Škola v Hrobicích

Zdejší děti chodily od nepaměti do školy v Dřítči, která měla existovat již v roce 1615, ale tento letopočet musíme brát rezervovaně, neboť není přímo doložen. Předtím musela výuka nejspíše probíhat v Opatovicích nad Labem. Hrobická obec musela kvůli svému přiškolení ke Dřítči odvádět různé poplatky a dávky, které byly příjmem tamního učitele. Jednalo se např. o 10 snopů posnopného. Tento požitek bral roku 1813 kantor František Martinek. V roce 1865 zase musela obec přispět na přístavbu dřítečské školy.

Do Dřítče však byla nesnadná cesta, protože spojení s ní měly Hrobice obecním přívozem přes Labe. Když se nedal využít nebo přišly povodně, byla obec od Dřítče oddělena tak, že nebylo snadné se tam dostat. Jedinou cestou tak byla stezka mezi poli do Němčic a odtud přes most do Dřítče. Byla však nesmírně dlouhá a zejména v zimě nebo v období velkých dešťů byla nesnadná, ba přímo nebezpečná. V roce 1842 navštěvovalo školu v Dřítči 7 chlapců a 4 dívky.

Z tohoto důvodu bylo požádáno o zřízení celoroční expozitury, k čemuž došlo 1. září 1895. Kvůli této věci museli zajet na zemskou školní radu v Praze starosta Vojtěch Köhler a radní František Salavec z čp. 24. Ta byla umístěna v pronajaté místnosti v domě čp. 13. Vyučovat se na ní začalo 1. září 1896, přičemž prvním učitelem, který sem byl dosazen, byl Emanuel Baudyš, jenž zde strávil léta 1896-1898. Jeho nástupci pak byli: Jakub Raška (1898-1901), František Jirásko ze Srchu (1901-1903) a Jan Petr Skala (1903-1904) a dozor obstarával řídící učitel Josef Bína ze Dřítče.

V dřítečské kronice nalezneme o zřízení hrobické expozitury tento zápis: "R. 1895 otevřena byla v Hrobicích expositura (pobočka) školy dřítečské, aby děti z Hrobic nemusily často s nebezpečím života, převážejíce se přes rozvodněné Labe, docházeti do Dřítče. Zapsány byly 44 děti; vyučoval p. učitel Baudyš. Tehdejší škola dřítečská i s expositurou měla celkem 291 dětí."

Po zřízení expozitury tak byly zdejší děti převáženy přes Labe pouze několikrát do roka, a to podle potřeby dřítečské školy a jejího správce. Během této doby byla obec několikrát vyzývána k tomu, aby nechala postavit novou školní budovu, jež by byla mnohem vhodnější než uvedené provizorium. Teprve v roce 1902 byl vypracován chrudimským stavitelem Aloisem Prokopem plán nové školní budovy a s ním spojený rozpočet. Následně bylo nakoupeno množství kamene z lomu na Kunětické hoře a rovněž cihly z cihelny Josefa Kučery ve Svobodných Dvorech. Vzhledem k blížící se zimě však byla stavba odložena až na následující rok.

K vyměření základů došlo 1. dubna 1903 a o 5 dnů později byl položen základní kámen nové školní budovy. Stavba byla řízena zednickým mistrem Michálkem z Vorle a již 30. května téhož roku byla dokončena. Poté došlo na zhotovení podlah, zasklení oken, vybílení budovy a další pořebné práce. Vše bylo nakonec zakončeno 15. června 1903 a již 12. července 1903 byla nová školní budova slavnostně vysvěcena dřítečským farářem P. Janem Kašparem. K ní byly navíc postaveny Františkem Tikalem z Opatovic nad Labem toalety, studna a tělocvična. Stejný člověk zhotovil rovněž oplocení školního pozemku.

Prvním správcem nově vzniklé školy se stal František Šafka, jenž zde učil od 1. září 1904. Náboženství sem chodil vyučovat farář z Dřítče, občas zastupovaný kaplanem. Ženské ruční práce měly naopak na starosti postupně po sobě: Olga Rosůlková, Emilie Černohorská a Marie Zelinková. Povolení odškolení od Dřítče a zřízení vlastní školy však bylo schváleno až na schůzi českého odboru zemské školní rady 27. září 1904. Výraznou událostí se mělo stát slavnostní odhalení pamětní desky padlým v 1. světové válce, jež byla umístěna na školní budově 25. září 1921 (podle "Almanachu k 650. výročí trvání obce a dalších významných výročí, ve "Venkově" ze 7. června 1924 se však nachází tato zpráva: "Nové památníky padlým na Pardubicku. V Hrobicích koná se odhalení památníku padlým dne 8. t. m. - V Opatovicích n. L. bude umístěna pamětní deska s 21 jmény na obecním domě a slavnost odhalení konána bude 22. t. m.") Avšak již v předchozím roce byl naproti škole vysázen ovocný Masarykův sad. Roku 1922 byly zdejší jabloně a hrušně dosazeny ještě třešněmi. 7. března 1925 byla před vchodem do školy vysazena dvojice Masarykových lip, k nimž po smrti Antonína Švehly přibyla ještě Švehlova lípa.

Již 1. května 1923 se však správce školy Šafka odebral na zdravotní dovolenou, z níž se kvůli své nemoci nemohl navrátit. Prozatímně v Hrobicích učili a spravovali školu: Pavel Sedlák (1923) a Antonín Opočenský (1923-1924). V té době byla existence školy ohrožena, protože sem chodilo pouhých 9 žáků, a tak bylo jednáno s obcí Čeperkou, aby propustila ze své školní obce Hrobický dvůr a děti odtud mohly chodit do školy v Hrobicích. Díky komisi okresní školní rady z Pardubic, uskutečněné 23. června 1924, byl Hrobický dvůr následně přičleněn k hrobické škole, zejména z toho důvodu, že do ní místní děti měly mnohem blíže než do Čeperky. Tenkrát se dokonce tato vzdálenost úředně přeměřovala, o čemž jsou zápisy jak v obecních kronikách, tak v zápisech okresní školní rady. Do Čeperky to tehdy bylo 2 195 m a do Hrobic pouhých 1 209 m. Díky tomu se počet školních dětí opět navýšil.

Od 1. září 1924 učil v Hrobicích Josef Škrha, který zde působil jako definitivní řídící učitel až do 2. července 1934, protože byl přeložen na školu do Čeperky. Jeho nástupcem byl v letech 1934-1935 Stanislav Baťa z Pardubic. Nejdéle však vydržel v Hrobicích řídící učitel Karel Novák, který nastoupil k 1. září 1935 a fungoval na zdejší škole až do 31. srpna 1962, kdy byla s účinností od 1. září téhož roku hrobická škola zrušena. Okresní národní výbor rozhodl, aby zdejší děti přešly do nově vybudované školy v Opatovicích nad Labem.

Během tohoto dlouhého času nedošlo k nějakým velkým problémům, pouze od jara 1945 sloužila škola k ubytování německých vojáků. Naopak se musíme zmínit o tom, že již v roce 1936 byla zavedena do školy elektřina, a to v souvislosti s elektrifikací celé obce. Transformátor byl vybudován právě v sousedství školní budovy a na svém místě vydržel až do roku 1989, kdy byl zbourán. Za existence školy se nacházela v objektu též klubovna ČSM. Po zrušení školy byla budova přestavěna a dodnes je využívána jako sídlo obecního úřadu.