Šumperk – Kde stávala šatlava

Jako obyvatel největšího města severozápadní Moravy, tady Šumperka mě poněkud mrzí, že jednou z hlavních atrakcí, na kterou se u nás lákají turisté a návštěvníci jsou čarodějnice. Přesněji řečeno patrně nejtemnější část dějin města, kdy v letech 1679-96 ztratilo nesmyslně svůj život 52 obyvatel samotného města a jeho okolí (např. Frankštátu, dnešního Nového Malína). Když přidáme jeden rok před tím (1678) a dalších 38 popravených z žerotínského panství Velké Losiny, už to dělá hezké číslo. Není třeba snižovat tragičnost tím, že o něco dříve na Frývaldovsku (Jesenicku) těch odsouzených bylo na 250.

V podstatě i jediná oběť nespravedlivě odsouzená je strašlivá. Ani to nemůže omlouvat, že vlastně tehdejší soudci nešťastníky soudili v souladu s tehdejšími zákony a ve víře, že činí správně, jak jim káže Bůh, nebo aspoň víra v něj. Nakonec i tehdy se našlo několik rozumných lidí, kteří na nesmyslnost tohoto řádění poukázali. Bohužel byli umlčeni, ti šťastlivější někam utekli, méně šťastní (děkan Lautner) byli taky sprovozeni ze světa.

Na těchto událostech nakonec můžeme vidět, kam vede slepá víra a nekontrolovatelná moc. Vždyť druhá polovina 17. století (byť po úděsné 30-tileté válce) byla již dobou rozkvětu věd přírodních (i humanitních), kdy i v Evropě zřejmě dávno věděli, že žádné čáry neexistují.

Nicméně i z relativně nedávné historie víme, že lidstvo se nedokáže ze svých chyb poučit a jakmile se komukoliv dostane příděl nekontrolované moci, prvotní, byť i „ušlechtilé“ pohnůtky vedou nakonec k strašným činům.

Obětem procesů v Šumperku je takto věnována expozice v tzv. Geschaderově domě. Není to však jediná, byť hlavní připomínka neblahých událostí. Městem prochází tzv. Čarodějnická cyklotrasa od Zlatých Hor do Mohelnice. Jednotlivá zastavení trasy jsou doprovázena různými připomínkami svázanými s místy, které se procesům vztahovaly. V samotném městě tak mimo zmíněné expozice se připomíná místo, kde byly nešťastnice i nešťastníci popravováni (u bývalé Sanatorky). Další zastávkou je pak místo bývalé městské šatlavy. Ta bývala v místě styku dnešních uliček Černohorské a Hanácké nedaleko středu města u náměstí (Míru). Dům s vězením už dávno neexistuje, ale jaké asi byly v celách podmínky si můžeme zevrubně udělat dojem právě ve výše zmíněné expozici. Místo vězení je připomínané pamětní deskou na novějším soukromém domě. I po zániku původní zástavby ale zůstává místo poněkud tajemné i díky nedalekému průchodu k dnešní Lužickosrbské ulici.