění barokního mobiliáře, např. postranních oltářů. Poslední změny zde proběhly v letech 1941 až 1963, kdy byly odstraněny některé barokní prvky, došlo k částečně regotizaci a chrám ozdobily okenní vitráže s příběhy ze života sv. Kateřiny.

Bazilika je cihlovou architekturou, tak typickou pro žebravé řády. Bývá považována za stavbu ve stylu cisterciácké gotiky, a to zejména v apsidové části. Na levé straně baziliky se nachází vstupní portál a zvonice z roku 1340 v podobě pozdějších úprav, napravo pak klášterní objekty. Průčelí je hladké a bez ozdob. Působivý je pohled na zadní stranu kostela s transeptem s mnoha kaplemi. Jednolodní chrám je postaven na půdorysu egyptského kříže. Centrální kaple se od mnoha svých sestřiček liší pouze tím, že je vyšší, širší a hlubší. V chrámové lodi jsou k vidění řady oltářů, gotických oken a vitráže Brunea Saettiho a Domenico Cantatoreho (napravo), Fabrizia Clericiho a Giorgia Quaroniho (vlevo) a Bruna Cassinariho (v presbytáři). Vnitřní stěny byly ve 20. století nově omítnuty, ale stále je zdobí mnoho cenných nástěnných maleb. Krásná renesanční kaple s hlavou sv. Kateřiny Sienské se nachází na pravé straně. Vyřezávané dřevěné chórové lavice pochází z období renesance.

Některé interiérové prostory určitě stojí za pár samostatných řádků. Např Klenbová kaple (La Cappella delle Volte) je pozoruhodným prostorem se dvěma velkými oblouky na pilířích. Původ tohoto místa, určeného pouze modlitbám, sahá až do 14. století. Kaple byla v minulém století rekonstruována a příznivce gotiky zde jistě potěší křížová klenba o dvou polích. Freska se sv. Kateřinou pochází z poslední čtvrtiny 14. století a údajně je pravdivým portrétem této světice, Autorem této fresky je Andrea Vanni. Ostatní fresky se sv. Kateřinou byly vytvořeny až v 17. století a zobrazují epizody z jejího života a světicí vykonané zázraky. Fresku, zobrazující kanonizaci sv. Kateřiny, namaloval Mattia Preti v letech 1672 a 1673, ostatní fresky vytvořil roku 1602 Crescenzio Gambarelli. V levé části chrámové lodi najdeme např. práce Francesco Vanniho z roku 1600 nebo Rutilio Manettiho z roku 1628. Růžencový oltář pak pochází z počátku 16. století. Na pravé stěně lodi se nachází zejména Zjevení Panny Marie Stefano Volpiho z roku 1630, Narození Panny Marie Alexandra Casolani z roku 1585 (údajně se jedná o jednu z nejcennějších prací tohoto umělce) nebo relikviář s ostatky sv. Kateřiny. V lodi bazilky se ale nachází také díla podstatně starší, např. obraz Francesco Vannuccia mladšího z roku 1375 nebo Klanění jezulátku Francesco di Giorgia z roku 1490.

Samostatnou kapitolou je slavná a krásná kaple sv. Kateřiny, která se nachází na pravé straně chrámové lodi. Pochází z roku 1466, kdy ji postavil Niccolò Bensi jako místo k uložení hlavy světice. Ta se nachází ve stejně starém renesančním tabernáklu od Giovanni di Stefana. Ve středu kaple se nachází di Stefanův mramorový oltář z roku 1469 a malý neogotický relikviář v podobě malého chrámu, pocházející z 20. století. Fresky v kapli jsou dílem Giovanni Antonio Bazziho řečeného il Sodoma a Francesco Vanniho (1526 a 1596). Mramorová podlaha a obložení je zřejmě dílem Francesco di Giorgia. Zajímavý mobiliář však najdeme také v transeptu, zejména v mnoha jeho kaplích. Zmiňme např. barokní oltář s obrazem Francesca Rusticiho řečeného Rustichino z roku 1612, dvě mramorové sochy Jacopo da Mevania, díla školy věhlasného Giambologna z roku 1595, náhrobníky studentů německé univerzity z 16. a 17. století, obraz Madony s Ježíškem, sv. Jeronýmem a Janem Křtitelem od Matteo di Giovanniho z roku 1476 nebo fragmenty klášterních fresek ze 14. století. K tomu musíme připojit také Ukřižování sv. Benedikta a Evžena od Raffaello Vanniho z roku 1649, dřevěnou skulpturu sv. Antonína od Francesco Valdambrina (1426) nebo fresku s Madonou s Ježíškem, sv. Janem Křtitelem a klečícím rytířem. Najdeme zde i fragmenty nástěnných maleb z roku 1325 i z období kolem roku 1270, zobrazení Madony s dítětem, sv. Jiřím, Jakubem, Jeronýmem a Šebastiánem (Benvenuto di Giovanni, 1483), sv. Barboru se sv. Máří Magdalénou a Kateřina Alexandrijskou (Matteo di Giovanni, 1479) nebo Vecchiettův dřevěný kříž z II. poloviny 15. století. V centrální kapli můžeme vidět moderní oltář se svatostánkem a dvěma anděly od Benedetto da Majana z roku 1475, obraz Mučednictví sv. Petra od Arcangelo Salimbeni (1579) a další drobné práce ze 17. a 18. století. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Zcela na závěr snad jen dvě krátké poznámky. Součástí chrámového komplexu je také gotická trojlodní krypta ze 14. století (odvěcena byla v 16. století a znovuvysvěcena roku 1935), která bývá používána rovněž k bohoslužbám. Nejcennějším mobiliářem je zde krucifix od Sano di Pietra a Ukřižování Ventura Salimbeniho z roku 1600. Vstup do kláštera najdeme na pravé straně průčelí. Pochází z roku 1425 a částečně přestavěn byl v roce 1941. A ještě jeden důležitý dodatek: Titulem baziliky mirrot (tedy menší) ocenil význam tohoto kostela papež Pius XI. v roce 1925.