Šumperk – dům Staré papírnice

Jsou domy, které upoutají na první pohled svou nápaditou krásou, i ty, které se pyšní spíše dlouhou a zajímavou historií. A pak ještě „pár jednotlivců“ spojovaných s nějakou legendou nebo neobvyklým příběhem. Šumperský dvoupatrový řadový dům, nacházející se na adrese Starobranská 6, patří právě do té třetí kategorie. Minimálně převážně ...

A jedná se o příběh, z kterého by dnes nejen Hollywood jistě vytěžil kasovní trhák plný hvězd záře nejvyššího stupně (nebo alespoň někdejších hvězd zašlé slávy, které by si potřebovaly ke svému důchodu něco málo přivydělat). A byl by to historický velkofilm odehrávající se v II. polovině 17. století.

Právě v této době totiž dům obývala Anna Weillemannová, které se přezdívalo Stará papírnice ... i když taková Černá vdova by jí možná slušela více. Vždyť Anna za svůj život pochovala celkem tři manžely, z nichž ten druhý provozoval městskou papírnu a „zajistil“ tak Anně její přezdívku. Po jeho smrti se Anna vdala potřetí, ale i tento manžel ji velmi brzy navždy opustil. Anička však měla smůlu, protože v té době přišla doba čarodějnických procesů a trojnásobná vdova rychle upoutala pozornost inkvizičního tribunálu vedeného Jindřichem Františkem Bobligem z Edelstadtu. Stará papírnice byla shledána čarodějnicí a v létě roku 1685 skončila na popravišti (je však docela pravděpodobné, že hlavním důvodem byly časté návštěvy děkana Lautnera v jejím domě).

Kromě příběhu domu bychom také měli zmínit alespoň pár základních informací o jeho historii a podobě. Jedná se o dvoupatrový činžovní či měšťanský dům, který si prošel obdobím renesance (vznikl nejpozději na konci 16. století) i baroka (přestavba v polovině 18. století), aby mu nakonec vtiskl jeho podobu klasicismus (průčelí z počátku 19. století). V letech 1882 až 1884 získal dům II. patro.

Současný dům je řadový, postavený na obdélném půdoryse a jeho uliční průčelí dělí pilastry ukončené kompozitními hlavicemi na tři pole, přičemž střední pilastry jsou zdvojené. Krajní pole mají dvě okenní osy, prostřední osu jednu. Celé přízemí zabírají výklady, okna obou pater lemuje profilovaná šambrána a nad nimi je odsazená profilovaná suprafenestra. Ve II. patře můžeme navíc vidět vložená pole s bohatým štukovým ornamentem.

Součástí dvorní fasády je klozetový přístavek, původně přístupný z pavlačí obou pater (v té horní, dřevěné, se dodnes dochovalo původní litinové, složitě tvarované, zábradlí. Vnitřní prostory jsou plochostropé nebo mají segmentové klenby. Výjimkou je valeně sklenutá místnost se třemi páry lunet, která byla ve 20. století rozdělená příčkou. Hlavní sklepní místnost má valenou klenbu z lomového kamene, kterou ovšem, bohužel, většinově zakrývají železobetonové desky (statické zajištění ze 70. let minulého století).

Původně se jednalo o dva středověké domy, které byly později spojeny do jednoho velkého právovárečného domu. Tento dům pak byl – o několik století později a coby architektonicky i urbanisticky hodnotná součást zástavby města dokládající dlouhodobý složitý vývoj měšťanského domu - zařazen v květnu roku 1994 mezi naše chráněné kulturní památky. Od září roku 1995 je také součástí šumperské městské památkové zóny.