Siena - náměstí Piazza Salimbeni s paláci Salimbeni, Tantucci a Spannocchi

Toskánské město Siena, které si dodnes zachovalo svou středověkou tvář, se může pyšnit desítkami pozoruhodných pamětihodností i kouzelných míst a romantických zákoutí. Do všech těchto kategorií většinou spadají také různá náměstíčka se svými rodovými paláci a měšťanskými domy. Jedním z nich je také téměř čtvercové náměstíčko Piazza Salimbeni, které se nachází v historickém centru města a které dnes můžeme vidět v podobě posledních úprav, prováděných zde ještě v 19. a 20. století. Budeme-li chtít nejlépe popsat „obvodové stěny” něměstí, tvořící vlastně jeho podobu, tak tři z nich tvoří průčelí paláců Tantucci, Spannocchi a stejnojmenného Salimbeni, tu čtvrtou pak významná a slavná městská komunikace, tedy ulice Via Banchi di Sopra.

Kráčíme-li Sienou směrem do středu města, tak prvním palácem na náměstí je “levý” Palazzo Tantucci. Tento manýristický palác nechal postavit v roce 1548 jeho první majitel Mariano Tantucci. Stavitelem byl sienský architekt Bartolomeo Neroni. Interiéry paláce byly upraveny Giuseppem Partinim v 19. století, druhá vlna restrukturalizace proběhla ve století dvacátém. Od roku 1868 v paláci sídlí kanceláře banky Banca Monte dei Paschi di Siena.

Další budovou, uzavírající „horní“ část náměstíčka Piazza Salimbeni, je „pravý“ Palazzo Spannocchi. Jedná se o městský palác v renesančním stylu, nacházející se naproti paláci Tantucci. Sídlo starobylé obchodnické rodiny bylo postaveno v roce 1473 pro Ambroseho Spannocchi, pokladníka papeže Pia II., který pocházel ze Sieny a rodu Piccolomini. Autorem podoby tohoto paláce je významný florentský architekt Giuliano da Majano, který celou stavbu také vedl. Ve své práci vycházel zřejmě částečně z podoby průčelí Palazzo Medici ve Florencii. Střízlivé průčelí z hladkého kamene má tři podlaží, horní dvě přitom charakterizují gotická okna se středovým štíhlým sloupkem. Na rozdíl od původního gotického paláce průčelí nezdobí žádné balkón nebo markýzy. Tento palác má ovšem pro změnu vyčnívající rám pod střechou, do kterého jsou umístěny klasicistní busty římských císařů. Vnitřnímu nádvoří vévodí schodiště, vedoucí do prvního patra.

Nejdůležitější stavbou náměstí je „středový“ rodový palác Palazzo Salimbeni, který také dal celému prostoru jeho jméno. O této stavbě, nazývané také Rocca Salimbeni nebo Castellare Salimbeni, si na Turistice můžeme přečíst samostatný článek, a proto si ji zde přiblížíme jen několika slovy. Palác byl postaven ve 14. století, kdy ho rodina Salimbeni, která do Sieny přišla na přelomu 12. a 13. století, vybudovala v blízkosti raně středověkých hradeb a kostela sv. Donáta. V roce 1419 byl palác zabaven Sienskou republikou a následně částečně používán jako kanceláře celního úřadu pro dovoz soli. Od roku 1472 zde sídlí finanční společnost Monte Pio, která se roku 1866 mění na Monte dei Paschi, a její historický archiv. V té době také začíná přestavba objektu a v roce 1877 tak „vzniká“ neogotická stavba, dílo arch. Giuseppe Partiniho. Ta ctí styl sienské gotiky veřejných budov 14. století se sdruženými okny, otevřenými i slepými oblouky a vrcholovým cimbuřím. V rekonstruovaném objektu se dnes nachází, mimojiné, velký konferenční sál a prostory obrazárny Pinacoteca Monte dei Paschi, která se specializuje na sienské umění a kde se můžeme setkat např. se jmény il Sassetta, Jakopo della Quercia, Domenico Beccafumi, il Rustichino, Bartolomeo Neroni nebo Sano di Pietro. Proti Palazzo Salimbeni pak prochází věhlasná ulice Via Banchi di Sopra, která je také jedinou přístupovou cestou na náměstí

Další stavební úpravy náměstí Piazza Salimbeni proběhnou ještě ve 20. století (architekti Ariotti Carlo a Vittorio Mariani) a celé náměstí tak získává svou současnou podobu. Její konečné sjednocení je pak připsáno v 70. letech minulého století Pierluigimu Spadolinimu. Vzhled náměstí spoluurčuje rovněž – v jeho středu stojící - socha velkého sienského učence a církevního hodnostáře I. poloviny 18. století Sallustia Bandiniho, kterou v roce 1882 vytvořil Tito Sarrocchi. Do Sieny a na toto náměstí Bandini určitě patří; vždyť je považován za pravděpodobného „vynálezce“ směnky …