Szabóova skala

Zajímavý geologický výtvor na středním Pohroní může být příjemnou zastávkou při návštěvě tohoto regiónu.

Hliník nad Hronom je starobylá vesnice na středním toku Hrona. Vzhledem k tomu, že na dohled jsou komíny velkého podniku, ve kterém se už od 50. let z importovaného bauxitu vyrábí hliník, člověk by se mohl domnívat, že dědina vyrostla jen nedávno v souvislosti s rozvojem průmyslu. Opak je však pravdou. Hliník se po prvé vzpomíná už v r. 1075 jako majetek benediktinského opatství v dnešním Hronském Beňadiku ajejí název zřejmě souvisí s hlínou. V dlouhé a bohaté historii Hliníku však nevynikají hrnčíři, ale jiní řemeslníci, Hliník byl významným střediskem kameníků vyrábějících mlýnská kolesa, které na vorech dopravovali dole Hronem a Dunajem až do Budapešti.

Kalvárie uprostřed obce i jiné sochy jsou vytvořeny z ryolitu, kamene, který měli hlinickí kameníci po ruce. Stačilo jim zajít snad kilometr do ústí Sklenoteplické doliny, kterou říčka Teplica přivádí vody ze Štiavnických vrchů, a nalámat si ho dle potřeby. Dodnes tam vidíme velký ryolitový lom.

Z ryolitu je i Szabóova skála (363 m n. m.), kterou vám nabízím jako tip na krátkou zastávku při cestovaní tímto regionem. Loni si obyvatelé Hliníka i sousední Bzenice vydechli, protože byla uvedena do provozu nová rychlostní komunikace mimo lidská sídliště. Z Hliníka ještě zajedeme asi kilometr do sousední Lehôtky pod Brehmi. Z ní nás na Szabóovu skálu povedou žluté turistické značky. Výstup to není nároční a za půl hodiny ho hravě zvládnou i děti. Samozřejmě, až s nimi vyjdeme z lesa na vrchol skály ke kříži, musíme zvýšit pozornost, protože zde hrozí nebezpečí pádu do hlubin pod kolmou skálou.

Jako jsem už uvedl, Szabóova skála je budována ryolitem, horninou sopečného původu, která se dostala na povrch z magmatických hlubin Země před milióny let v mladších třetihorách, v páté, předposlední fáze vulkanizmu v středoslovenské oblasti. Ryolit se využívá jako stavební a dlažební kámen. Na okrajích ryolitového lávového proudu se žhavá masa ochlazovala rychleji (pravděpodobně v jezerním prostředí) a došlo tam k tvorbě perlitu - vulkanického skla. Velký lom na perlit se rozkládá na strání nad domy Lehôtky a tato surovina je technicky zajímavá především pro své izolační vlastnosti.

Skála, vypínající se kolem 50 - 100 m nad nivu Hrona, nese jméno uherského mineraloga, petrografa, chemika a hydrologa Józsefa Szabóa (1822 - 94), absolventa banskoštiavnické akademie, rektora pešťanské university. Věnoval se také výzkumu štiavnické banské oblasti a toto své bádání shrnul v Geologickém popisu okolí Banské Štiavnice.

Když jsem se zde zastavili na našem sobotním výletu se zvolenskými turisty ze skupiny Slniečko, chtěli jsme toho poznat co nejvíc z tohoto koutu Štiavnických vrchů, musel jsem se přizpůsobit a nezbyl mi tak čas na hledání pamětních desek, které jsou umístěny někde na upatí skály. Ale snad můžu tlumočit informaci z knižných průvodců, že tady vskutku jsou. Kdo bude mít více času a zájem, může se pohrát s jejich hledáním. Jedna deska je na památku Jozsefa Szabóa, druhá připomíná dalšího významného geologa Jána Pettka, profesora na štiavnické akademii v letech 1847 - 71, který se věnoval také výzkumu perlitů a v roce 1853 vydal geologickou mapu Štiavnických vrchů.

Už v roku 1907 se dostala skála nad Lehôtkou pod Brehmi pod zákonnou ochranu a je tak nejstarší geologickou rezervaci na území Slovenska. O rok později ji pojmenovali Józsefovi Szabóovi a na skálu vyložili kovový maďarský nápis Szabó szikla. Dnes má rezervace rozlohu 11,9 ha, a to nejenom kvůli její geologickému a geomorfologickému významu. Na skále a v její okolí můžeme najít i zajímavé rostlinstvo (kručinka chlupatá, tolita lékařská, mochna Písečná, rozchodník prudký a jiné druhy).

Ze Szabóovy skály se otevírá panorama doliny Hrona, Žiarské kotliny. Za ní se táhne hřbet Vtáčnika. Zajímavý je i pohled do Sklenoteplické doliny, která pod skálou ústí do pohronské nivy. Na protější straně je starý rozsáhlý velkolom na ryolit, kterým, resp. jeho okraji, dnes vede zajímavý turistický okruh (značení: zelený bod). V blízkosti lomu je rezervace Bralce (13,52 ha). V ní - na rozdíl od výslunné Szabóovy skály - vládne chladnější mikroklima a proto zde našli útočiště i také rostliny, kterých domov je ve vyšších polohách hor, jako jsou borůvky a brusinky.

Ze skály se vrátíme k autu zaparkovanému v Lehôtke pod Brehmi. Když nejsme vázaní na návratem na auto, můžeme ze skály pokračovat ve vycházce po zelených značkách až do lázní Sklené Teplice. Lázně a jejich okolí však nabízejí podstatně víc zajímavostí, než by jsme je stihli obejít za jeden den. V ucelené formě vám jich přiblížím v některém z mých dalších tipů na výlet, anebo na zajímavý i léčivý dovolenkový pobyt.