Sivý vrch 1805 m n.m.

Sivý vrch - vápencový vrchol (1804,5 m n.m.) v hlavním hřebeni Západních Tater, a zároveň nejvyšší vrchol jejich podcelku – vápencové skupiny Sivého vrchu. Je na západním konci tatranského hřebene jeho posledním výraznějším vrcholem. Z jeho vrcholu na západ hlavní hřeben klesá do plýtkého sedla – Sivý priechod. Za ním je vedlejší vrchol (suk) Sivej kopy (1629,9 m)ležící v hřebenovém skalním městě - v Radových skalach, pod kterými hřeben klesá do Bieleho sedla (1320 m). Za tímto sedlem se hřeben zvedá k vedlejšímu vrcholu – Biela skala (1377 m). Na druhou stranu hlavní hřeben uhýbá z vrcholu k severovýchodu a prudce klesá do širokého sedla Pálenica (1570 a 1573 m). To jej odděluje od masívu Salatinov, v němž je nejbližším předvrchol Brestovej (1933,6 m) suk Pálenica (1752,6 m). K jihu pak vybíhá dlouhý vedlejší hřeben Ostrej a Babek. V něm je za sedlem Sivá Priehyba (1650,5 m) nejbližším vrcholem Malá Ostrá (1703,1 m). Sivý vrch se tyčí nad třemi dolinami. Nad Suchú dolinu ležící na jihozápadě, nad Zuberskú dolinu na severu (ta patří k Zuberské brázdě). Do ní klesají úbočí jejími vedlejšími dolinami: Suchú Zuberskú dolinu a Sivú dolinu (odděluje je vedlejší hřeben Čelo , který vybíhá z hlavního hřeben kousek na západ od vrcholu Sivého vrcha). Východní úbočí pak klesají do Bobroveckej doliny.

Celá skupina Sivého vrcha je budována vápenci a dolomity chočského příkrovu. Vzniklo zde krasové území o rozloze 30 km². Bylo zde zjištěno více než 30 jeskyní (největší – Studňa v Sivom vrchu – má chodby o celkové délce 250 m). V hřebeni, na západ od vrcholu, se v těchto horninách vytvořilo rozsáhlé skalní město – Radové skály. Je to labyrint skal a skalních věží, oddělených rozsedlinami.

Vápencové skály hostí velmi bohatou vegetací. Je zde z celých Tater například roste hvozdík lesklý (Dianthus nitidus). V roce 1974 zde byla pro tyto hodnoty výhlášena Národní přírodní rezervace Sivý vrch – viz. Sivý vrch – Přírodní rezervace.

Název vrcholu se postupně měnil. V listinách z roku 1615 je název „Biela skala“. Matej Bel v roku 1736 uvádí název – „Štít sivý“. Později se objevuje ještě název „Sivá hora“.

Na vrchol lze vystoupit každoročně jen v období od 16.6 do 31.10 (z nařízení správy TANAPu) po těchto trasách:

• Po červené výstupové trase od silnice Vyšného Hutianského sedla, kolem vrcholu Biele skaly a skalním městem Radových skal (asi 3:00 hod)
• Po červené hřebenové trase výstupem ze sedla Pálenica (0:45 hod)
• Po zelené hřebenové trase ze sedla Predúvratie , traversem kolem vrcholů Ostrej, Malej Ostrej a sedlo Sivá Priehyba (1:00 hod)

Nejvyšší vrch, 1 805 m, samostatné horské skupiny v západním okraji Západních Tater, 26 km východně od Dolního Kubína. Je to státní přírodní rezervace, v níž je chráněna geomorfologická bizarnost vrcholu, pestrost skalního města na hřebenu vrchu a vzácná vápencová vegetace. Na vrchol vedou turistické trasy.