Skalka (Zaječí vrch, Borská skalka)

Jedná se o čedičový vrch o nadmořské výšce 478,5 m n. m., který se vypíná v severní části Arnultovic, jejímž sloučením s Borem u České Lípy vzniklo současné město Nový Bor. Z geologického hlediska je tento kopec různorodější než se zdá, zatímco jeho svahy, ze západu končící potokem Šporka (něm. Sporkabach, na žádost obce Haida byl v roce 1914 oficiálně pojmenován jako Haidebach čili Hajdský nebo Borský potok), jsou složeny z miocénních subvulkanických bazaltoidních brekcií, tak vrcholová partie je tvořena zčásti eocénním, oligocénním a miocénním olivinickým alkalickým bazaltem čili bazanitem a limburgitem, který právě přechází západním směrem v již jmenované bazaltoidní brekcie, přičemž na tomto přechodu nalezneme obnaženou skálu, jež by byla dominantou okolí, kdyby nebyl kopec z většiny zalesněn. Avšak po lezeckém výstupu na ni se nám otevře překrásný výhled nejen na celé okolí Nového Boru, ale při dobrém počasí mnohem dále, takže můžeme vidět až za Kokořínsko.

Tato vyvýšenina sloužila od dávných dob k lesnímu hospodaření, snad již od přelomu 15. a 16. století, kdy Arnultovice patřily Berkům z Dubé, a náležela nejprve zdejší vrchnosti a díky raabizaci se dostala do selských rukou, čemuž bylo de facto až do osvobození od německých okupantů, kdy bylo místní německé obyvatelstvo odsunuto a všechny majetky zabaveny státem. Důkazem budiž např. indikační skica stabilního katastru obce Arnultovic z roku 1843 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT005018430), kdy náležela Skalka s okolními pastvinami Josephu Raschemu z čp. 189, ale o tom, že se tu nacházel les již mnohem dříve, nám přináší informace řada starých urbářů, listin (berní rula z roku 1654, v roce 1787 sestavený josefinský katastr, v jehož rámci kopec patřil do flury Místní plac/něm. Die Ortsplatzflur, a roku 1790 založené obecní knihy) a rovněž I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c018) a všechna následující kartografická díla.

Zprvu se však tento arnultovický kopec nazýval jako Zaječí vrch (něm. Hasenberg; mělo vzniknout od toho, že se tu vyskytovalo mnoho zajíců a nějakou dobu je zde panstvo i odchovávalo uměle pro účely honů), z něhož se pak přešlo k pojmenování Borská skalka (v některých zmínkách se objevuje i verze Novoborská, a to z přelomu 40. a 50. let 20. století), aby se nakonec název kopce ustálil na tom současném - Skalka (něm. Felsenkoppe), objevujícím se v německé verzi již počátkem 17. století, ale spíše ne jako jméno této vyvýšeniny, nýbrž zprvu lesa samého. Naopak přímo vrcholová skála o současné výšce 28 m, jejíž část byla v minulosti odtěžena, byla přezdívána jako Draselův či Draslerův kámen (něm. Draselstein nebo Draslerstein; shodně se tak vyjadřují Gustav Adolf Ressel, Dr. Franz Hantschel nebo autor knihy "Gedenkbuch der Marktgemeinde Arnsdorf" Josef Sieber; podle mne se však nedá vyloučit, že došlo časem ke zkomolení názvu, které mohlo být spíše odvozeno od sedláků Jiříka Paschela či Raschela a Martina Raschla, v roce 1654 zde zmíněných sedláků; podle mapy Litoměřického kraje z roku 1826 od Jakoba Heinricha Kreybicha se měl kopec naopak jmenovat Drechslerstein), přičemž někdy bylo toto pojmenování přisuzováno celému vrchu. Od dávných dob byl pahorek známý řadou různých legend, aby zde byl nakonec v nám neznámé době (podle některých německých autorů vznikl krátce po ukončení třicetileté války, jiní hovoří o tom, že byl zřízen až o století později) umístěn jižním směrem kříž, který se rozsvěcoval olejovými lampami na speciálním lešení u příležitosti nejvýznamnějších katolických svátků, a to zejména Velikonoc, což se prakticky dělo až do let 1945-1946, i když tehdy zde již neexistovalo dřevěné lešení s olejovými lampami, nýbrž kovová konstrukce s elektrickým osvětlením o 101 svíčkách a svítivosti 30 desetinných svíček (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Desetinná_svíčka), vzniklá na popud statkáře Wilhelma Rascheho. Tato tradice byla v lokalitě obnovena na Vánoce roku 1990 díky zdejšímu krajanovi německé národnosti jako jakýsi symbol smíření mezi místními Čechy a Němci.

Dnes je Skalka, od roku 1976 zařazená s okolím do CHKO Lužické hory, známým místem pro sportovní lezectví (viz https://www.horosvaz.cz/skaly-skala-15848/) a lidé sem míří rovněž na procházky nebo se prostě pokochat okouzlujícími výhledy, zejména pak z východního a jihovýchodního svahu. Právě někteří z nich zde 10. ledna 1901 zaznamenali zemětřesení, které se projevilo nejen otřesy a zvukovými efekty, nýbrž několika většími puklinami ve skále a řícením kamenů ze stráně dolů. Jako zajímavost se pak všeobecně udává ještě to, že u silničního mostku přes potok Šporku na úpatí Skalky se 21. května 1918 střetli účastníci Rumburské vzpoury s borskými pohraničními myslivci, jimž se v boji podařilo zajmout malou skupinu povstalců (při boji byl zraněn pěšák August Fischer), ale kulometnou palbou byli donuceni k ústupu, aby si vzbouřenci vynutili přístup do města, přičemž rozhodující srážka se udála až pod Chotovickým vrchem. Podle doslechu na kopci cvičili do 40. let 20. století místní ochotníci, jež náleželi do Lesního divadla ve Sloupu v Čechách (něm. Waldtheater Bürgstein) a měli tu na své zkoušky klid, ale jak tomu bylo doopravdy, tak to mi není známo. Jiná verze hovoří o zdejších pěvcích z konce 19. století, takže si opravdu můžeme vybrat. Naposledy na sebe Skalka přitáhla pozornost tím, že jejím okolím mělo vést nadzemní vedení velmi vysokého napětí, což vyvolalo vlnu nesouhlasu a v roce 2019 podepisovanou petici za kabelovou náhradu výše jmenovaného plánu (viz https://www.novy-bor.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=10715&id=5805&n=petice-pozadujici-podzemni-vedeni-110-kv-ma-pres-tri-tisice-podpisu), což se člověk nediví, protože by tato malebná část přišla o většinu svého puncu.