Thronus regis - projekt, který zůstal jen na pergamenu. Ratiboř u Vsetína.

Rychlý historický exkurz. Když v roce 1305 zemřel mimořádně schopný český král Václav II., přenechal vládu svému rozmazlenému a nezvedenému synkovi téhož jména - Václavu III. Šestnáctiletý puberťák s nekonečnými možnostmi během jediného roku takřka zničil, co otec pracně nastřádal. Opíjel se s podobně zaměřenými vrstevníky a kumpány v pražských nevěstincích, namol opilý pak rozdával svým oblíbencům královské statky, hrady i celá panství. Zlatá mládež počátku 14. století… Mezitím si sousední Piastovci, Anjouovci i Habsburkové rychle rozebírali dřívější evropskou velmoc a z českého státu zůstávalo jen jádro.

Na to všechno se musela dívat generace rádců a spolupracovníků zesnulého Václava II. Asi nebylo příjemné sledovat takový rozpad vlastního díla. A tak se rozhodli jednat. V červnu 1306, přesně na první výročí otcovy smrti si mladého krále pozval na pohovor Konrád z Erfurtu, opat Zbraslavského kláštera. To nebyl jen tak leckdo, cisterciácký klášter ve Zbraslavi byl bývalým králem povýšen nejen na přemyslovskou hrobku, ale doslova na stát řídící instituci. A tady, před rakví krále Václava II. došlo k rozhovoru. Nevíme, jak opat Konrád promlouval nevyzrálému králi do duše. Možná korunovaného fracka přehnul přes koleno a ztřískal jako koně, kdo ví. Ale výsledky se dostavily. Mladý král se polepšil, přestal hýřit, snažil se získat zpět majetky, které předtím tak rozmařile rozházel. Dokonce se oženil s těšínskou šlechtičnou Violou a deklaroval tak snahu získat zpět ztracené polské území. Paradoxně toto „polepšení“ se mu stalo osudným. Na vojenském tažení do Polska se na pár dnů zastavil v Olomouci a dál už to každý zná z hodin dějepisu. Vraždou krále Václava III. v Olomouci v srpnu 1306 vymřela po meči přemyslovská dynastie…

Nás ale zajímá jeden bod této historie. Onen hovor krále s opatem nezůstal bez následků. Král Václav III. od té doby na klášter zanevřel. Ne že by jej předtím nějak miloval, přece nebude obdivovat otcovo dílo, ale po rozhovoru v přemyslovské kryptě začal Zbraslav doslova nenávidět. Možná mu opat vážně vrazil dva, tři dobře mířené argumenty... A v této náladě se král rozhodl, že si založí svůj klášter. Největší, nejkrásnější a hlavně nejmocnější. Zbraslavským cisterciákům natruc. A někde hodně daleko, aby na něj dlouhé prsty zbraslavského opata nedosáhly. A tak byla sepsána zakládací listina kláštera Thronus regis. Podle této měl stát na soutoku Bečvy a Ratibořky. V létě 1306 snad začaly i terénní úpravy místa, král chtěl přijet na kontrolu cestou z jistě vítězného tažení do Polska. Jak už víme - nepřijel.

Po olomoucké vraždě a vymření celé dynastie došlo k politickému chaosu a boji o moc. Na klášter se zapomnělo a jistě i zbraslavští cisterciáci se postarali, aby šel celý projekt k ledu. Nikdy už nebyl oprášen. Zbyla jen ta zakládací listina, zahrabaná kdesi v královském archivu.

A tak je to dodnes. Při dostatečně bujné fantazii je nad soutokem Bečvy a Ratibořky vidět jakoby umělou plošinu. Před padesáti lety zde bylo mrchoviště místního JZD, později obecní skládka. Nic důstojného. Dnes, po rekultivaci skládky je tu zatravněná plocha, bůhví proč obehnaná oplocenkou. Před dvěma lety se kolem loučky protáhla pěkná cyklostezka, spojující obec Ratiboř s cyklostezkou Bečva.

Byl jsem docela zvědavý, zda se u nové cyklostezky objeví naučná tabule, vyprávějící historii tohoto místa. Neobjevila. A tak cyklisté stále projíždí kolem zcela anonymní loučky. Nic nového za posledních 700 let…

V roce 2006 obecní zastupitelstvo v Ratiboři s Velkou pompou slavilo 700 let od první zmínky o obci. V regionální rivalitě mezi okolními obcemi pěkná příležitost, jak sousedy (s první zmínkou kolektivně až roku 1505) podráždit. A místní historikové si neodpustili škodolibé poznámky, že v listině z roku 1306 není o nějaké obci ani písmenko. Je zde výslovně napsáno: „confluenciam aquarum Ratybor et Beczva“. A že je tedy Ratiboř první obcí, která kdy monumentálně slavila první zmínku o potoku...