Skály Janůvky u Slušovic
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Ješitnost je vlastnost, kterou se vyznačují nejen lidé a některá zvířata, ale touto neřestí se mohou honosit dokonce i objekty přírody neživé - skály. Nevěříte? Já znám jedny takové, které od úsvitu do soumraku nedělají nic jiného, než že s nesmírným potěšením shlížejí na svoji podobiznu, odrážející se na hladině přehradního jezera u Slušovic. Co dělají v zimním období, když vodní hladinu pokryje ledový krunýř a krajina ztichne pod přívaly sněhu, tak to nevím. Ale předpokládám, že tak jako okolní příroda i ony se poddají zimnímu spánku. Možná při něm i narcisticky sní o své kráse, což ale živočich Homo Sapiens nemůže objektivně posoudit, neboť jeho měřítka krásy jsou poněkud odlišnější. Skalní útesy "Janůvek" se vypínají do výše 15 - 18 m nad hladinou vodní nádrže u Slušovic, jsou jz výběžkem kopce Nad Bařinami (534 m) a leží vzdušnou čarou asi 1 200 m severně od přehradní hráze. Z těchto míst jsou také dobře rozeznatelné lidským okem, ale daleko lepší je, když se na ně podívate přes okulár dalekohledu či objektiv fotoaparátu s velkým zoomem. Protože se tyto skály nacházejí v oblasti Hostýnských vrchů, které patří do skupiny Západních Karpat - tak už, milý čtenáři, určitě víš, že je tvoří "flyš."
Po pravé straně vede v lesním svahu asfaltová silnička, která téměř v neměnné výši kopíruje břehy překrásné přehrady. Je obklopena zalesněnými kopci,vrchy a vršky a nejvíce ze všeho připomíná kanadské jezero, ale toto přirovnání berte prosím s rezervou - v "Novém světě" jsem dosud nebyl. Při okraji lesní zpevněné cesty směrem k vodě míjíme v pravidelných intervalech výstražné tabule se zákazem vstupu - svah pod námi totiž spadá do ochranného pásma I.stupně. Slušovická přehrada neslouží rekreaci, ale je velkým rezervoárem pitné vody pro "hlavní město" a obce Zlínského kraje. Asi po 1.5 km chůze míjíme rozcestí, kde cesta vlevo od nás klesá pod výstražnou cedulí přes lesík na louku, kde stojí několik chat, z nichž jedna rozhodně nevypadá na historickou stavbu, ale je to zcela moderní "přibylinec." Naše cesta pokračuje dál serpentinou a pak pod ní vidíme směrem k přehradě vybíhat skalnatý hřebínek.
Další řádky prosím berte jako informaci a ne jako návod k porušení zákona a vstupu do zakázaného pásma: mezi cestou a skalnatým hřebínkem leží příkop, navozující představu hradního opevnění a skalnatý hřebínek pokračuje až na hranu skalního srázu. Pískovcové útesy tady prudce spadají do hlubiny k hladině Přehradního jezera, mezi divoce rostoucími borovicemi a jiným rostlinstvem se prohání čerstvý vítr a raduje se z krásného přírodního zákoutí. Úpatí skal už navždy zmizela pod vodní hladinou a tak je opravdová výše skalních stěn zahalena navždy rouškou tajemství. Pod hladinou vodní nádrže také zmizela bývalá osada Janova s pilou - později zvaná Janůvky - podle které dostaly skály své přízvisko. Dnes nese toto jméno Lesní družstvo SG Janůvky se sídlem ve Slušovicích.
(Na závěr ještě taková malá prosba: pokud přece jen neodoláte pokušení, porušíte zákaz a budete přitom přistiženi, tak se nezapomeňte zeptat, kdo ze zákona "někomu" udělil vyjímku k výstavbě nového rekreačního objektu, stojícího v ochranném pásmu nádrže, která slouží výhradně k vodárenským účelům?! Opravdu by mne to moc zajímalo...)