Siena – Katedrální muzeum (Museo dell'Opera del Duomo)

Místem, které by žádný návštěvník krásného toskánského města Siena rozhodně neměl minout, je zdejší Katedrální muzeum, které se nachází v nedokončeném křídle tzv. „nové katedrály". Ta měla být vybudována podle projektu ze 14. století … a místo ní zde bylo v letech 1869 až 1870 založeno nové muzeum, tedy Museo dell'Opera metropolitana del Duomo. Jeho sbírky byly od samého počátku nejen přísně střeženy, ale také pravidelně obohacovány. A hned na úvod si můžeme prozradit, že se jedná o muzeum velice zajímavé, nabízející svým návštěvníkům neuvěřitelné množství mistrovských děl středověkých umělců věhlasných jmen (jak také jinak, když jsme v jedné z nejkrásnějších perel Toskánska, že ano) a jako bonus také pohled na Sienu z ptačí perspektivy. Vstup do muzea je, pochopitelně, zpoplatněn (dá se využít kombinovaná vstupenka se sakrálními stavbami za 12 euro) a je potřeba počítat s tím, že výstup na „vyhlídkovou galerii“ je poměrně strmý a že se zde občas vytvoří dlouhé fronty. Ale čekání se v tomto případě určitě vyplatí …

Jak již název muzea napovídá, většina zde vystavovaných děl pochází přímo z katedrály nebo s ní má alespoň nějakou velmi blízkou historickou souvislost. Za jeho nejzářivější klenoty bývají považovány zejména obraz Trůnící Madona (r. 1311), který kdysi zdobil oltář katedrály a jehož autorem je zakladatel Sienské malířské školy Duccio di Buoninsegna, a originál kulatého vitrážového okna Panny Marie, které bylo původně umístěno v horní části absidy Dómu. K tomu můžeme připojit originály plastik Giovanniho Pisana z průčelí katedrály a díla dalších mistrů, jakými bezesporu byli např. Donatello, Jacopo della Quercia nebo Giovanni Dupré. Tyto skvosty nám nabídne hned přízemí muzea. Najdeme zde však i mnohá další uznávaná jména malířů, kterých si muzeum velmi považuje (např. Ducciovi žáci Pietro a Ambrogio Lorenzetti, Gregorio di Cecco, Sano di Pietro, Matteo di Giovanni, Domenico Beccafumi nebo Francesco Valdambrino). Nikoho jistě nepřekvapí spojení těchto jmen se zdejší slavnou malířskou školou.

Úvodní část expozice rozděluje na dvě části velká kovaná železná brána (15. století) z dílny Nicola Pisana. Najdeme zde basreliéfy Zvěstování Panny Marie, Útěk do Egypta a Klanění tří králů, pocházející z farního kostela Ponte allo Spino v Sovicille (konec 13. století), sarkofág s mramorovou „deskou“ Mater Ecclesiae mezi symboly evangelistů (škola Giovanniho Pisana), basreliéf se sv. Bernardem (Urbano da Cortona) nebo známého lva Giovanni Pisana. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna: dvojice vlků z průčelí Dómu - Giovanni Pisano a Urbano da Cortona, Odpouštějící Madona – Donatello, reliéf Madony s dítětem, sv. Jeronýmem a klečícím kardinálem Antonio Casinim - Jacopo della Quercia, desítka soch Giovanniho Pisana z let 1284-1296 (např. Mojžíš, Izaiáš, David nebo Šalomoun) či dva býci a koně od stejného autora. Za zmínku stojí také fragmenty Madony s dítětem a předky Krista (Giovanni di Cecco, cca 1377) a další originály z interiéru katedrály.

V prvním patře se nachází Ducciova chodba, které vévodí mistrova slavná trůnící Maestá. Tu doplňují např. Narození Panny Marie (Pietro Lorenzetti, 1342) nebo další – tentokrát raná - Ducciova Panna Marie. V okolních sálech se pak nachází různé dřevěné skulptury (Jacopo della Quercia a jeho dílna), dřevěný kříž se dvěma truchlícími (Domenico di Niccolò, 14. stol.), architektonické prvky plánované nové katedrály, skici pro fasádní mozaiky (Luigi Mussini a Alessandro Franchi), ve vitrínách uložené iluminované rukopisy ze 14. a 15. století) nebo různé kresby, týkající se projektu katedrály. Plán slavné zvonice florentské katedrály snad opravdu podepsal jeho autor, tedy věhlasný Giotto.

V 1. patře muzea si můžeme prohlédnout rovněž bronzovou sochu Vzkříšeného Krista (Fulvio Signorini, 1592) i nejcennější ukázky katedrálního mobiliáře (Relikviář sv. Galgana, reliéfní, filigránské a zdobené emaily z konce 13. století, Relikviář svatého Klimenta ze 17. sedmnáctého století nebo zlatý Relikviář ramene Jana Křtitele od Francesca d'Antonio z roku 1466). Nechybí ani další polychromované sochy a busty (Giacomo Cozzarelli, Guido di Giovanni del Tonghio, Paolo di Giovanni Fei, Bernini, Francesco di Valdambrino nebo Giuseppe Mazzuoli) ze 14. a 15. století, krucifix od Giovanniho Pisana, obrazy Giovanniho di Paolo, drobné ukázky prací Sienské školy, dalších liturgických předmětů nebo díla francouzských, německých a vlámských zlatníků, pracujících v Římě na počátku 17. století.

Druhému patru vévodí místnost s Madonou s velkýma očima, což je obraz ze II. čtvrtiny 13. století od Maestra di Tressa, malovaný částečně v reliéfu. Nachází se zde také díla Sano di Pietra, který zobrazuje zejména kázání sv. Bernarda na různých místech … a tím také oblečení a život té doby (1440-1450). Autory dalších pozoruhodných děl jsou Ambrogio Lorenzetti (1320-1330), Giovanni a Benedetto di Bindo (1411-1412), Sassetta (1435), Gregorio di Cecco (1423), Pellegrino di Mariano a další umělci. A jistě nikoho nepřekvapí, že jejich hlavní inspirací byla Panna Marie s dítětem ve všech možných podobách.

A jsme u konce. Horní muzejní patro nám představí několik obrazů v čele s Trůnícím sv. Pavlem Domenico Beccafumiho (cca 1515) a Trůnící Madonou Matteo di Giovanniho (1479, Síň liturgických rouch ze 16. až 19. století nebo mramorovou sochu Spícího dítěte (Giovanni Dupré). No a potom nás již čekají dvoje točité schody, po kterých vystoupáme na terasu Facciatone. Zaslouženou odměnou za vynaloženou námahu je nám nevšední výhled na Dóm a celé město, pro mnohé také neskrývaná závist čekajících ve froně i těch dole, hluboko pod námi. A to je opravdu konec. Z Katedrálního muzea pak vyjdeme kostelem sv. Mikuláše (San Niccolò in Sasso) na ulici Poggio. Kostel charakterizuje homogenní výzdoba přelomu 16. a 17. století (štuky, fresky a oltářní obrazy resp. Francesco Vanni, Raffaello Vanni, Rutilio Manetti a Niccolo Tornioli).

Ve všech prostorách muzea platí zákaz fotografování, který se ani autorovi tohoto článku na mnoha místech nepodařilo – přes veškerou snahu – porušit.