Súlov

Nepatrné zbytky zdiva se nachází mezi špatně přístupnými skalami vysokého Roháčského vrchu v Strážovské hornatině. Súľovský hrad, kdysi nazývaný Roháč neměl nikdy větší strategický význam. Byl to malý, pozorovací hrad se značným výškovým rozdílem horní a dolní části, které byly spojeny tunelovou chodbou vytesanou do skály. Sloužil na pozorování cest a jako úkryt cenností okolním zemanům a šlechtě v době vojenských bitev. Zajímavá je nejen poloha, ale i způsob a praktické přizpůsobení stavby přírodním skalním útesům, které byly součástí jeho zdiva a stěn. Ve středověku patřil rodině Sulovských. Roku 1550 jej král Ferdinand I. daroval Sebastianu Sirmienskému, který při obléhání Vídně přeběhl z tureckého vojska na císařskou stranu. Původní majitelé jej však nechtěli vydat a v pozdějších sporech Rafael Podmanický hrad vypálil. Nakonec se přece jen hrad dostal do rukou Sirmienského, který jej nechal obnovit.. Koncem 16. století měla tato rodina i jiná sídla, která obývala, na hradě zůstavaly jen vojenské Stráže. V 18. století byl hrad opuštěn úplně a od té doby se rozpadává.