Dotyk přírody mezi Liptovem a Oravou

Tipy a novinky

foto: Jiří Vašek • Fotografie (7) • Foto: redakce_turistikacz

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

foto: Jiří Vašek

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Oblast Slovenska, doslova na dohled Žiliny, je skutečným rájem pro milovníky přírody. Tamní doliny, česky údolí či snad kaňony zaříznuté do úbočí zelených svahů pohoří jenž nemá souvislý hlavní hřeben, přitom skrývají nejen krásné treky, ale i řadu dalších překvapení.

Jedním z nich je krasová Prosiecká dolina v Chočských vrších, která romantickými skalními útvary konkuruje vyhlášenému slovenskému ráji. Začíná na loukách Svoradu a ústí v blízkosti horské osady Prosiek. Skrz Veľké Borové a kaňon Borovianky jí lze projít až do navazující Kvačianskej doliny a udělat si tak pohodový celodenní výlet. Donedávna to byl těžce dostupný kraj světa pro Čechy vzdálený „světelné roky“. Ale moderní železniční spoje Českých drah (viz: www.cd.cz) vás doslova přenesou z Prahy do Žiliny za pár hodin, kdy lze během cesty relaxovat, pracovat díky zabudovanému wi-fi, nebo už začít ochutnávat slovenskou kuchyni v jídelním voze. Skutečné objevování pak začíná po výstupu z vlaku, kde člověka obklopí zelené vrcholky okolních hor. (viz: www.visitliprov.sk)

Skalní, pohádkový ráj

Dříve do těch míst zabloudili turisté jen omylem, když se ztratili nebo hledali zkratku do vesnice s tradiční lidovou architekturou, do Vlkolínca. Šlo o kout divoký jak zbojníci, partyzáni a banderovci, kteří se vždy ukrývali v jeho lesích. Dnes se můžete obávat snad jen zvědavých medvědů, k příjemné několikakilometrové procházce vyzývají upravená parkoviště i koliby u ústí dolin s nabídkou suvenýrů a typickým občerstvením – zakysanou žinčicou a sýrovými nitěmi. Hned po pár krocích přikryje kvalitně značenou cestu závoj lesa, na jehož koruny se občas vypínají inspirující výhledy nad soutěsky zvané tiesňavy z dřevěných lávek. Zbudovali je dobrovolníci z okolí, a byli to také oni, kdož zpevnili stezky ve stráních nařezanými kulatinami, vztyčili naučné tabule popisující faunu i floru, jakož i historické události, které se těchto míst dotkly. Bezpečné cesty jsou tak vhodné i pro rodiny s dětmi nebo cyklisty na horských kolech, byť ty čeká i nějaké to občasné přenášení. Ale jsou to právě ti nejmenší návštěvníci, kteří většinou nejvíce ocení pohádkově vyhlížející skalní věže, plošiny neobvyklých tvarů i tak zvaná „Vráta“, kolmé kamenné stěny, které vstup do Prosiecké doliny otevírají. Dřevěné žebříky a přírodní prolézačky dovedou turistu až k vodopádu, v jehož monotónním brumendu je skrytá i stálá hrozba – bouřka loni v květnu ho rozdováděla natolik, že metr vysoká přívalová voda brala vše, co bylo kolem... smetla nově postavená přemostění a dno údolí zavalila lavinou nalámaných kmenů.

Návrat ke kořenům

Spoutat potoky Borovianky, Ráztočianky a Hutianky slévající se v říčku Kvačianku, se podařilo až v sousední Kvačanské dolině v náhonech mlýnů Oblazy. Několik chalup se šindelovými střechami dnes opět žije, ale ještě před pár lety byly na jejich místě jen opuštěné, smutné ruiny. Tak zvaný „Brunčiakovský mlyn“ pojmenovaný podle stejnojmenné rodiny zbudovali vesničané na konci 19. století z peněz, které na Slovensko posílali jejich příbuzní z Ameriky. Byť se chtěli vrátit do vlasti, nikdy k tomu nedošlo a pár chalup tak léta obývaly jen tři generace téže rodiny, pouhých dvanáct „duší.“ Jejich život se odehrával v klapavém rytmu vodních koles, jež poháněly mlecí stroje na mouku a propojené koženými pásy dokázaly rozjet i pilu, hoblovku nebo kamenné brusné kotouče. Dobu druhé světové války, kdy okolní lesy ovládl strach z ozbrojených banditů bohužel nahradilo poválečné zaplombování strojů, mlynáři nezávislí na nové společnosti se do mašinerie kolchozů jaksi nehodili... Poslední majitel mlýna navíc tragicky zahynul v lese, a tak zůstala tato oáza poklidu už opuštěná. Až v roce 1980 se našli dobrovolníci, či spíše „blázni“, kteří ve volném čase začali zbořeninu s propadlou střechou a pobořeným mlýnským náhonem opravovat a časem se jim podařilo rozběhnout i 120 let starou katrovou pilu. Dnes se v místě uprostřed lesů v chráněné krajinné oblasti žije téměř jako kdysi... po týdnech se tam střídají lidé, kteří si touží odpočinout do civilizace, vypnout mobily a zapomenout na starosti moderní doby. A vůbec jim nevadí, že bydlí dohromady v jediné malé světničce osvícené zažloutlou elektrikou z dynama poháněného potokem... a spí na peci, která si drží teplo od dopoledne, kdy v ní pekli čerstvě nakynutý chleba. (Viz: www.slovakia.travel)

Text a foto: Jiří Vašek

Poslední aktualizace: 23.6.2017

Dotyk přírody mezi Liptovem a Oravou na mapě