Skorošice – Starý hřbitov s Kalvárií

Že i hřbitov někdy může být příjemné místo k delšímu pobytu můžeme celkem souhlasit. Sice ne každému se může taková myšlenka líbit, ale jsou hřbitovy leckdy mimořádně uspořádané, s krásným okolím, nebo zajímavou historií. A leckdy se do některých hřbitovů vybírá i vstupné. Celkem svéráznou kategorií jsou pak již hřbitovy nepoužívané. A pokud se o takové hřbitovy i někdo stará, jsou leckdy i vyhledávaným turistickým cílem.

Ke hřbitovům, které se už nepoužívají a patří k těm, kam se vyplatí zajít je bezesporu starý hřbitov ve Skorošicích. Jedna z největších vesnic na Žulovsku vznikla někdy kolem poloviny 13. století a jistě mohla mít brzy i své pohřebiště. V minulosti se často pohřbívalo poblíž nějakého svatostánku nebo kaple. Byla-li kaple i na starém hřbitově se můžeme spíš jen domnívat, ačkoliv dochovaná dispozice zhruba oválného tvaru by mohla naznačovat, že v centru pohřebiště něco mohlo stát (ovšem to je čistá spekulace).

Samotný hřbitov přestal být používán někdy koncem 19. století, případně na začátku století 20. Důvody byly prosté, už nestačil. Nový hřbitov vyrostl poměrně poblíž, nějakých 200 m jihozápadně vlastně u stejné cesty jako je ten starý a pěkně umístěný, že to neměli s nebožtíkem daleko do monumentálního kostela sv. Martina. Ten byl ale postaven k tomu starému ještě blíž (tak 50m).

Nový kostel byl postaven po požáru původního po roce 1841. Možná i se stavbou nového kostela vznikla potřeba důstojně vyzdobit centrum stávajícího hřbitova. V podstatě každý křesťanský hřbitov má ve svém středu, nebo na čestném místě nějaký velký kříž. Ten Skorošický je ale přeci jen výjimečný. Už pohled na použitý materiál – mramor, dává tušit, že nejde o tuctovou kamenickou práci. Mramoru (tedy krystalického vápence je ovšem v okolí Žulové (nebo šířeji na Jesenicku dost).

Díky nápisům na podstavci víme, kdo celý kříž zaplatil. Šlo o místní podnikatele, Josefa Latzela (1778–1849) a manželky Magdaleny, rozené Gerlachové (1780–64). Latzelové pocházeli ze Žulové (Frýdberka) ale právě ve Skorošicích rozvinuli své podnikání (původně obchod s přízí a plátnem). Další generace ale podnikaly i v dalších odvětvích (potravinářství, těžba kamene, vápenictví, dřevařství).

Poněkud horší je to s autorstvím sochy. Podle skromného nápisu sice víme, že autorem je nějaký Kutzer (Kutzer fecit). Otázkou je který. Samotná Kalvárie je dílo z let 1847–49, takže v úvahu připadají dva nositelé toho jména. Rod Kutzerů pochází Horního Údolí (Obergrundu) u Cukmantlu (tedy od Zlatých Hor). Kameníci a sochaři to byli skvělí, takže s díly několika generací se setkáváme i jinde mimo Jesenicko, ale i v širších oblastech v okolních částí Slezska a Severní Moravy. V úvahu připadají dva, Bernard (1794–1864) a Cyril (1803–1856, nevlastní bratr). Možná na díle už mohl spolupracovat některý ze synů, ale hlavní dílo provedl některý z výše jmenovaných, protože to už byli mistři svého oboru. Paradoxně není dílo uvedeno v žádném soupisu Kutzerovské tvorby. Šumperský historik Drahomír Polách připisuje dílo přímo Cyrilovi. V té době totiž Bernard trpěl nemocí (zaprášené plíce), tudíž nepracoval s kamenem, ale jako dřevořezbář. A sám Cyril plnil zakázky církevního charakteru i ve svém novém působišti v Lošticích.

Nicméně je známá objednávka Josefa Latzela na hřbitovní kříže právě u Bernarda. Navíc víme že měl být použit kámen z Lipové (Pomezí) na samotný kříž, podstavec z mramoru z Velkých Kunětic. Podle studie pracovnice jesenického muzea je tak možné, že předlohu vytvořil právě Bernard, finálního díla se ujal Cyril.

Celkové dílo se skládá z třístupňového schodiště ve tvaru šestiúhelníku. Na ně navazuje mohutný hranolový podstavec v pseudogotickém provedení. Čelní strana obsahuje latinský nápis: „Consumatum est /Statua haec in/amorem redemtoris/erecta jussu et sumptibus/Josephi Latzel/yusdemque uxoris/Magdalenae/ Anno 1849“.

Na ustupujících bocích podstavce jsou černé kamenné desky se jmény donátorů, z kterých se dá usoudit, že byli původně u kříže zřejmě pohřbeni. Podstavec zakončuje profilovaná římsa. Asi 3 m vysoký kříž je umístěn na stupňovitém zužující soklu. U paty kříže pláče Máří Magdalena. V bolestných pózách po stranách kříže Panna Marie se sepnutýma rukama, Jan Evangelista vzhlíží prosebně k Ukřižovanému.

Ramena kříže jsou ozdobně tvarována, ozdobný tvar má i tabulka s nápisem INRI. Starý hřbitov značnou dobu chátral, spolu s ním i Kalváriue. Kristovi dokonce chyběl hlava. Naštěstí v roce 2009 došlo k úpravě hřbitova a samotného sousoší, které aspiruje do zapsání mezi kulturní památky.