Skály v PP ONDŘEJOVSKO

Hostýnské vrchy, které jsou oblastí mnoha přírodních krás, jsou tvořeny dvěma hlavními horskými pásmy. Severní část s památným Hostýnem, rekreačními středisky na Trojáku a Tesáku a několika přírodními rezervacemi je veřejnosti určitě více známa a je také navštěvovanější. Jižní část Hostýnských vrchů se sice nemůže pochlubit tak Velkou nadmořskou výškou, ale se svou místy velice zachovalou přírodou nikterak nezaostává za profanovanějším severním sousedem. Také tady nalezneme četné ostrůvky zachovalého karpatského pralesa. Jelikož jsou Západní Karpaty tvořeny flyšovým pásmem, neodmyslitelnou součástí těchto nádherných přírodních zákoutí je množství pískovcových a slepencových skalních výchozů. A právě tato rozeklaná a tajuplná skaliska dodávají dosud stojícím lesním velikánům i pralesním vývratům na divokosti a kráse. Nejdominantnějším kopcem jižní části Hostýnek je půvabné Ondřejovsko. Je vzdušnou čarou vzdáleno asi 4 km od Lukova a Fryštáku, z Vlčkové a ze spodního konce Rusavy je to o kilometr méně. Ze všech těchto míst se k němu - tak jako vlákna do středu pavučiny, sbíhá spleť turistických značených cest.

Severní a jižní stranu Ondřejovska tvoří extrémně strmé svahy, nad nimiž se vypíná mimořádně dlouhý (více jak 2 km), velmi úzký a místy skalnatý vrcholový hřeben. Táhne se od západu k východu nebo chcete-li naopak. Výrazná sníženina sedla, kterým prochází žlutě značená tur.trasa z Lukova do rusavské Ráztoky a zelená z Fryštáku přes Lukoveček na Okluk, rozděluje Ondřejovsko na dvě nestejně Velké části - na východní vyšší vrcholek s PP (634 m) a podstatně delší a jen o dva metry nižší část západní. Pokud se v přírodě umíme chovat tiše tak, jako ti malí a roztomilí šedí hrabošci, můžeme si prohlédnout kratší východní vrcholový hřeben. Jeho temeno a prudké svahy byly vyhlášeny už několik let před sametovou revolucí za přírodní rezervaci s rozlohou o něco málo větší jak čtyři hektary. Tady na Ondřejovsku se chrání především původní lesní porost, kde je v přesile buk lesní s jedinci starými až 160 let. Jeřáby ptačí, duby zimní, habry, jilmy a javory kleny jsou poněkud v menšině. Umíráček bohužel zvoní - (tak jako téměř všude jinde), dříve hojným jedlím bělokorým, které beznadějně usychají...

Tato rezervace má to štěstí, že tu kromě "starců" potkáme i omladinu, ze které na nás nejčastěji jukne modřín či smrk ztepilý a k vidění je tu i vrba jíva. Pro botaniky je potěšující také fakt, že se zde pod korunami stromů vyskytuje mimořádně bohaté patro bylinné. Kdybych měl vyjmenovat všechny ty exempláře, musel bych opisovat encyklopedii. Nám laikům jen pro informaci - z bylin vzácných, a zvláště chráněných, tu roste například měsíčnice vytrvalá a lilie zlatohlávek. Není divu, že se v tomto krásném prostředí zalíbilo také mnoha druhům ptáků, a tak tu z hnízd své mladé vyvádí nejen datel či krkavec, ale azyl zde nalezl i včelojed lesní a Ořešník kropenatý. Středobodem PP Ondřejovsko jsou ale výrazné skalní výchozy, které tvoří jakousi pomyslnou páteř přírodní rezervace. Aby měli radost i odborníci, tak musím napsat, že je tvoří hrubozrnné pískovce a slepence lukovských vrstev soláňského souvrství račanské jednotky magurského flyše... a pro nás turisty romantiky dodávám, že tyto skalní výchozy vystupují nad okolní terén ve formě jednoho mohutnějšího mrazového srubu a několika skalnatých kozích hřbetů, které jsou obklopeny menšími skalkami a Velkými balvany a že pod největším skalním výchozem spadá z prudkého svahu balvanitá suť o délce 50 metrů.

Výrazný mrazový srub je několik desítek metrů dlouhý, dosahuje výše asi 8 m a jeho místy převislá skalní stěna - zbrázděná a rozrytá pseudoškrapy, členěná vertikálními puklinami na několik dílčích částí s římsami a se skalními výklenky typu abri - se dívá svým nevidomým zrakem směrem k jihu. Ano, stěna je slepá, neboť zdejší arkózní pískovce nejsou členěny skalními dutinami a voštinami, jaké známe z profláknutějších pískovcových skalních rájů. I tak je mrazový srub hezkým místem, i když tu bohužel někdo zcela nedávno narušil romantičnost místa tím, že na stěnu umístil ceduli s nápisem "Býčí skály"... Rozloučíme se pohledem na stěnu, ze které vystupuje výrazný blok, připomínající nedokončenou hlavu sochy z Velikonočního ostrova, mineme "Janoškův veksl," což je lidskýma rukama vytesané korýtko v balvanu při úpatí skal, a pokračujeme směrem k východu. Nacházejí se tu ještě dva výrazné, ale nižší skalnaté hřbety, obklopené mohutnými zaoblenými balvany a drobnými skalkami. Druhý delší skalní výchoz má podobu kozího hřbetu a je ukončen naprosto fantastickým místem: dva poslední skalní bloky vystupují z mateřské skalní masy jako dva bizarní skalní hroby! Opravdu těžko rozpoznat, zda se jedná o hříčku přírody anebo si zde někdy velmi dávno zatesal lidský kameník. A také nevím proč, ale když jsem toto místo uviděl poprvé, na okamžik mi v mozku naskočila myšlenka, že právě takto a ne jinak, si představuju hroby našich slovanských věrozvěstů - svatého Metoděje a Cyrila...

(I když skalní útvary v PP Ondřejovsko nejsou tak hezké jako ty ve známých skalních oblastech, je to v kombinaci s horským lesem místo velmi pozoruhodné a rozhodně stojí všem "slušným lidem" za návštěvu.)