Sv. Jan pod Skalou

Obec se nachází necelých 5 km východně od Berouna a rozkládá se prakticky mezi skalami u břehu potoka Loděnice, který se později vlévá do Berounky. Patří mezi nejzajímavější turistické lokality okresu Beroun. Nejkrásnější ve Svatém Janu je vápencová Svatojánská skalní stěna s vysokým křížem, která se vypíná do výšky 210 m nad okolní terén a dominuje tak celému okolí. Na území žije 140 obyvatel.

Atraktivnost tohoto krásného místa přiměla již v minulosti k vytvoření první, nejstarší značené turistické cesty v Čechách - cesty Vojty Náprstka Beroun - Sv. Jan - Karlštejn

Svatý Jan pod Skalou je jednou z nejmalebnějších obcí Národní přírodní rezervace Český kras.

První zmínka o tomto místě je z konce 9. století, kdy se zde podle legendy v jeskyni pod mohutnou skalní stěnou usadil první český křesťanský poustevník Ivan, později zde uctívaný jako svatý. Žil ve zdejších jeskyních, které jsou v tomto místě dodnes zachovány. Ivan byl synem slovanského knížete Gostimila. Vzdal se světského života a uchýlil se do samoty, kde žil 42 let. Když po čase přišel až do zdejšího údolí, zalíbilo se mu tady a rozhodl se, že zde zůstane. Bůh mu seslal laň, aby ho živila svým mlékem. V jeskyni ho však pokoušeli zlí duchové a tak se rozhodl odtud odejít. Při odchodu se mu na návrší pod skálou zjevil sv. Jan Křtitel. Předal mu dřevěný křížek, kterým Ivan zlé démony ze své jeskyně vypudil. Legenda dále vypráví o setkání poustevníka Ivana s českým knížetem a vládcem Bořivojem. Bořivoj při štvanici na medvěda postřelil Ivanovu laň. Poraněná laň dovedla knížete až před Ivanovu jeskyni. Bořivoj tak nalezl Ivana a bylo mu velmi líto, že mu zabil jeho laň živitelku. Pozval tedy Ivana na svůj nedaleký hrad Tetín a nabídl mu, aby tam s ním pobýval. Ivan však nechtěl a vrátil se do své samoty. Před svou smrtí sdělil knížeti poselství od sv. Jana Křtitele: „Tobě poručil Bůh po sv. Janu Křtiteli, abys po mé smrti toto místo vysvětil za kostel ke cti Panny Marie a sv. Kříže, ale sv. Jana Křtitele máš nazvati patronem.“ Podle legendy zde po Ivanově smrti opravdu nechal postavit kníže Bořivoj kapličku.

První písemná zmínka je v listině českého krále Přemysla Otakara I. z r.1205. Podle této listiny Ivanovu jeskyni s poustevnu, hrobem a kaplí získal Ostrovský benediktinský klášter roku 1037 od českého knížete Břetislava I.

Roku 1310 zde bylo založeno probošství a majetek kláštera byl v této době významně rozmnožen. Roku 1420 byl mateřský klášter benediktinů na Ostrově dobyt husitskými vojsky a zničen. Přeživší mniši se přesunuli do Sv. Jana, tehdy nazývaného „Svatý Ivan ve skalách“. Od roku 1517 se již datuje definitivní přesídlení mnichů z Ostrova do Svatojánského kláštera. Roku 1584 zde byly znovu nalezeny a vyzvednuty po staletí pečlivě ukrývané ostatky sv. Ivana. Od této chvíle zde započala tradice slavných svatojánských poutí.

Úcta k Ivanovi se šířila do dalekého okolí a význam tohoto místa vzrůstal. R. 1661 zde byl na místě starého kostela vystavěn nový, velký raně barokní kostel sv. Jana Křtitele s bohatou vnitřní výzdobou., jehož projekt vypracoval italský stavitel Carlo Lurago. Uprostřed kostela stojí náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna schránka se světcovými ostatky. V části skalního kostela je zachována jeskyně, ve které podle legendy žil a byl pochován v 9. století poustevník Ivan. Hned vedle kostela, pod oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá silný pramen léčivé vody, Pramen svatého Ivana.

Mohutná kamenná stavba však byla postavena na měkkém a vlhkém podloží bývalého potoka, což způsobilo záhy sesedání stavby a rozpukání zdiva a klenby. V r. 1711 kostel přestavěl Krištof Dienzenhofer. Bohužel i v současné době je stav kostela kritický. Kostel se dále sesedá a praská.

Další budovy bývalého benediktinského kláštera byly stavěny postupně od r. 1661 až do r. 1726. Úplně byl klášter dostavěn roku 1731 opatem Koterovským vnějšími úpravami na přední straně kláštera, které se zachovaly do dnešního dne. Klášter byl zanedlouho zrušen císařem Josefem II. a majetek rozprodán v dražbě.

Zadní část kláštera byla pak využívána k průmyslové výrobě (koželužna, přádelna, papírna), vždy bez valného ekonomického úspěchu. V letech 1904 - 1912 bývalá budova kláštera fungovala jako moderně vybavené lázně. V r. 1949 se objektu zmocnila nastupující komunistická vláda a zřídila zde tábor nucených prací, v letech 1951-55 dokonce věznici. Pak zde byla téměř 30 let policejní škola ministerstva vnitra pro výchovu nových příslušníků Komunistické státní policie (STB). Od r. 1985 byla budova využívána jako archiv ministerstva vnitra.

V roce 1994 byl klášter navrácen církvi a byla zde zřízena Vyšší odborná pedagogická škola. Významnými místnostmi kláštera jsou refektář a prelatura. Na hlavní klášterní chodbě je umístěna socha sv. Jiří. Na dvoře konventu stojí socha sv. Ivana, která dříve stávala v polích.

Pod dominantní skálou převyšující úroveň návsi o 159 metrů najdete na táhlém nižším skalním hřbetu kapli Povýšení svatého Kříže (někde je uváděno kapli sv. Kříže), podle které procházíte, pokud chcete dojít k místu, kde se nad městem tyčí dřevěný kříž. K tomuto výletu je samostatná trasa.

Podle pověsti kaple stojí právě na místě, kde došlo k setkání sv. Jana Křtitele s poustevníkem Ivanem, na místě, kde světec daroval Ivanovi dřevěný kříž k vymítání zlých duchů. Roku 1602 zde nechal polní maršál Heřman Kryštof Russworm (generál vojsk císaře Rudolfa II.) postavit z červeného mramoru kamenný kříž a po jeho stranách sochy sv. Ivana a sv. Jana Křtitele. V roce 1714 nechal zdejší opat Koterovský zbudovat nad tímto sousoším kapli. V roce 1997 byla kaple i sousoší zrestaurováno Svatojánskou nadací.

Na svatojánském hřbitově stojí překrásná kaple sv. Maxmiliána postavená v novogotickém slohu stavitelem Grüberem z Mnichova. Bernard Grüber byl profesorem architektury na Karlově univerzitě v Praze. Zakladatelem kaple byl Maxmilián Berger, někdejší majitel budovy zrušeného svatojánského kláštera. Kaple byla postavena v letech 1847-49 jako hrobka rodiny Bergerových. Nákladem obce za vydatné pomoci státu byla v sedmdesátých letech provedena generální oprava kaple.

Na návsi stávalo starobylé kamenné Mariánské sousoší (Panna Marie, sv. Ivan a sv. Jana Křtitel). Z těchto tří postav se nám dochovala pouze socha sv. Jana, obnovená kolem roku 1950.