Šumperk – dům vdovy Emmerové

Kdo zavítal do severomoravského Šumperka vlakem (případně autobusem, nebo jinou podobnou dopravou) mohl se cestou do centra města nachomýtnout k informačním tabulkám i většímu centrálnímu plánu (kousek od toho nádraží), kde se dozvěděl, že Šumperku se v dobách před sto lety (a více) mohlo říkat malá Vídeň.

To pojmenování se odvíjí od četných výstavných budov, které v městě vznikly díky movitým majitelům zdejších podniků a fabrik. A to zejména těch textilních. Možnou příčinou byl i fakt, že Mährische Schönberg (tedy Moravský Krásný kopec) bylo město s drtivou převahou německy mluvících obyvatel a ti si vyhledávali autory a projektanty v místech, kde se mluvilo podobně a kde hlavně byla dostatečná koncentrace prověřených architektů, kteří se už tehdy sdružovali do větších firem a ateliérů. Celkem logicky to tak nemusel být už dosti jazykově neuspořádaný Olomouc (ovšem rovněž hodně německý), nabízí se skoro německé Brno, ale to už je kousek do Vídně, takže rovnou do hlavního města.

V Šumperku působilo skutečně dosti architektů a projektantů spojených s hlavním městem monarchie.

Jedním z výrazných představitelů byl Georg Berger (1856–1930). Pomyslné dveře do Šumperka si otevřel zřejmě realizací návrhu úpravy severní strany radnice v Olomouci. Podoba průčelí sice vbudila odpor (hlavně u památkářů), ale konšelům se zřejmě líbila a líbila se i šumperanům. A to tak, že zde pojal za svou druhou ženu místní rodačku Eddu Pawlikovou. A postavil toho tolik, že poblíž centra můžeme na jeho tvorbu narazit skoro na každém rohu. Jedním z těch rohů je např. nárožní budova na Rooseveltově ulici, původně hotel Seifert, později Moravan. Další výrazný roh je na dnešní Hlavní třídě (Schillergasse), původně Německý spolkový dům, dnes Severomoravské (covidově nehrající) divadlo. Ten největší „roh“ je ale viditelný i z širokého okolí. Tím je budova nové radnice, kterou navrhl společně s dalším vídeňákem, Ludwigem Schönem. Stavba radnice byla spojena s architektonickou soutěží, kde kupodivu Berger-Schönův návrh obsadil až páté místo, ale…

Nebudeme spekulovat. Kousek Bergrova návrhu můžeme vidět na evangelickém kostel (poblíž hotelu Grand), kde navrhl novogotickou věž. Menší realizace jsou rozesety po vilových čtvrtích města.

Poměrně zajímavou stavbou, kterou Berger navrhl můžeme vidět v ulici Starobranské. Budova poněkud zaniká vedle zdobnějších novorenesančních fasád okolních staveb. Možná i díky šedému odstínu fasády. Dům nechala vystavět Laura Emmerová, vdova po knihkupci Josefu Emmerovi. Průčelí dominuje zdobný štít s barokními až rokokovými motivy pod volutově zprohýbaným štítem, který spíš odkazuje k neorenesanci. V přízemní části domu byly vždy prodejní prostory (kdysi knihkupectví, v současnosti oděvy).

V prvním patře mezi okny přitahuje pozornost reliéf s portrétem filozofa Francise Bacoona s nápisem Wiesen ist Macht (Vědění je moc). Drobný nápis vpravo prozrazuje, že stavbu Bergr navrhl v roce 1925. Stavbu realizovala firma místního stavitele Viléma Krejčího (ne všechna jména musí být germánská). Zajímavý je nakonec i materiál použitý na omítku, jde o tzv. Umělý kámen, což je vlastně hmota s vysokým podílem cementu. Cementová omítka je např. k vidění na nedávno rekonstruované radnice (světlý škrábaný břizolit), břizolit dosáhl určité popularity, až vedoucí k odpornosti hlavně v poválečném období socialistické výstavby.