Loading...
Svatojánský hřbitov, nacházející se v centru Českého krasu, je místem nesmírně romantickým i tajemně a temně krásným, o čemž by mohli vyprávět také mnozí naši filmaři, kteří si jej velmi oblíbili. Navíc se zde nachází několik velmi kvalitních náhrobků, z nichž musíme zmínit alespoň náhrobek Karla Bergera s vysoce ceněnou pískovcovou sochou anděla od Franze Wurzela. Smutně zaujme i hrob malé Helgy Stránské, která zemřela v den svých šestých narozenin.
Je proto dosti nespravedlivé, že se v souvislosti s tímto hřbitovem téměř vždy zmiňuje pouze dominantní hřbitovní kaple sv. Maxmiliána. Navíc je to hlavně impozantní rodová hrobka Bergerů. Což ovšem neznamená, že by tato neogotická, přísně souměrná, stavba mnichovského architekta Bernarda Gruebra z poloviny 19. století neměla své nezpochybnitelné kouzlo. Však je také považována za jednu z nejkrásnějších neogotických staveb u nás a současně také za jeden z prvních neogotických objektů ve středočeském regionu.
Kaple z roku 1849 je postavena v čistém neogotickém slohu, je zdobena mnoha kamennými prvky a její součástí je průčelní portikus. V horní části se nachází kaple, ve spodní pak krypta s hrobkou, kde jsou pohřbeni členové rodiny Bergerů, a to: hraběnka Walburga z Lacknerů, její manžel a majitel zdejšího panství dr. Maxmilián Berger (předseda spolku pro postavení Národního divadla v Praze), jeho druhá manželka Kateřina Bergerová a jejich synové Štěpán Emanuel (významný český archeolog) a Vilém. Před vchodem do hrobky je umístěna zmíněná socha anděla s náhrobkem Karla Bergera (+1875), který nemohl být pohřben v kapli, protože spáchal sebevraždu.
Částečně do svahu zapuštěná kaple je přístupná po monumentálním schodišti a její vstupní průčelí je pojato velmi dekorativně. Samotný hřbitov je vymezen ohradní zdí s hrubou omítkou a bránou v jihozápadní části (a v ose kaple). V jižním nároží hřbitova se nachází obdélná márnice. Hrobka a pozemky hřbitovního areálu jsou památkově chráněny, ohradní zeď s branou, márnice a náhrobky nikoliv.