Špindlerův most přes Labe v Roudnici nad Labem

Důležitost spojení Roudnice nad Labem s místy za řekou uznal již biskup Jan IV. z Dražic, který nechal v letech 1333-1336 vystavět kamenný most, který byl prvním mostem přes Labe vůbec, i když podle mne šlo tehdy spíše o spojení Prahy s Litoměřicemi a dále s Německem. Ale citujme ze soudobé zprávy: „Jan biskup vida každodenně, jaká nebezpečenství v Roudnici na řece Labi hrozí, a chtěje jim vhodně předejíti, ustanovil tam most zbudovati, a poněvadž mistrů k stavbě mostu na řece nikde, ani v království Českém, ani v sousedních zemích, ač opětovně jich vyhledával, nalézti nemohl, poslal ke dvoru římskému pro jakéhosi mistra Viléma, stavitele mostu avignonského, ve stavení mostů velmi zkušeného, s kterým biskup, když při dvoře papežském prodléval, mluvil, a jenž mu slíbil, že přijde do Čech most vystavěti, když by k tomu byl požádán. Kterýžto mistr Vilém vida posly a psaní téhož pana biskupa, odříci nemohl a slibu svému chtěje dostáti, vzal k sobě tři jiné dělníky francouzské k dílu tomu potřebné a s posly do Prahy sám čtvrtý přišel. Ti ihned dadouce se do díla mostu první jimku k založení pilíře v řece samé počali a téhož roku 1333, v den sv. Bartoloměje apoštola s velikou slávou prostřed řeky základ položili; a potom ti mistři s jinými na mostě tom pracovali, až dva pilíře a jednu klenbu čili oblouk provedli. To vykonav, roku následujícího řečený mistr Vilém se svými soudruhy od pana biskupa dobře odměněný do vlasti své se navrátil. Pan biskup pak skrze jiné dělníky našeho národa, kteří od oněch úplný návod obdrželi, prací velice nákladnou most ten a kůr sv. Marie tam v Roudnici během roku 1338. 2. října nákladem svým chvalitebně úplně dokonal.“

První jeho zkouškou byla velká povodeň v roce 1342, kdy přežil bez úhony jak velké masy ledu, tak obrovitý tlak vzedmuté vody. Přitom mosty v Praze, ve Würzburgu a částečně v Drážďanech povodně tohoto roku nevydržely. I tak však byl na některých místech poškozen, ale šlo spíše pouze o vizuální poruchy než ty skutečné. Roku 1421 přešel přes most Jan Žižka z Trocnova, když dobyl kopec Kalich u Litoměřic a odtud pokračoval v tažení na Čáslav. V roce 1540 dal na jeho opravu 1 500 kop Karel Dubanský z Duban, jemuž byla téhož roku Roudnice zastavena králem. K další rekonstrukci mostu došlo v roce 1582, před rokem 1587 a v letech 1621-1623 (společně s jezem). Roku 1625 přestál opět velkou povodeň a takových událostí bylo mnohem více, že se zde nedá ani jejich výčet vzhledem k omezenému místu publikovat.

Tato asi 170 m dlouhá a 4,7 m široká stavba (jinde se uvádí, že spolu se zábradlím měla šířku 6,4 m) s 8 oblouky po 18 m tedy přetrvala staletí a teprve roku 1634 byla švédským vojevůdcem Johanem Gustafssonem Banérem pobořena (podle jiných pramenů zbořen v letech 1632-1640 Sasy a Švédy). Pravda je asi taková, že v roce 1631 Sasové spálili všechny jeho dřevěné části a zbytek dokonal o 3 roky později zmíněný Banér. Roku 1636 se hovoří o znovuzřízení prámu a o obnově zadního mostu. Teprve někdy v 60. nebo 70. letech téhož století navrhl stavitel Antonio Porta obnovit zbořený most. K tomu však nedošlo a ani nevíme z jakého důvodu. Nejspíše se panstvo leklo přílišné finanční zátěže, když v téže době investovalo do výstavby Roudnice velké množství peněz. Velmi dlouhou dobu tak čněly z řeky ruiny tohoto mostu, neboť nikdo se nehrnul do výstavby nového, i když dopravně i strategicky velmi důležitého. Teprve roudnický starosta Ervín Špindler se tohoto úkolu zhostil a jeho realizaci protlačil i obecní radou. Bez pomoci státu, země České a okresních činitelů by se mu to však sotva podařilo, přičemž na úplném počátku stálo v roce 1900 prováděné zaměřování řeky kvůli zamýšlenému zřízení zdymadla u Roudnice nad Labem, s nímž přišla komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe. Této věci se totiž chytilo obecní zastupitelstvo, které ji požádalo, aby byl jez se svými pilíři situován a založen tak, aby na nich mohly být postaveny pilíře silničního mostu.

K zahájení jeho stavby došlo v červenci 1906 a ukončena byla až po 4 letech, neboť tento most o 8 pilířích a 7 mostních polích měří od počátku rampy až na konec silničního náspu 1 134,4 m, přičemž železná konstrukce od Pražské mostárny, filiálky první českomoravské továrny na stroje v Praze, má 369,4 m; sypaná rampa na pravém břehu 660 m a zděná rampa (předmostí) na levém břehu 100 m (s dvojicí otvorů o rozpětí 35,4 a 45,5 m nad Poděbradovou, tehdy Šafaříkovou ulicí, a nad železniční tratí). První mostní pole o rozpětí 56,7 m překračuje plavební kanál, další tři o 57,5 m vlastní řečiště a páté vorovou propusť s částí inundačního terénu. Naopak ohledně původní vozovky se prameny rozcházejí. Podle jedněch byla původní štěrkovaná jízdní dráha na žlábkovém podkladu široká 5 m a z obou stran byly na konzolách vyloženy 1,5 m široké dřevěné chodníky. Další prameny hovoří o žulovými kostkami vydlážděné silnici o šířce 6 m a o mozaikových chodnících o šířce 2 m, z čehož vyplývá, že muselo dojít k nějaké změně, a to již v počátcích mostu. Náklady na jeho vybudování se vyšplhaly na 1 260 000 K, přičemž generální projekt mostu kombinovaného se zdymadlem vypracovala technická kancelář komise pro kanalizování Vltavy a Labe, řízená vrchním stavebním radou Ing. Václavem Rubínem a v čele stavební správy stál Ing. Dr. techn. Břetislav Tolman.

Dvojici opěrných zdí zaříznutých do svahu z červenavého litochovického kamene se žulovým soklem a s výzdobou z hořického pískovce navrhl architekt profesor František Sander, když vyšel ze svého původního plánu z roku 1902. Na začátek horní zdi byla vsazena pískovcová deska s básnickým věnováním ("Roudnice - Vlasti! Byť Labe dělilo Tě, Vlasti, v půli, nedílnou zůstaň věků tisíce! Hle, novým poutem z železa a žuly tu spjala Tvoje břehy Roudnice. A tam, kde první most před šesti věky čněl z labských vln, než zlý jej osud stihʼ, most nový z mohutné se zvedá řeky nám ke cti snad, však pro zdar budoucích. 1333-1338. E. Špindler. 1906-1910.") a na konci zdi pak byla situována deska se znakem biskupa Jana IV. z Dražic, jež byla vylovena z trosek starého mostu. Předmostí pak končí domkem pro výběrčího s trojicí syenitových pamětních desek a před ním je situováno 2,5 m široké schodiště o 56 stupních. Na opačné straně přes silnici pak vznikl sloup s alegorickou postavou Čechie, vedle něhož odpočívá český lev, držící znak města. Pod sloup byla uložena pamětní listina, o čemž svědčí žulová deska v chodníku s nápisem: "19 2/10 10", jenž prozrazuje, že most byl svému účelu odevzdán 2. října 1910 za účasti nejvyššího zemského maršálka prince Ferdinanda z Lobkovic, místodržitele království Českého Maxe hraběte Coudenhove a okresního starosty Josefa Kobra. Zprvu byl nazýván pouze jako roudnický železný most, ale u příležitosti sedmdesátin starosty Ervína Špindlera (29. srpna 1843 Choceň - 17. prosince 1918 Roudnice nad Labem) byl v roce 1913 přejmenován na Špindlerův most.

Od té doby se na mostě vybíralo mýto, a to přímo městem. Jeho výše byla vždy stanovena vyhlášením c. k. místodržitelství v Praze a po vzniku ČSR vyhláškou prezidenta zemské správy politické pro Čechy. A jaká byla tehdy jeho výše? V letech 1920-1925 se vybíraly za 1 pěší osobu 4 haléře, za 1 dítě do 10 let v doprovodu rodičů 2 haléře, za 1 osobu s ručním vozíkem 6 haléřů, za 1 osobu s vozíkem taženým psy 10 haléřů, za 1 osobu s kolem 6 haléřů, za 1 osobu s motocyklem 10 haléřů, za 1 ks zapřaženého těžkého dobytčete 35 haléřů, za 1 pár zapřažených těžkých dobytčat 45 haléřů, za 1 ks lehkého dobytčete 20 haléřů, za 1 ks hnaného těžkého dobytčete 25 haléřů a za 1 automobil 100 haléřů čili 1 Kč. Za německé okupace byl jeho stav zanedbáván. Během bombardování města 9. května 1945 měl most to štěstí, že nedošlo k jeho zničení. Stejně tak, že nebyl vyhozen do povětří německými vojáky, jak se dělo jinde. K jeho úplné přestavbě kvůli modernizaci a zlepšení silniční dopravy došlo roku 1955. Tehdy byla od června do 9. listopadu zesílena dělníky z Hutních montáží v Ostravě železná konstrukce (šlo celkem o 480 tun oceli). Zaměstnanci Staveb silnic a železnic naopak zhotovili novou rozšířenou vozovku a na most umístili provizorní zábradlí, aby mohlo být toto přemostění vzhledem k povětrnostním podmínkám uvedeno do provozu 21. prosince 1955 (po několika odkladech). Zbytek prací pak byl dokončen již za plného provozu, tj. počátkem následujícího roku. Jinak se s ním později mnoho nedělo, pokud nepočítáme běžnou údržbu (zmiňme jednodenní uzavření v souvislosti s opravou vozovky novou technikou 13. května 1974) a objevil se tak mnohdy jen ve zprávách černé kroniky, např. když z něj v lednu 1974 spadl tříletý chlapec a v červnu 1975 skočil mladík, který uzavřel sázku s jednou ženou.

Na závěr dodejme, že pro Ústecký kraj byl tento most klíčovým bodem při povodních v roce 2002. Tehdy byl totiž jedinou silniční spojnicí obou břehů Labe po celém kraji (viz https://www.youtube.com/watch?v=c3UfA9AnoDc). V současné době je však v havarijním stavu, protože jeho údržbě nebyla dlouhá desetiletí věnována dostatečná pozornost. Jeho rekonstrukce je tedy nutností. V roce 2017 byla vyhlášena veřejná zakázka na zhotovení projektové dokumentace. Ústecký kraj ale přišel s návrhem, že při opravě bude zvýšena nosnost, což se nelíbilo vedení města. Obyvatelé Roudnice a Vědomic proto sepsali petici, která apelovala na radní Ústeckého kraje, aby své stanovisko přehodnotili a zapracovali do plánů opravy jejich požadavky na zvýšení bezpečnosti při užívání mostu. Následně se roudnickému místostarostovi Ing. Františku Padělkovi a městskému architektu Ing. arch. Janu Drahozalovi podařilo prosadit důležité změny, takže by mělo dojít k rozšíření chodníků, vyznačení piktogramových koridorů pro cyklisty i ke snížení krajem původně plánovaného maximálního zatížení stavby, jež měla původně proběhnout v letech 2019-2020, ale později byl její začátek přesunut na rok 2023 (viz https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/oprava-most-labe-roudnice-20210220.html), ale stále kde nic tu nic.

Špindlerův most přes Labe v Roudnici nad Labem na mapě