Šumperk – Sady Bohuslava Martinů

Sady nebo park, nesoucí jméno Bohuslava Martinů, jsou jedním z mnoha důkazů, že okresní Město Šumperk, ležící v podhůří Jeseníků, by se i dnes mohlo hrdě dožadovat titulu „Město zeleně“. Na nedostatek různých parků, parčíků i stromů a travnatých ploch mezi panelovými domy si místní obyvatelé opravdu stěžovat nemohou. Navíc se v tomto případě jedná o park nejmladší (nebo alespoň jeden z nejmladších) a díky jeho poloze je i parkem, kterým procházím určitě nejčastěji. Svého času se jednalo o prostor bezejmenný, jenom jeho spodní části, kde se dnes nachází hřiště pro míčové hry, se říkalo „Údolíčko“.

Park se nachazí v severozápadní části města, mezi ulicemi Jiřího z Poděbrad a gen. Svobody. Byl oficiálně založen až v roce 1990, i když již v dobách totalitních, kdy v blízkých kasárnách sídlila vojska někdejší asrmády osvoboditelky, měly sady v podstatě naprosto stejnou podobu, jako v momentu svého „vzniku“. Jenom jsme to tenkrát ještě nevěděli, a proto jsme byli poučení. I tak asi většina místních ani netuší, že když prochází parkem „mezi Kauflandem a kasárnami“, tak "šlapou chodník" vlastně v Sadech Bohuslava Martinů.

Původně tato parková plocha vznikla na místě bývalé Cihelny jako výsledek biologické rekultivace bývalé skládky. Park se tehdy jmenoval Mondscheinpark, a to podle ulice, která tudy vedla. Park byl vždy využíván především jako dětské hřiště a místní „kopeček“ byl odjakživa rájem nejmenších sáříkařů a bobistů z okolních domů a sídlišť. Stačilo vždy prvních pár sněhových vloček. A když jsme už u toho počasí: Sady Bohuslava Martinů mají ještě jednu zvláštnost. Ve spodní části parku stojí mohutný solitér, který vždy jako první signalizuje blížící se podzim. Kompletně během pár dní padá, i když ostatním stromům teprve žloutne listí. V té chvíli vypadá opravdu jako těžce nemocný stařec, určený k „podpílení“. Na jaře následujícího roku však kolemjdoucí opět zdraví svou bujnou zelenou „kšticí“.

Pro podobu tohoto parku je charakteristická zejména rozsáhlá zatravněná plocha a také relativně velká terénní členitostí. Z dřevin zde byla vždy nejvíce zastoupena bříza bělokorá a Smrk omorika. Břízy se však místním radním něčím neznámým silně znelíbily, a tak byly v uplynulých několika málo - asi dvou - letech takřka vymýceny Krmítka pro ptáky, umístěná na znetvořených kmenech bříz, uříznutých přibližně ve výšce 1,5 metru nad zemí, jsou opravdu jen pro silné žaludky, nemluvě o tom, že i ta krmítka už z pahýlů stromů zmizela. Přesto je třeba přiznat, že rekonstrukce parku byla jinak koncipována moderně a vkusně současně.

Boj města s bezdomovci, kteří park svého času téměř zcela obsadili, dopadl úspěšně pro běžné občany Šumperka, takže pěkné dětské hřiště dnes skutečně slouží těm nejmenším a ani jeho okolí již není spíše skladištěm exkrementů a rozbitých lahví. Poblíž parku najdete chátrající historickou budovu první manšestrové manufaktury z roku 1785 a na opačné straně se nad parkem nachází neslavně slavné šumperské legendy, Sanatorka a Kotel.