Šumperk – Starobranská ulice

Každé středověké město mělo nějakou významnou ulici, která sloužila jako slavnostní promenáda při návštěvách významných osobností, při různých slavnostech a nakonec i jako nejpohodlnější přístup do samotného centra města. V případě Šumperka, nebo původně Schönberga (Mährische = Moravského = Krásného vršku) to zcela nepochybně byla dnešní Starobranská ulice.

Původní název ulice Dlouhá naznačuje že v jádru středověkého města vlastně byla skoro nejdelší a navíc ve středověku asi jedinou vstupní komunikací do města. Název ulice je odvozen od hlavní městské brány. Ta byla součástí městského opevnění, které ovšem vznikalo postupně a hotové bylo zřejmě až někdy na počátku 16. století, tedy minimálně 250 let po možném založení města. Zřejmě tehdy byla postavena i druhá městská brána v prostoru dnešní Lužickosrbské ulice tedy ze severního směru od dnešního náměstí Republiky. K jižní a východní straně města sice přiléhaly objekty kláštera a hradu (později zámku), ty ale byla od města stavebně odděleny.

Současné číslování ulice je vedeno shora dolů, tedy od náměstí Míru (radnice) k původnímu předměstí, dnes ovšem do pevné součástí městského centra. Starobranská ulice ústí na obdélníkové náměstí v jeho nejsevernějším rohu a vstupu dominuje z pohledu vpravo honosní barokní dům s číslem popisným 324, adresně náměstí Míru 22. Dům má středověké jádro a poslední vzhledové úpravy proběhly kolem roku 1850, nepočítáme-li novodobé opravy, které respektují historický vývoj stavby. V klenutém přízemí jsou obchodní prostory.

Zleva vstup střeží měšťanský dům s adresou Polská 5 (č.p. 20). Název uličky připomíná kolmou uličku skrytou za vstupem na náměstí. V pozdním středověku sloužil jako ubytovací dům, „hotel“, býval tu údajně vyhlášený hostinec U slunce, dnes jsou zde obchodní prostory, horní patra též byty. To už jsme z náměstí venku a konečně vstupujeme do ulice. Do roku 1945 nesla ulice název Terschova. Fridrich Tersch byl významným měšťanem, starostu a podnikatelem a jeho dům cestou objevíme.

P levé straně máme patrový dům na obdélníkovém půdorysu a nese adresní číslo 1, tedy první číslování Starobranské ulice (vlevo lichá, vpravo sudá). Pravou stranu stále tvoří mohutný palácový dům z náměstí. Dům č. 1 má zřejmě středověké základy, vzhled novorenesanční z konce 19. století a značně omšelý již dlouho čeká na opravu. Následuje proluka, kde tedy chybí číslo 3.

První sudé číslo nese až nárožní dům u uličky Úzká. Základy domu s honosným průčelím spadají do renesančního období. Efektní novorenesanční průčelí spadá do roku 1890. Naproti dům Starobranská č. 5 je zmíněný Terschův dům. Původně dva středověké domy koupili Terschové konce 18. století. Dnešní podoba spadá do roku 1886. Další protější dů. č. 4 má jasně středověkou dispozici, doku 1862 přibylo patro a neorenesanční fasáda. Číslo 6 má renesanční původ v 18. století prošel výraznější barokní úpravou, což nakonec dokládá i fasáda. Protější stavba domu s číslem 7 by asi nebyla příliš zajímavá. Je novější na starých základech, ovšem přízemí ukrývá skvěle vybavený dům domácích a řemeslných potřeb, protože žádné Obi v Šumperku nemáme.

Protější dům č. 8 je opět renesanční s klasicistní přestavbou v 19. století, roku 1859 asi přibylo patro a jde o dům s památkovou ochranou. Na rohu, kde odbočuje Hradební ulička stojí od nepaměti obchod s klenoty, podle vzhledu a stavbu novější. Hned naproti s číslem 10 rohový dům z úzkým průčelím a delší boční fasádou. V klenutém přízemí jsou obchodní prostory. Býval tu kdysi vyhledávaný „Mladý technik“, po 90. letech následovala vleklá oprava, vlastně nedávno dokončená. Obdivovat se dá skvěle vyvedená vstupní mříž.

Naproti máme číslo 11. Číslo popisné 44 prozrazuje středověký základ stavby. V 19. století přestavěný na pavlačový činžák. V reálném socialismu v přízemí na své doby velkolepá samoobsluha, jedna z místních prvních, „Velkoška“ byla vybavena i pultovými lahůdkami a cukrárnou. Dnes vietnamská všehochuť.

Tady na této straně nic zajímavého nenásleduje, takže raději protější čísla 12 a 14, což jsou patrové domy z 18. století, č. 14 upraveno koncem 19. století a fasádu zdobí lasturové štuky.

To nezajímavé na liché straně tvoří v 80. letech 20. století postavený objekt původně Domu služeb, kde se měly soustředit různé provozy výrobních družstev (kadeřníci, holiči, fotografové atd). To se zcela nepovedlo a dnes většinu objektu okupuje Úřad práce, číslováno 17, 19. Oblouček na nároží domu navozuje fakt, že tu bývalo poslední šumperské podloubí, které defakto připomínalo fakt, že právě tady někde stála přes ulici Stará brána. K té téměř přiléhal rohový dům č. 16. Stavba je zřejmě až z 19. století novorenesanční. Dlouho dobu tu býval obchod Sklo-porcelán, dnes móda. Sklo se ale přestěhovalo (aspoň nápisem) do sousední 18, tam zřejmě probíhala hradební zeď a možná jde o druhou věž brány. Hradby a brány byly odstraněny po roce 1860.

Teď už jsme vlastně v původním předměstí. Krátká ulice se jmenovala před rokem 1945 Alttorgasse, takže tady vlastně název Starobranská sedí. Na liché straně jde jeden novější měšťanský dům s učencem na fasádě a řadový neorenesanční dům, oboje nese číslo 23, takže stavebně (parcelově) jde zřejmě o jeden objekt. Protější velkolepý dům č. 20 je jedním z mnoha Oberleitnerových paláců (významní podnikatelé), které ve městě stojí. Klasicistní budova z roku 1840 se pyšní průčelími s lodžiemi a dórskými sloupy.

Než dojedeme na konec ulice, ještě mineme velkolepý obytný dům na sudé straně a vlevo na nárožní patrový dům, které jsou již adresovány k přilehlé třídě Svobody. Celá Starobranská ulice je součástí pěší zóny, která tady pokračuje k náměstí Svobody a na Hlavní třídu.