Slovensko - Západné Tatry / Roháče (1): Brestová - Salatín
Západné Tatry – Roháče (1): Brestová - Salatín (07/2014), aktualizace v roce 2016
Roháče nerovná se Západní Tatry (Západné Tatry), jak někdy bývá nepřesně uváděno. Kompletní geomorfologický celek se nazývá Tatry. Tatry se pak dělí na dva podcelky: Západní a Východní Tatry. Roháče jsou jedním z okrsků podcelku Západních Tater (tím nejznámějším a nejnavštěvovanějším). Více o členění Západních Tater na konci článku.
Část Roháče tvoří podkova vrcholů kolem Roháčské doliny: Pálenica, Brestová, Salatín, Spálená, Pachoľa, Baníkov, Hrubá kopa, Tri Kopy, Plačlivé, Ostrý Roháč, Volovec, Rákoň a Predná Zábrať. Název Roháče dostala tato část pohoří podle nápadně špičatých vrcholů Ostrého Roháče a Plačlivého.
Do Roháčů jsme jeli vysloveně podle počasí, na konec prvního červencového týdne hlásili krásné dny, a tak jsme se rychle sbalili a ve čtvrtek odpoledne vyrazili z domu. Ubytování bylo zajištěno v soukromí v Zuberci, což je nejbližší obec pro nástup do hor směrem z Roháčské doliny. V pátek ráno tedy můžeme vyrazit na první obhlídku jednoho z přírodně nejkrásnějších koutů "Československa".
Roháče jsou pro mne těžkým terénem. V době naší návštěvy tady navíc neexistovala žádná záchranná berlička v podobě lanovky nebo vysokohorské silnice, pomocí kterých by se dalo dostat do vyšší nadmořské výšky. Nástupy do hor dolinami, do kterých je vjezd motorových vozidel zakázán, jsou velmi zdlouhavé a následně je třeba překonat velké převýšení, obvykle něco kolem 1 km, než se člověk dostane na hřeben. A když už jste konečně nahoře, nečeká vás žádná procházka po náhorní plošině nebo po vrstevnici, ale zase pěkně nahoru a dolů po zubatém hřebeni. V důsledku toho ztratím hodně sil už na začátku a těch pak chybí pro zdolání delší trasy po hřebeni.
Od roku 2015 je ve Spáleném žlebě v provozu nová lanovka, která funguje také v létě. Při použití lanovky ušetříte pro nástup do hor zhruba 400 výškových metrů. Z horní stanice lanovky "Salatínska dolina - lanovka" se cca po 1,3 km dostanete novou turistickou pěšinou na Predný Salatín. Odpadá tak stoupání (nebo klesání) Spáleným žľabom. rohacespalena.sk/cennik-lanovka-leto/
Možnosti zaparkovat auto v této oblasti jsou tyto (ceny roku 2014): velké parkoviště u sjezdovek Roháče – Spálená za 3 Eura na den (na začátku Roháčské doliny první odbočka vpravo), u chaty Zverovka za 2,5 Eura na den - výběrčí je zde od 7 hod. (na začátku doliny první odbočka vlevo), a zdarma u chaty a informačního centra Šindľovec (po silnici rovně) - tady je ale jen pár míst pro první příchozí. Dále je již silnice uzavřena. Parkoviště v Roháčské dolině byla již dávno zrušena, to poslední u rozcestí Šindľovec zrušili nedávno (zůstal tu jen bufet).
Roháčskou dolinou vede od parkovišť až k Ťatliakově chatě 5 km dlouhá asfaltka, po které se musí po svých. Kdysi tady jezdil turistický vláček, ten pak z důvodů ochrany přírody zrušili. Stará parkoviště při cestě už také úspěšně zarůstají. Vracet se zpět k autu 5 km po asfaltové cestě zpět bývá na závěr túry značně vysilující. Zachování větší nedostupnosti těchto míst však přece jen omezuje počet návštěvníků Roháčů, což má samozřejmě pozitivní efekty jak na přírodu, a snad i na nepřelidněnost hor.
Pro ty, co oblast neznají vůbec, je třeba zdůraznit, že na hlavním hřebeni Roháčů (červená turistická značka) je několik velmi obtížných exponovaných úseků zajištěných řetězy, z nichž nejhorší je přechod Ostrého Roháče, kde se leze po téměř kolmé stěně nad propastí. Tato místa jsme už dopředu zavrhli. Upozorňuji na to hlavně z toho důvodu, že na některých mapách tyto úseky nejsou nijak zvlášť vyznačeny a mohlo by se stát, že se neznalý člověk do takového místa dostane a už se pak nelze vrátit zpět. Stávají se zde smrtelné nehody, zvláště za špatného počasí, ale každý se tudy pohybuje jen na vlastní riziko.
Vydáváme se na pěší túru ze začátku Roháčské doliny nahoru směrem na Predný Salatín a Brestovou. Parkujeme na velkém parkovišti pod sjezdovkami lyžařského střediska Roháče - Spálená. A protože v roce 2014 tady ještě žádná lanovka s letním provozem nefunguje, stoupáme od rozcestí Pod Spálenou-parkovisko po modré Spáleným žlabem kolem sjezdovky a kolem potoka lesem na Predný Salatín. Na osluněných místech jsou už zralé borůvky a tak se zastavujeme na malou svačinku.
Tento úsek trasy je pro mne doslova nekonečný. Vede prudce do kopce korytem horské bystřiny, která hlučně skáče po kamenech. Po cca 1,5 km se konečně začínají otvírat první výhledy na Roháčské vrcholy. Vcházíme do klečového pásma a po chvíli jsme již na Predném Salatíně, kde si sedáme na lavičku. Pronásledují nás shluky much, které naštěstí nekoušou, jen otravují. Z Predného Salatína jsou již pěkné pohledy na hory.
Cestička jde dál a stále do kopce, ale již v otevřeném terénu s výhledy, což je mnohem zajímavější. Je třeba dojít na Brestovou, další velmi dobrý rozhledový vrchol. Cesta je vyšlapaná od lidí v několika proudech, kolem již odkvétají modré zvonky alpské. Jsou tady i jejich vzácnější bílé variety. Také tu kvete hořec tečkovaný žlutými květy s drobnými černými puntíky.
U rozcestníku na Brestové (1 902 m n. m.) fotíme panorámata hor. Cesta sem od parkoviště trvala něco kolem 3,5 hodiny. Je krásné počasí, slunce osvětluje spíše vrcholy východním směrem, což jsou ostré špice Roháčů a Roháčskou dolinu. Roháčská plesa odtud vidět nejsou. Západním směrem, i proti slunci, vidíme zřetelně Sivý vrch, a více v dáli nezaměnitelnou siluetu Veľkého Choče a vrcholy Malé Fatry (Veľký Kriváň, Stoh, Veľký a Malý Rozsutec). Severním směrem je krásně osvětlený vrch Osobitá. V dálce se leskne vodní hladina Oravské přehrady.
Něco posvačíme a pokračujeme přes sedlo Parichvost směr Salatín, otvírají se krásné výhledy do Salatínské doliny. Konečně jsme na Salatíně (2 048 m n.m.). Nejvyšší místo vrcholu je označeno hřebem. Rozcestník Salatín je o něco dále ve sníženině za vrcholem. Tady končíme.
V původním plánu bylo jít dále do Baníkovského sedla, pak dolů Spálenou dolinou a po asfaltce v Roháčské dolině zpět k autu. Vidím před sebou hřeben Skriniarek a ostrý vrchol Pachoľy, chvíli váhám, jestli jít dál, a nebo se vrátit. Ze Salatína je to přes ne moc pohodlné Skriniarky s řetězy na Pachoľu ještě min. 2 hodiny chůze a pak dlouhá cesta dolů suťoviskem do doliny a na závěr ta asfaltka v Roháčské dolině. Rozhodujeme se vrátit. Na další sestupy a výstupy už v tuto chvíli nemám.
Ze Salatína fotíme další záběry, především nádherný kotel mezi Skriniarkami a Pachoľou zvaný Vrece. V dálce jsou za Roháči vidět další vrcholy Západních Tater na polské straně – Kominiarsky Wierch,Giewont, Temniak, Svinica. Vykukují také špičaté vrcholky Vysokých Tater.
Zpět jdeme po stejné stezce, kterou jsme sem přišli. Znovu fotíme to samé, protože je jiné světlo :-) a pak ten nemilý sestup strkem ve Spáleném žlebě po modré zpět k autu. Na stavbu nové sjezdovky jezdí domíchávače, které těžké plné betonu rozbily lesní cestu a pozměnily proud potoka, který teď teče částečně po turistické stezce. No co se dá dělat, chvílemi jdeme ve vodě.
Pěší túra z parkoviště Pod Spálenou na Salatín je dlouhá 5 km, což v Roháčích nic neznamená - důležitý je údaj o převýšení = cca 1 100 m, a informace o tom, že i po překonání počátečního stoupáku si ani na vrcholcích člověk nijak neodpočine. Použitím nové lanovky cestou nahoru se výškový rozdíl snižuje asi na 700 m.
Mapa oblasti na mapy.cz: Salatín (mapy.cz/turisticka)
Mapa oblasti na hiking.sk: Salatín (mapy.hiking.sk)
Jedeme zpět do ubytování v Zuberci. Do rána jsem poměrně dobře zregenerovala a další den jdeme na Volovec - odkaz na článek je pod tímto textem.
Tady ještě pro zájemce malá zeměpisná informace: Jak jsem psala v úvodu, Tatry se dělí na podcelky Západní a Východní Tatry. Východní část se dále dělí na dva okrsky: Vysoké a Belianské Tatry. Západní Tatry mají početnější členění, a to na okrsky: Sivý vrch (nejvyšší vrchol: Sivý vrch 1 805 m n.m.), Roháče (nejvyšší vrchol: Baníkov 2 178 m n.m.), Osobitá (nejvyšší vrchol Osobitá 1 687 m n.m.), Liptovské Tatry (nejvyšší vrchol: Bystrá 2 248 m n.m., která je zároveň nejvyšší horou celých Západních Tater), Červené vrchy (nejvyšší vrchol: Kresarica 2 122 m n.m.) a Liptovské kopy (nejvyšší vrchol: Veľká Kopa 2 052 m n.m.).
Na polské straně se Západní Tatry nazývají Tatry Zachodnie a Východní Tatry - Tatry Wschodnie. Hranice mezi Západními a Východními Tatrami probíhá od jihu Kôprovou dolinou a dále přes Zadnú Tichú do Ľaliového sedla (Liliowe przełęcz) na slovensko-polské hranici a v Polsku vede Dolinou Suchej wody.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Naše články z Vysokých Tater:
- Slovensko - Vysoké Tatry (1): Výstup na Kriváň
- Slovensko - Vysoké Tatry (2): Nižné Temnosmrečinské pleso
- Slovensko - Vysoké Tatry (3): Ze Štrbského plesa kolem Solisek přes Bystrou lávku
- Slovensko - Chočské vrchy (1): Veľký Choč
- Slovensko – Chočské vrchy (2): Prosiecka a Kvačianska dolina
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Slovensko - Západné Tatry / Roháče (1): Brestová - Salatín
