Siena - palác Chigi Saracini (Palazzo Chigi-Saracini)

Jeden z nejkrásnějších a současně nejvýznamnějších sienských paláců najdeme na ulici Via di Città. Jeho dlouhá historie sahá až do 12. století a mezi jeho vlastníky patřily nejvýznamnější místní rodiny, například Marescotti, Piccolomini a Chigi-Saracini. Je proto milým překvapením, že v takovém objektu nesídlí žádný finanční ústav – jak je koneckonců v Sieně dlouhodobým dobrým zvakem – ale vysoce prestižní soukromá hudební akademie L´Accademia Musicale Chigiana. Tato instituce, založená v roce 1932 pod patronací hraběte Guida Chigi-Saracini Lucariniho vychovává především klasické hudebníky a opěrní zpěváky. V paláci se ovšem skrývá také vysoce ceněná rodová umělecká sbírka.

Jak již bylo řečeno v úvodu, je historie paláce velmi dlouhá. Nejstarší část objektu, známá také jako Palazzo Marescotti, patřila již ve 12. století původním majitelům, tedy ghibellinskému rodu Marescotti. Postupně se pak budova rozšiřovala o další přilehlé objekty a v I. polovině 14. století – tedy na vrcholu ekonomického bohatství i společenského významu města – dosáhl palác své současné velikosti. Na přelomu 13. a 14. století zde dokonce sídlila jedna z nejvýznamnějších institucí Sienské republiky, která vytvářela zákony.

V 16. století byl palác zakoupen rodem Piccolomini, přesněji členy rodové větve del Mandolo. Ti následně obohatí palác o některé renesanční prvky, včetně různých dekorací a dvojpodlažní arkádové lodžie. Po roce 1770 získává objekt do vlastnictví rodina Saracini, která zde i nadále zachovábá vzhledovou linii stylu 14. století, Zřejmě až v této době se objeví ve své současné podobě prosvětlené 3. podlaží s cimbuřím a v roce 1932 zde vzniká již zmíněná „Chigiana“. Rodina zakladatele hudební školy v paláci žila až do roku 1965.

Impozantní průčelí paláce svým půlkruhovým tvarem kopíruje průběh ulice. Jeho podoba odpovídá elegantnímu stylu sienské gotiky. Do výše prvního patra se jedná o stavbu kamennou, horní část je pak dostavěna z cihel. V levé části paláce průčelí oživuje – dnes již snížená – kamenná věž s cimbuřím. Interiér paláce byl rekonstruován v období renesance a dnes se zde mj. nachází již zmíněná sbírka umění. Vzácný sbírkový soubor začal shromažďovat v roce 1776 Bernardo Saracini a v této činnosti pak pokračoval jeho synovec Galgano.

Za zmínku stojí také socha papeže Julia III. ve vstupní části. Sochu vytvořil v roce 1609 Fulvio Signorini. Pozoruhodné je také renesanční kamenná kašna na palácovém nádvoří nebo fresková výzdoba arkádová lodžie, kterou vytvořil Giorgio di Giovanni. Autorem částečných interiérových úprav z roku 1922 byl Arturo Vigilardi, který je rovněž autorem velké nástropní fresky v koncertním sále z 18. století v 1. patře paláce.

Zcela na závěr přidejme alespoň pár slov o cenné palácové sbírce v La Galleria Chigi-Saracini. Některá jména a díla, se kterými se zde můžeme setkat, patří k nejvýznamnějším příkladům umění své doby. Jedná se zejména o Mistra z Tressa (Maestro di Tressa) a jeho Madonu z počátku 13. století, fragmenty malovaného kříže od il Sassetta (pseudonym umělce s občanským jménem Stefano di Giovanni di Consolo), oltářní obraz od Sano di Pietra, Madonu se dvěma anděly (Matteo di Giovanni), Madone se dvěma svatými od Neroccia nebo několik tabulových obrazů, jehož autorem je Giovanni Antonio Bazzi řečený il Sodoma a jeho škola. Pominout nelze ani del Ricciova Pieta, obraz Mystické manželství sv. Kateřiny Sienské od Domenico Beccafumiho, Zvěstování Panny Marie (Mariotto di Nardo) nebo jeden kruhový obraz ze školy Sandra Botticelliho. Krásná je štuková výzdoba, jejímž autorem je Francesco di Giorgio nebo mramorový reliéf Madona s dítětem. Za jeho autora bývá nejčastěji označován Vecchietta, ale najdou se i odborníci, kteří toto dílo připisují velkému Donatellovi.