Skanzen v Rožnově jsme poprvé navštívili během jednodenního výletu na Valašsku. Když jsme přijeli do Rožnova, zaparkovali auto Citroen Picasso mimo centrum, do kterého jsme se vydali pěšky. po chvilce jsme přišli na náměstí a v infocentru jsme koupili známku hradu Rožnov. Měli jsme již také hlad a tak jsme si zašli na oběd. Po jídle jsme pěšky došli přes park k pokladnám skanzenu a koupili si vstupenku do Dřevěného městečka, které je nejstarším areálem celého skanzenu, jelikož bylo otevřeno již roku 1925. Postupně jsme si prošli celý areál a jelikož byl teprve začátek března, byli jsme zde téměř sami.

Prohlédli jsme si celý soubor lidových staveb, které stály v městečku nebo okolí v 19. a na začátku 20.století. Viděli jsme zde domy z rožnovského náměstí, jenž byly do skanzenu přeneseny a znovu postaveny. Dovnitř městečka jsme vstoupili stodolu, v níž byla umístěna pokladna. Napravo od nás jsme si prohlédli dvoupodlažní stavbu sýpky z Prostřední Suché, která pochází z 18. století a byla určena ke skladovacím potřebám vrchnosti. K sýpce jsme se dostali přes potůček napájený řekou Bečvou prostřednictvím mlýnského náhonu. Museli jsme přejít po malém mostu, jehož kamenné zábradlí původně stávalo na rožnovském náměstí jako doplněk k sochám svatých. Na mostě jsme shlédli sochu sv. Jana Nepomuckého, která do poloviny 20. století stávala spolu ve Valašském Meziříčí. Za mostem jsme viděli přístřešek na pohřební vůz, nazývaný také furgon, který v něm skutečně stál. furgon. Pak jsme pokračovali kolem zavřených budov s občerstvením a WC k další sýpce, která stávala v Heřmanicích u Ostravy. Spatřili jsme čtyřpodlažní stavení, které patří k největším roubeným stavbám v celých Karpatech. Pak jsme se vrátili k mostku, abychom si prohlédli dřevěný kostel sv. Anny z Větřkovic u Příbora, který vyhořel roku 1887 a znovu byl postaven v období druhé světové války mezi lety 1939 - 1941 a vysvěcen až v roce 1945. Když jsme si jednolodní stavbu se zděnou sakristií prohlédli zvenku, vešli jsme dovnitř lodi kostela, která je po stranách vyzdobena 14 zastaveními nově zrestaurované křížové cesty pocházející původně ze starého rožnovského kostela. U kostelních lavic jsme shlédli cechovní postavníky a korouhve a na hlavním oltáři obraz zhotovený zasvěcený patronce kostela sv. Anně. Na stěnách presbytáře jsme pak viděli obrazy a plastiky s náboženskou tematikou.

Pak jsme vyšli ven a u kostela si prohlédli tzv. Valašský Slavín se symbolickými hroby osobností regionu Moravské Valašsko. Hned u kostela jsme dále viděli Billův měšťanský dům z roku 1750, který stával na rožnovském náměstí. V přízemí jsme uviděli kotel na vyvařování prádla, dále kamna ve světnici a vzadu kuchyni. V patře jsme shlédli síň, lodžii a dva pokoje pro lázeňské hosty. Pak jsme tento dům opustili a zamířili k Janíkově stodole, jenž byla postavena v roce 1990 jako divadelní a kongresový sál pro 260 diváků. Dlouho jsme se zde nezdrželi a šli jsme se podívat na unikátní špalkové včelí úly, z nichž některé měli česna zdobená lidskými hlavami, jejichž ústy vyletovaly včely. Hned u úlů stojí radnice, poschoďová roubená stavba z roku 1770, která stála na rožnovském náměstí. Zaujalo nás, že byla prvním objektem Valašského muzea v přírodě, protože zde stojí od roku 1925. V první přízemní místnosti jsme shlédli obchod se smíšeným zbožím Barbory Hanákové, který vypadal jako kupecké krámy malého města ve 20. a 30. letech 20. století. Ve druhé místnosti jsme si prohlédli starou poštu z přelomu 19. a 20. století, kde jsme získali razítko do památníku. V poschodí radnice jsme viděli velkou místnost, kde se v 18. a 19. století scházela obecní rada a jednou měsíčně tu zasedali všichni rožnovští měšťané. Z radnice jsme šli rovnou do hospody, která pochází z 1. poloviny 17. století a jedná se o nejstarší stavbu ve Valašském muzeu v přírodě i roubenku na Moravě. Hostinec byl úplně prázdný, a my jsme neměli v úmyslu se zde zdržovat. A tak jsme okolo kuželny zamířili k další chalupě, která stávala na rožnovském náměstí do roku 1969 a po přenesení do skanzenu byla změněna ve stylové restaurační zařízení. Název hospody "Na posledním groši" nás zaujal tím, že pochází od našeho oblíbeného architekta Dušana Jurkoviče, který v Praze na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 vybudoval celou valašskou osadu, ale největší úspěch měla mezi návštěvníky právě tato hospoda Na posledním groši. Od hospody jsme se vydali kolem druhého východu z areálu ke kříži Jana Porubského z roku 1772. Následně jsme nahlédli do amfiteátru pro 500 návštěvníků, v něm odehrává velká část programů Valašského muzea v přírodě, včetně mezinárodních folkloristických festivalů. Jelikož zel prázdnotou, šli jsme se podívat na zvoničku z Horní Lidče z roku 1772, který stával na pravém břehu řeky Bečvy při cestě ze Zubří. Vzápětí nás čekala prohlídka další perly skanzenu, kterou představuje fojtství z Velkých Karlovic z roku 1793. Překvapilo náš, že do dnešních dnů dosud stojí také originální stavba na původním místě a je stále obývána. Vstoupili jsme do síně a spatřili kramplovací stolici na česání ovčí vlny, proutěnou skříň na uzené maso, truhly na obilí a sněžnice na stěně. Ve velká jizbě po levé straně se kdysi scházeli poddaní k rozdělování roboty a také zde spával a stoloval hospodář se svou rodinou. Prohlédli jsme si zde lavice, pec a závěsnou rohovou skříň, do níž se ukládaly cennější předměty. Kolem tohoto koutku, říká se mu také svátý, bývaly zavěšeny řady obrázků malovaných na skle s náboženskou tématikou. Dále jsme shlédli samostatnou kuchyni a vzadu boční obytnou komoru, určenou pro bydlení výminkářů s tkalcovským stavem. V patře fojtství jsme našli mandl, truhlu s plátnem, kadlub na obilí a postel, kde přespávaly dvě děvečky. Ve velké komoře v patře fojtství jsme viděli nábytek z roku 1908, dovezený z velké hospodářské výstavy v Kroměříži, dále obrazy a hudební nástroje či skříně k ukládání oděvů. Našemu zraku neušla taktéž komůrka stařenky Petřvaldské či zadní komora, kde se skladovalo ovoce, povidla, sádlo, máslo, houby, byliny, ořechy, mouka i slivovice.Pak jsme již monumentální fojtství opustili a zamířili k poslední budově skanzenu, kterou jsme ještě neviděli. Byla jím Vlčkova pálenice, jenž stávala na břehu malého potoka, protože její provoz vyžadoval trvalý přísun vody. Dovnitř jsme se však nedostali a tak jsme zamířili k východu ze skanzenu, v němž jsme strávili něco přes hodinu. Vrátili jsme se k autu a jeli na náměstí, protože ve skanzenu neměli známky. Infocentrum nás nezklamalo, protože známku měli a také jsme zde dostali do památníku několik razítek. Poté jsme si zašli do cukrárny na kávu a zákusek. Po občerstvení jsme autem jeli na okraj města a vydali se na hrad Rožnov.

V sezóně se ve skanzenu zde konají prohlídky s průvodcem, které trvají 45 minut a také různé jarmarky a ukázky řemesel. V zimní sezóně je prohlídka individuální.

http://www.vmp.cz/cs/navstevnici-prohlidka-muzea/prohlidka-muzea/drevene-mestecko/

Dřevěné městečko

Leden až duben, říjen, prosinec – pondělí zavírací den !

Poslední prohlídka 30 minut před ukončením otevírací doby.

Vstupné

Přehled objektů Dřevěného městečka

1. Kostel sv. Anny z Větřkovic
2. Billův měšťanský dům
3. Rožnovská radnice
4. Hostinec U Vašků
5. Kuželna
6. Hospoda Na posledním groši
7. Fojtství z Velkých Karlovic
8. Vlčkova palírna z Lačnova
9. Mostek přes potůček se sochou sv. Jana Nepomuckého
10. Sýpka z Prostřední Suché
11. Soukenické stodůlky ze Štramberka
12. Sýpka z Heřmanic
13. Janíkova stodola
14. Soubor klátových úlů
15. Zvonička z Horní Lidče
16. Komorní amfiteátr
17. Furgon

Valašské muzeum v přírodě jsme navštívili během prázdninového dne již podruhé. Při první návštěvě jsme totiž nestihli projít všechny tři areály. Auto Citroen Picasso jsme nechali nedaleko hlavní budovy, do níž jsme si šli koupit lístky. V pokladně jsme získali dvě razítka a za pět minut jsme již vkráčeli do Mlýnské doliny, která je asi nejzajímavější ze všech tří částí skanzenu a jenž byla otevřena v roce 1982. Je tak nejmladší částí celého skanzenu, kterou nás doprovázel průvodce, který nám vykládal o řemeslech, které se v jednotlivých domech vykonávaly.

Nejdříve jsme si prohlédli vozovnu postavenou v polovině 19.století původně ve Starých Hamrech, kde byla na instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku". Viděli jsme různé dopravní prostředky, které se využívaly v zemědělství, lesnictví, obchodní činnosti, Dopravě osob a v rámci dalších živností a řemesel. Postupně jsme si prohlédli formanský vůz, hasičské stříkačky, vozíky, žebřiňáky nebo dvoukoláky.

Pak jsme druhou největší stavbu skanzenu opustili. Prošli jsme okolo zvonice z Dolní Bečvy, která byla do muzea přenesena před rokem 1925. Zaujalo nás, že kdysi zvuk zvonů dle tradice oznamoval počátek a konec práce dělníků na Hamrech.

Po pár krocích jsme došli k hamru z Ostravice z první poloviny 19. století, kde jsme viděli v aukci kováře, v chodu tři vodní kola a skříňové dmychadlo, vhánící vzduch do dvou výhní, a také vlastní hamerní stroj, složený z žulového okutého tělesa a dvou železných hamerních kladiv, zdvihaných úhozy ozubené hřídele, poháněné vodním kolem. Zatímco kovář vkládal rozžhavené železo pod kladivo na kovadlinu, dozvěděli jsme se, že ostravický hamr sloužil k výrobě pluhů, os ke kolům a dalšího nářadí.

Následně jsme si prohlédli obytný dům z Trojanovic, jehož vnější podoba a konstrukční řešení odpovídá hamernickým domům po polovině 19. století. Shlédli jsme nevelké hospodářství sociálně slabé rodiny, jejíž obživu zajišťovala mimo hospodaření na půdě a chovu dobytka také práce v lese, pálení dřevěného uhlí a v zimním období podomácké tkalcovství.

Prohlídka pokračovala kopií kovárny z Horní Lidče, který dosud v této obci stojí a stylem patří do druhé polovině 18. století. Vyzděná je z nepravidelně opracovaných lomových kamenů různých velikostí. Vstoupili jsme pod přístřešek u vstupu, pod kterým se podkovávaly koně a tažný dobytek. Uvnitř kovárny jsme shlédli expozici o práci venkovského profesionálního kováře, který vyráběl zemědělské a pracovní nářadí, podkovával koně a tažný dobytek a prováděl nejrůznější opravy.

Hned vedle kovárny jsme si pak prohlédli lisovnu oleje ze 17.století. Uvnitř jsme se od průvodkyně dozvěděli, že se olej používal ke svícení a přidával se do kolomazi nebo barev a během půstu se používal jako omastek.

Dále na nás čekala prohlídka mlýna z Velkých Karlovic z poloviny 18.století i se stodolou. Mlýnici jsme viděli v chodu, včetně ukázky mletí obilí. V prostoru mlýnice jsme také viděli vrš k chytání ryb, různé druhy pastí a fukar na čištění obilí. Pak jsme si prohlédli tradičně zařízenou jizbu a komoru, kde obyvatelé mlýna žili. Líbila se nám kamna s obyčejnou a chlebovou pecí, truhla na šaty, rohová lavice se stolem a židlemi, závěsná rohová skříň, zvaná "kútnica", svaté obrázky zavěšené na stěně, postel pro mlynáře. V komoře jsme pak shlédli postel pro mlynářovu manželku a kolébku pro dítě. U mlýna jsme pak ještě viděli stodolu z Velkých Karlovic – Podťatého, v níž se skladovala sušená píce, dále zde byl mlat, stání pro vůz, chlév pro prasata a seník. Jak jsme zjistili, její nejstarší část byla postavena pravděpodobně na konci 18. století.

Z Velkých Karlovic pochází také pila se dvěma vodními koly, kterou jsme v chodu viděli po opuštění mlýna. Zaujalo nás, že kvůli pohonu jedním listem se jí říká "valašská jednoška".

Valcha z Velkých Karlovic následovala ihned po pile a také jsme viděli její chod. Zjistili jsme, že ve valchách se zplsťovala látka, utkaná z vlněné příze, na sukno. Zplstění se dosahovalo ubíjením příze těžkými dřevěnými kladivy za pomoci studené a horké vody, což jsme právě měli možnost poznat.

Tím více jak hodinová prohlídka Mlýnské doliny skončila a my jsme ihned vstoupili do další části skanzenu, který se nazývá Valašská dědina, o které se více dozvíte v mém dalším článku.

Prohlídka areálu je možná pouze s průvodcem a trvá cca 60 minut.

Přehled objektů Mlýnské doliny

1. 1. Vozovna z Ostravice
2. 2. Zvonička z Dolní Bečvy
3. 3. Kovárna z Horní Lidče
4. 4. Lisovna oleje z Brumova
5. 5. Valcha z Velkých Karlovic
6. 6. Mlýn z Velkých Karlovic se stodolou
7. 7. Pila z Velkých Karlovic
8. 8. Hamr z Ostravice
9. 9. Obytný dům z Trojanovic

http://www.vmp.cz/cs/navstevnici-prohlidka-muzea/prohlidka-muzea/mlynska-dolina/

Mlýnská dolina

Poslední prohlídka 60 minut před zavírací dobou

Vstupné pro rok 2013

Uvedené hodnoty vstupného platí pro návštěvu areálu muzea a programy VMP. Vstupenka platí na jeden den, pro jeden vstup.

Na vybrané programy je vstupné stanoveno individuálně.