Skřítek – Skřítek

Ačkoliv jsem letmo již sošku Skřítka na Skřítku zmínil v příspěvku o tamním motorestu, dotaz na foto od jedné mladé kamarádky mě přiměl o této ozdůbce Jeseníků přidat pár řádek navíc.

Jak víme, Jeseníky býval obývané většinově německy mluvícími obyvateli a možná že zrovna oni si někde ze svých domovin donesli i nějakou pověst o horském skřítkovi, Berggeistovi. Takový skřítek měl povětšinou za úkol střežit nějaké podzemní poklady, přeneseně hlavně rudy vzácných kovů. A že se jeden z nich objevil i na horském sedle, které odděluje vysokou hradbu Hrubého Jeseníku od poněkud nižší (ale dosti vysoké) Hraběšické hornatiny, není docela náhodou.

Dnes tu sice už žádné důlní dílo neobjevíme, ale blízké i vzdálenější osady si prošly obdobím, kdy se tam něco kutalo, nebo alespoň hledal nějaký ten nerostný zdroj.

To už bychom došli poměrně k zajímavému výčtu, vzpomeňme namátkou o něco vzdálenější Vernířovice, ale bližší Walihloch pod Kamenným vrchem, takřka blízkou tajnou štolu Pod Bílým kamenem, další štolu u Ostrého vrchu, celá hromada důlních děl u Horního Města, Žďárského Potoka aj. …

To už by se dalo usoudit, že na to nemohl jeden skřítek stačit.

Relativně dostupné sedlo využili silniční a železniční stavitelé z Loučné a Sobotína, Kleinové, takže po vybudování kvalitnější silnice vznikla na Skřítku i zájezdní hostinec. To se stalo roku 1847. Zájezdní hostinec tu stál do poválečných let, kdy zanikl. Při studování dobových map zjistíme, že poblíž Skřítku, zhruba tam kde je odbočka na Rabštejn stávala i menší osada Fichtling,která s koncem války taky zmizela. Hostinec se nástupce dočkal až v roce 1966 v souvislosti s rekonstrukcí silnice tehdy již č. 11 (Praha – Ostrava). To už se začala vzmáhat individuální motoristická doprava, turismus, takže o přísun výletníků už nebyla nouze.

Aby parkoviště nebylo zcela bez dozoru, ožil i skřítek, aby se jal nového úkolu.

Skřítka oživil, tedy ztvárnil sochař, ale i malíř a básník Jiří Jílek (1925–1981). Rodák z Prahy studoval gymnázium ale prchl k výtvarnému umění na AVU (1945–50). I ze zdravotních důvodů přesídlil na radu přátel do Jeseníku a usadil se v Sobotíně (odkud na Skřítek není daleko). Zdravotní problémy ho zcela neopustili, poměrně těžce nesl události srpna 68 a dalšího období. Projevilo se to i v jeho tvorbě, mnohá díla nedokončil, jiná jsou poměrně temného ražení. Dá se říci, že Skřítecký Skřítek patří spíš mezi díla veselejší, ač i na jeho tváři (tvářích) najdeme hrozivý pohled.

Soška na čtyřhranném podstavci je cca 1,2 m vysoká, vytvořená patrně z žuly. Skřítek je vlastně bez oděvu, překrývají ho jen vousy či ochlupení, na těle stěží objevíme něco jako ruce (snad ty hrany díla), ale všechno ostatní má čtyřikrát. Ted shora dolů, čtyři oči, čtyři nosy, čtyři břicha (nebo pupky), čtyři nohy, na nich čtyři prsty. Čtyřmi oky se dívá do čtyř světových stran.

Za dobu své existence se stala soška skoro ikonou, podobnou té co je na Králickém Sněžníku. Soška je jinak oblíbeným fotografickým objektem a díky velikosti i neujde dětské všetečnosti.