Šumperk - Dům koželuhů (Kargerův dům, Hönigův dům, dům šumperských osobností)
Turistické cíle • Měšťanský dům
Co se týče „objemu hmoty“ jednotlivých domů na šumperském radničním náměstí, může tento „plácek“ působit až nepatřičně nesourodě. Zřejmě největším z nich – minimálně v severní, nebo přesněji severozápadní, frontě určitě - je měšťanský dům nacházející se na adrese náměstí Míru č.p. 99/19. Většinou bývá popisován jako řadový dům s atikovým patrem a hodnotným neorenesančním průčelím, ale na mnohé asi tato fasáda z let 1886 až 1887 působí spíše (neo)klasicistně.
Méně známou částí historie tohoto domu je fakt, že jej v minulosti obývala řada zajímavých šumperských osobností. V 16. století patřil dům bohatým koželužským mistrům. Tím prvním byl Andreas Barel, kterého poté vystřídal Andreas Karger, městský písař, který se v poslední třetině 16. století výrazně podílel na chodu prosperujícího města. Po bitvě na Bílé hoře dům koupil Fridrich Hauk, žák olomouckých jezuitů v Šumperku nazývaný Zlý duch města. Někdejší purkmistr, následně obviněný z finančních podvodů a vraždy, tenkrát zažíval svůj druhý vrchol a stal se knížecím rychtářem.
Za zmínku jistě stojí také Hans (Johann) Hönig. Zakladatel šumperského muzea zde žil na konci 19. století, kdy na půdě domu ukládal sbírkové předměty a pozdější muzejní exponáty. Poslední dobou se také tento objekt nejčastěji označuje jako dům Johanna Höniga. Je to zřejmě dáno nejen tím, že tento uměnímilovný textilní podnikatel zpracoval první soupis šumperských domů, ale také postavou jeho tchána, který ho k tomu navedl. Tím tchánem nebyl nikdo jiný, než známý architekt Josef Bayer, autor projektu přestavby tohoto domu na konci 19. století.
V každém případě zde před sebou máme dvoupatrový podsklepený dům postavený v období renesance na místě dvou starších středověkých domů, který se i dnes pyšní cennými klenbami v přízemí, historizujícím litinovým zábradlím a pavlačí z 19. století. V šestiosém průčelí je nepřehlédnutelná bosáž členící I. patro, balustrádový balkon nesený třemi volutovými konzolami, parapetní kuželkové balustrády oken II. patra postaveného ve stylu piano nobile nebo pilastry s toskánskými hlavicemi a trojúhelníkovými frontony.
Dvorní průčelí je rozděleno do tří částí a jeho nejvýraznějším prvkem je dvoupatrová dřevěná uzavřená pavlač. Zajímavý je také podélný, lomeně zaklenutý sklep, který je vysekán ve skalnatém podloží a v různých výškových úrovních. V přízemí se nachází jedna místnost s renesanční valenou klenbou, ostatní prostory mají klasicistní pruské placky nebo jsou plochostropé.
Tento dům s hodnotným novorenesančním průčelím byl v květnu roku 1994 zařazen mezi naše chráněné kulturní památky. Od září roku 1995 je také součástí šumperské městské památkové zóny.