Tišnovský chrám sv.Václava

Poznávacím logem Tišnova je krom masívu Květnice a rozhledny na Klucanině také mohutná hranolová věž zvonice, tyčící se z návrší nad historickým jádrem města poblíž náměstí Míru. Byla zde vystavěna už roku 1543 a díky své jednapadesátimetrové výši sloužila i jako hláska. Tehdy ještě oddělený kostel zasvěcený sv.Václavu byl spolu s věží v obavě z tureckého nebezpečí obehnán kamenným opevněním. Z něj se dosud zachovala část hradby se střílnami před hlavním průčelím chrámu. Ve věži jsou dnes zavěšeny čtyři zvony. Největší a nejtěžší (9/10 tuny) sv.Antonín byl umístěn vedle o šest let staršího zvonu LP 1672. Další dva zvony už jsou mnohem mladší a přibyly sem až po polovině minulého století.

 

Nynější vzhled kostel získal v půli „století páry“, kdy byla chrámová loď prodloužena a spojena s věží zvonice. Kromě tohoto propojení byla k jižní straně sakrálního stavení „přilípnuta“ Mariánská kaple.

Předchůdcem nynějšího farního kostela tišnovské farnosti a zároveň děkanského kostela tišnovského děkanátu byl kostelík dřevěný, o němž lze nalézt zmínku v kronikách již roku 1239.

V současnosti se jedná o památkově chráněný pozdně barokní jednolodní zděný objekt upravený v barokním duchu a později i v klasicismu. Presbytář je umístěn na severní straně chrámové lodi, za ním je sakristie a závěr chrámu je upraven polygonálně.

V minulosti býval často poničen (jen po „návštěvě“ husitů se jeho oprava přestavba protáhla téměř na sto let) a s chutí si na něm zgustli i protestanští Švédové. Ve století sedmnáctém a osmnáctém se jej zase snažil zlikvidovat oheň.

 

Nejcennějším prvkem interiéru je skulptura sv.Anny „Samotřetí“ z roku 1517 a jen o tři roky mladší gotická monstrance. Hlavní oltář zdobí vyobrazení patrona České země – svatého Václava, které roku 1848 realizoval vídeňský malíř Ignác Dollinger. Tento umělec se stal i autorem obrazu moravských věrozvěstů umístěném na bočním oltáři.