Slovensko – Chočské vrchy (2): Prosiecka a Kvačianska dolina
Slovensko – Chočské vrchy (2): Prosiecka a Kvačianska dolina (10/2015)
Chočské vrchy nás opět vítají do krásného slunečného dne, den předtím jsme pokořili Veľký Choč a dnes se chystáme projít nejznámějšími krasovými dolinami Chočských vrchů – Prosieckou a Kvačianskou dolinou.
Okruh bude dlouhý 17 km a vynecháme Prosečné – výhledový vrchol mezi těmito dolinami. Jednak by to už bylo více náročné kvůli převýšení, a jednak je tu asi problém, protože při zadání trasy přes Prosečné do slovenských turistických map se v itineráři trasy objeví tato poznámka: "Nepriechodné kvôli početným polomom z mája 2014".
Každá z dolin je na pohled úplně jiná, ale mají stejný geomorfologický původ. Obě vznikly erozním promýváním vápenců povrchovou vodou, Prosiecká dolina potokem Prosiečanka a Kvačianská dolina potokem Kvačianka. Rozdíly mezi těmito dolinami viděny mýma očima jsou tyto:
Prosiecká dolina je turisticky atraktivnější, není úplně zarostená vegetací a jde se přímo soutěskou po jejím dně kolem nebo v korytě potoka. Tato dolina je náročnější na chůzi (úzká stezka ve skále, lávky, řetězy, žebříky). Dolina končí na severu nádhernými loukami na planině Svorad.
Kvačianská dolina je celá zarostená listnatým a smíšeným lesem a jde se procházkou po široké lesní cestě nad dolinou, takže dno soutěsky téměř není vidět. Do této doliny může úplně každý, i rodiny s kočárky. Dolina končí paloukem s rekonstruovanými dřevěnými mlýny Oblazy.
Obě doliny mají statut slovenské národní přírodní rezervace. V minulosti sloužily jako jediné spojnice oblasti Liptova a obcí pod severní stranou Chočských vrchů, které historicky patřily pod Liptov.
Kvůli žebříkům v Prosiecké dolině je lepší procházet dolinou od jihu k severu, tj. začít trasu v Prosieku. Přece jen je lepší žebříky zlézat směrem nahoru. Většina turistů takto i šla, do protisměru jsme potkali jen velmi málo lidí.
Náš okruh tedy začínáme v sobotu v 9 hodin ráno na placeném parkovišti (2 Eura) v Prosieku (640 m n. m.), kde necháváme auto. Máme to "štěstí", že se na cestu do doliny právě vydává polský zájezd, jehož autobus je už zaparkovaný na parkovišti. Musíme zrychlit a předběhnout je. Někteří z účastníků zájezdu mají obuty polobotky, jak do divadla. Tyto lidi již dopředu lituji.
Prosiecká dolina je dlouhá asi 3 km a pro turisty je tu vyznačená modrá trasa. Dolina začíná fantastickou tiesňavou s názvem Vráta. Toto místo těsných skal, které se nad hlavami téměř spojují, by si zasloužilo delší pokochání, ale blíží se ten zájezd, proto jdeme dál. Následují dřevěné lávky a trasa jde střídavě vedle koryta potoka, nad potokem, korytem potoka bez vody a stezkou po skalách.
Potok teče větší část trasy pod povrchem, takže je jeho koryto suché. Do podzemí se dostává na planině Svorad a z podzemí se vynoří až v jižní části doliny. Typický jev pro rozpraskané propustné krasové vápence. V období při mohutném jarním tání mohou být Vráta neprůchodná.
Ve střední části nazvané Polhora se dolina rozšiřuje, ztrácí charakter úzkého kaňonu a stezka opouští koryto potoka. Tady byl zřejmě smrkový les, nyní procházíme mezi uschlými stromy, které leží všude kolem. V místech turistické stezky jsou kmeny rozřezány tak, aby se dalo projít. Zřejmě důsledek zmiňovaného polomu v oblasti v roce 2014.
Asi ve dvou třetinách doliny je krátká odbočka vlevo (cca 300 m) k vodopádu Červené piesky. U odbočky je infotabule, na které jsou dvě fotografie – vodopád s vodou a vodopád bez vody.... my bohužel vidíme vodopád bez vody, takže holou skálu, kde lze podle odstínu kamene vodu jen tušit. Po extrémně suchém létě 2015 se není čemu divit. Vracíme se zpět do hlavní doliny a protijdoucím Slovákům říkám, že uvidí vodopád bez vody. Na to mi odpovídají, že právě kvůli tomu tam jdou, protože vodopád s vodou je k vidění běžně :-)
Za odbočkou k vodopádu začíná nejzajímavější část doliny – úzká soutěska s žebříky a lany, a je třeba zapojit i ruce. Místy trčí ze skály nějaké traverzy a železniční kolejnice. Všichni jsou překvapeni, protože ve skalách by nikdo nic takového nečekal. Někteří turisté špásují, jestli tudy jezdil vlak.
Po návratu domů hledám na internetu. Jedná se o pozůstatky nosných částí mostů, které byly kdysi součástí cesty dolinou. Jednalo se o jednu z nejstarších cest spojujících Oravu s Liptovem. Do vápencových skal byly vytesané otvory, do kterých pak byly napříč umístěny ocelové vzpěry a na nich držely dřevěné mosty. Tak nad strží mohly jezdit dokonce volské povozy s těžkým nákladem. Teprve později postavili cestu přes Kvačianskou dolinu a tuto starou cestu přestali používat. Snažím si to představit...
Z nedávné historie doliny je třeba ještě připomenou smutný příběh, ve kterém figuruje jméno Pavol Andaházy. Tento muž, občan Prosieku, byl milovník Prosiecké doliny, prováděl její geologický průzkum (hledal jeskynní krasový systém). V období před 2. světovou válkou zde vybudoval čtyři stezky, z nichž jedna (dolinou) je turisty používaná dodnes. Andaházy hovořil plynule německy a maďarsky a to se mu asi stalo osudným. Někdo jej udal jako kolaboranta partyzánům a ti jej zajali, mučili a nakonec zastřelili!! Pochovaný je na prosieckém hřbitově. Zachovaly se jeho deníky a mapky, ve kterých popisuje svoje objevy (dnes uloženo ve Slovenskom múzeu ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovském Mikuláši).
Prosiecka dolina ústí na loukách na náhorní plošině Svorad (915 m n. m.). Po loukách se jde dále po modré turistické značce polní cestou směrem na východ k obci Veľká Borová. Je tu krásně. Nikde žádné stavby ani elektrická vedení, jen zelená planina. Na západě vidíme vršek Veľkého Choče a na východě vrcholy Roháčů. Planina Svorad nebyla nikdy zalesněná. V období, kdy padne hustá mlha, anebo jsou zimní fujavice s ostrým větrem, stává se prý neprůchodnou a životu nebezpečnou i pro místní obyvatele. Za slunečného počasí je to naopak idylka.
Dostáváme se k obci Veľké Borové, kde je třeba u zemědělského družstva dávat pozor na značku, která odbočuje vpravo a obchází obec spodem. Tady narazíme na penzion s restaurací, která je narvaná k prasknutí. Jdeme dál po modré směrem ke Kvačianské dolině a kousek za dědinou vidíme ve svahu pro nás velmi zvláštní hřbitov – některé z náhrobků jsou jen tak v trávě "bez hrobu".
Dostáváme se do zalesněné doliny potoka Borovianka, který se ztratil někam do podzemí a jeho nadzemní koryto je suché. V dolině je na skále u stezky kamenný slovenský kříž, který sem byl umístěn v 50-tých letech 20. století a renovovaný v roce 2003. V dolině se napojuje zelená trasa z Prosečného, ale je zarostená trávou a je vidět, že není moc používaná.
A už přicházíme k ústí Kvačianské doliny – do míst zvaných Oblazy (800 m n. m.). Toto pěkné místo je známé díky dřevěným vodním mlýnům, které si tu v 19. století postavily obce ležící pod Chočskými vrchy ze severní strany. Mlýny jsou chráněné jako národní kulturní památka - ukázky slovenského lidového stavitelství.
Původně byly v Kvačianské dolině čtyři mlýny. První zanikl v roce 1913, když ho zničila povodeň. Další pak podpálili ustupující fašisté v roce 1944, jednalo se o tzv. formanskou hospodu. Do současné doby se zachovaly dva mlýny (horní Gejdošovský a dolní Brunčiakovský) a katr na řezání dřeva. Tyto mlýny fungovaly až do roku 1955, kdy byl jejich provoz zastaven.
V horním mlýně pak žila paní Gejdošová až do 70-tých let 20. století. Neobývané objekty dále chátraly. V 80-tých letech 20. století byla zahájena jejich rekonstrukce. Nyní tady přes léto bydlí dobrovolníci a o mlýny se starají. Oba mlýny i katr je možné si zdarma prohlédnout.
Občerstvení tu není provozováno, pouze prodej suvenýrů. Místo je v obležení návštěvníků, především s dětmi. Mají tady i domácí zvířata a mezi nimi jednoho otravného kozla, který smrděl jak cap. A vyžadoval naši svačinu.
Od Oblazů je pak třeba vyjít do kopce na cestu, kde vede červená turistická značka a po ní se pak prochází Kvačianskou dolinou. Zářez doliny je hluboký, zarostený a naspodu vidíme jen místy proužek vody. Potok tu nevtéká pod povrch. Les je krásný, ale bohužel díky němu také není skoro nic vidět.
Dříve se prý chodilo přímo po dně skalní soutěsky, v současné době je však průchod možný pouze po cestě vysoko nad potokem, která není moc záživná. Byla tady vybudována v 50-tých letech 20. století jako spojnice obcí Veľké Borové – Kvačany, nyní je používána pouze jako pěší.
Navíc slunce svítí tak, že nejde na těch málo místech, kde je aspoň nějaký výhled, pořádně nic vyfotit. Tato místa se nazývají Malý a Veľký Roháč. Na Veľkém Roháči je na skále kamenný kříž, ke kterému se dá vyšplhat. Pak byla na trase ještě jedna vyhlídka – momentálně ve výstavbě, v místě zvaném Kobyliny, a dále ukazatel na protější svah, kde je možné vidět na skále kamennou tvář, která má představovat - jak jinak - Jánošíka.
Procházka Kvačianskou dolinou by byla ve stínu stromů příjemná, ale je tu dost lidí jako na promenádě a také dost papírových kapesníků na zemi kolem. Někdo by měl vymyslet naučné tabulky pro ty, kteří takto nechutně "zdobí" turistické stezky, a rozmístit je v turistických oblastech. Možná by se někteří alespoň zamysleli. A to nemyslím pouze v Kvačianské dolině.
Trasu dokončíme po žluté turistické značce, která vede loukami pod lesem od východu k západu a spojuje parkoviště u Kvačian a parkoviště u Prosieku. Místy se jde mimo značku, protože se pastviny rozšířily až těsně k lesu, ale je tu vyšlapaný chodník, tak se při zachování směru ztratit nemůžete.
Tato žlutá turistická značka není ve starých mapách zakreslená, byla vyznačena později. Zpod lesa jsou krásné výhledy na Západní Tatry – Roháče, na široké údolí Liptova, na obec Kvačany a pásmo Nízkých Tater. Konec trasy si zkracujeme napříč pastvinou a procházíme stádem krav, které si nás nevšímají. Na obou parkovištích jsou vylepeny cedulky s mobilním číslem na taxi, kdyby jste už nemohli dojít :-)
Dnešní trasa byla dlouhá necelých 17 km, stoupání 670 m, klesání 670 m. I se zastávkami, svačinami, focením, kocháním a prohlídkou mlýnů nám to celé trvalo 7,5 hodiny. Bez zastavování se to dá projít za 5 hodin, ale o to tady opravdu nejde.
Jednotlivé vzdálenosti: Prosiecká dolina 4 km, Svorad – Oblazy 5 km, Kvačianska dolina 3 km, Kvačany – Prosiek 5 km.
Mapa Prosiecká a Kvačianska dolina na mapy.cz: Prosiecká a Kvačianska dolina (mapy.cz/turisticka)
Mapa Prosiecká a Kvačianska dolina na hiking.sk: Prosiecká a Kvačianska dolina (mapy.hiking.sk)
Mapa Chočských vrchů na mapy.cz: Chočské vrchy (mapy.cz/turisticka)
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda